Rozhovor: Josef Mrázek

Autor: Keli, kategorie: Rozhovor, vydáno: 15.3.2012

Fotograf Josef Mrázek je nepřehlédnutelná postava, ať již svým focení, tak svojí vysokou postavou. Loni se mimo focení opřel i do závodění, více nám o tom poví v následujícím rozhovoru.

Ahoj, Pepo, začneme klasicky, představením. Krátce se nám prosím představ.
Jmenuji se Josef Mrázek, možná mě někdo pamatuje pod starým foto tagem nitro. Pocházím z Holešova, pracuji ve Zlíně jako architekt a v květnu mě čeká obhajoba diplomové práce na fakultě architektury v Brně. Na bike scéně se pohybuji s foťákem asi od roku 2006 (tehdy s natvrdlým kompaktem a bleskem na dvacetimetrovém drátě), a fotím víceméně dodnes. Od focení ke kolu je kousek a tak poslední dobou jsem se víc vozil a zkoušel závodit, než fotil. Ve volném čase cestuji a fotím architekturu, koncerty, zimní sporty atd. Stavím a starám se o jednu FR trať u Holešova. A hlavně se pořád těším na zimu, až napadne hromada „peršanu“ a budu moct prohnat srnky a myslivce na lyžích v lese, zima je můj svět…

Loni jsi fotil o hodně méně než jsme u tebe zvyklí, zato jsi začal závodit, jaké to bylo a jaké byly úspěchy?
Jo, je to tak. Z ježdění jsem měl daleko lepší pocit než z focení a hlavně mě to zkrátilo čekání na tu moji oblíbenou zimu. Jsem trochu soutěživý, tak jsem chtěl poměřit síly s lidmi, co jsem dřív fotil. Ze začátku to nebylo nic moc, stres, krize, chyby, ale pak se to podalo a zlepšilo. Největší radost a zážitek mám z loňského 10. místa v kategorii čtyř členného družstva na 24h v Semmeringu. Něco neskutečného, jezdit v noci, nonstop, potom svítání, na trati asi s pětisty závodníky, spolupráce v teamu… Další úspěch-neúspěch byl na slovenském poháru Malino Brdo, můj první pohárový závod vůbec, v semifinále kategorie hobby jsem nevěřil vlastním očím, byl z toho 17 flek. Do finále sem šel s tím, že můžu ještě přidat a víc šlapat, ale hlavně nenechat se dohnat jezdcem za mnou. Jenže jsem byl asi přemotivovaný a vylít jsem z tratě mezi šutry a stromy, kde se mě podařilo cvaknout hadici od zadní brzdy, což jsem se strachem v očích zjistil až v cíli, když přede mnou prchali lidi. =D

V minulosti jsi kromě běžných produkčních objektivů používal i svůj vlastní vyrobený. Jak tě napadlo vyrobit si objektiv, jak se s ním fotí a plánuješ něco dalšího na poli samodomo fotografického vybavení?
Protože šlo hlavně o finance, tak jsem se i dřív snažil vyrábět různé věci, třeba blesk na dvaceti metrovém drátě místo dálkového odpalovače, což byla strašná otrava vymotávat to z větví atd., ale fungovalo to. Někdy =D Taky byl pokus o bezdrátový odpalovač z auta na dálkové ovládání, to ale neklaplo. Pak jsem navštívil výstavu Miroslava Tichého, který fotil na krabičku od mýdla s objektivem v ruličce od toaleťáku a chytlo mě to ještě víc. Narazil jsem na nekvalitní a předražené Lensbay a drahé tilt-shift objektivy a tak jsem oslovil Jirku (Sedláčka pozn. red.) z Bikehazardu, jestli se nám to nepodaří levněji vyrobit, vzalo to nějaký čas a není to úplně dokonalé, ale mise splněna a sem tam si na tom objektivu trochu ujedu. Fotit s ním je sranda, kolikrát člověk nevěděl, kde bude mít co ostré a tak to bylo hodně o štěstí, dnes už si s ním rozumím nejen já, ale i má sestra. =D Momentálně neplánuju nic vyrábět. Chtěl bych zkusit selfshooting – budu jezdit a zároveň se sám fotit. Pak chci zaexperimentovat s „dvojfotkama“, jeden okamžik odfotit ze dvou úhlů a sem tam udělat nějakou postproces 3D fotku…

Není tomu ani měsíc co jsi ležel v nemocnici, co se stalo?
Sám vlastně pořádně nevím, ale nejspíš se při sportování potkalo víc nehod, náhod a problémů dohromady a byla z toho trombóza-krevní sraženina v noze, proběhlo rychlé ředění krve a teď pomalu nohu zatěžovat a ještě půl roku pilule proti srážení krve, takže se musím hlídat a vyhýbat úrazům.

Takže pro letošek si musíš dát od kola klid, znamená to, že tě opět budeme vídat na tratích s foťákem?
Zimu jsem si kvůli nemocnici ani pořádně nestihl užít na novém vybavení, no a závody na kole letos určitě nebudou. Sem tam se zlehka na domácí trati určitě svezu, ale důležité je, že jsem zdravý. Budu tak mít víc času na dokončení školy, focení, kopání v lese a holky. Po tom všem se určitě plánuju vrátit na tratě s foťákem, protože ten život na závodech a lidi by mě určitě chyběli, sedět doma na prdeli se mě nechce.

My za d:key Pepovi přejeme hodně zdraví a rychlou rekonvalescenci, ať je na závodní trati co nejdříve opět v roli závodníka, nejen jako fotograf. A nyní se v klidu pokochejte fotkami pana Fotografa Josef Mrázka.