Report: MS Pietermaritzburg

Autor: Čert, kategorie: Report, vydáno: 3.9.2013

Na poslední srpnový víkend bylo vyšší prozřetelností osazenstva UCI naplánováno klání o tituly mistrů světa v MTB. A po všech elastických variacích na jízdu do kopce, z kopce a znovu ještě šestkrát (v případě XC), nebo jenom jednou (viz XC eliminator), přišla v jihoafrickém Pietermaritzburgu na řadu disciplína námi nejočekávanější, a to sjezd.

Už před začátkem závodu proběhly médii zprávy o tom jak moc a na čem se jednotliví jezdci chystají uloupit mistrovský titul domácímu Gregu Minaarovi. Vzhledem k obtížnosti, či spíše neobtížnosti trati, se spousta závodníků uchýlila k taktizování a nesedlali svá běžná WC kola, ale nasadili prototypy – Steve Smith a jeho 27,5 Devinci s custom blackbox Boxxerem a zdvihy 170/170, někdo se uchýlil k enduro kolům – Jared Graves na svém Yeti (zajímavostí bylo, že ačkoli se na startu objevilo několik sjezdových kol s teleskopickou sedlovkou, Jared měl na enduru klasickou nevysouvací sedlovku), či Američan Mitch Ropellato, který vytasil devětadvácou od „Spešlu“, Enduro 29 a někdo zkoušel zrychlit barvou, jako třeba australský Nukeproof Sama Hilla. A jak se tunning vyplatil?

Jako první samozřejmě do závodu nastoupily ženy, tady snad nemá cenu komentovat, že pro další vítězství si dojela Ráchel Ejtrtnovic. Společnost na bedně jí dělaly Emmeline Ragot na druhém místě a znovu uzdravená Tracey Hannah na třetím fleku. Za zmínku určitě stojí 14. místo Jany Bártové z brněnské formace Bikeplac Racing a pak už byla trať volná pro muže.

Po závodu plném pádů (Sam Hill, Aaron Gwin, Mitch Ropellato) si titul obhájil domácí Greg Minaar, na druhé místo se vyšvihl Sic Mik Hannah a pro bronz, se ztrátou 3,3 vteřiny na vítěze, si na enduru dojel Jared Graves. Prostě je to někdy v rukách. Čvrté místo si vyjel Sam Blankinsop a poslední místo na bedně patřilo Mattu Simondsovi z „Hillova“ CRC Nukeproof. Smutným hrdinou byl výše zmiňovaný Stevie Smith, který svou finálovou jízdu „zazdil“ už v jedné z prvních klopenek na vrcholu trati, nicméně sebral kolo a dojel jednu z nejfrajerštějších jízd v historii mistrovství světa. Jasně že whip semtam někdo hodí, ale suicide no handery a one footy to už je, vole, trochu nadstandard.

Foto: UCI