Rozhovor: Šárka Dušáková

Autor: Čert, kategorie: Rozhovor, vydáno: 6.2.2014

Moc holek u nás na kole nejezdí, vo tom žádná. Takže když se občas vyskytne úplně nové děvče, které „dává“(na kole!), strhne na sebe pozornost nejenom ostatních závoďáků ale i veřejnosti. V čem je ale holčičí přístup k sjezdu jinačí, jak těžký to maj holky, dostanou se hodný holky do nebe a zlý na svěťák? Kdo jiný by nám na tyhle otázky mohl odpovědět líp, než letošní „jednička draftu“, vítězka Českého Poháru ve své první závodní sezóně, Šárka Dušáková.

Čert: Ahoj, tak od začátku. Ačkoli nerad přivádím mnou zpovídané do situace, kdy se musí sami představovat, vzhledem k tomu že jsi „v byznusu“ poněkud nová a tím pádem tajemná, úplně to bez toho nepůjde, takže to bez toho nepůjde. Zjistil jsem, že se jmenuješ Šárka Dušáková, že jezdíš na kole a jezdíš za AGang. Co ještě bys o sobě pro začátek mohla doplnit?
Šárka D.: No nevím, snad možná, že je mi 24 let, mám za sebou teprve první závodní sezonu a asi bych upřesnila, že jezdím za Tým Cyklo Jiřička s podporou od AGangu a Bikestrike. Stačí tak?

Čert: Rozhodně stačí tak. Říká se, že za každým úspěšným mužem, stojí odhodlaná žena, u holek na kole je to většinou naopak, stojí i za tvou závodní kariérou odhodlaný chlap?
Šárka D.: Hm, možná na tom něco bude. Ale vzala bych to asi popořádku. Je fakt, že na kole jsem začala jezdit kvůli přítelovi. Po tom co mě rok balil a věnoval se víc mě než kolu, mi pak zase začal utíkat do bikeparků a ke kolu. No a já tenkrát, jako správná odhodlaná žena, koupila kolo a jala jsem se ho následovat na trať i když ani tak ne kvůli radosti z ježdění, ale spíš abych byla blíž příteli. S postupem času mě to začalo fakt bavit, věnovala jsem se kolu víc a víc a docela mi to už i šlo, natočil se dokument JČR od kluků z MadMoss a role se postupně obracely, najednou jsem utíkala na kolo já a přítel mě spíš následoval. Když jsem se pak rozhodla, že teda vyrazíme na závody, tak určitě neprotestoval a snažil se mě maximálně podpořit, ale že by si mě pro závody vychovával to určitě ne, spíš i někdy lehce litoval, že mě to v kuchyni a doma nebaví víc.

Čert: A kde se tady ta tvá vášeň narodila, kterej bikepark tě tak vzal? Nebo těch, ve kterejch si začínala, bylo víc?
Šárka D.: Myslím, že jsem se zrodila asi v bikeparku na Lipně, už protože ho máme docela blízko a všechno je to tam relativně bezpečně sjízdný. Takže první dva roky jsme tam byli skoro pořád a na naučení to stačilo. Ale jezdili jsme dost i do Německa do Geisskopfu, tam se začínalo taky dobře. A jinak lokální tratička, kterou si tady kluci vybudovali už dlouho přede mnou, kam jsem já chodila nejprve pouze zakopávat díry mezi odpalem a dopadem, než jsem si mohla vůbec něco skočit, jak to tam bylo velký.. :D

Čert: A teď máš radši co, bikepark, nebo si ráda zastavíš a zajezdíš na lokálním trailu?
Šárka D.: Vlastně je mi to asi jedno, jsem prostě ráda venku na kole, v přírodě, v partě kámošů. A jestli je to v bikeparku, nebo na různých lokálních tratích, to je jedno. Jedině možná v bikeparku máš více tratí, překážek, prostě víc možností se vyřádit a neunavíš se při tlačení. Ale ráda střídám tratě, takže objíždíme všechno, bikeparky i lokální traily. Hlavní je být ve volný čas převážně v sedle …

Čert: A jak tě napadlo zkusit závodění, mám zkušenost s tím, že lidi zvyklí na bikepark se do závodů moc nehrnou. (viz http://www.youtube.com/watch?…)
Šárka D.: No nechci říkat, že to byla najednou nuda, ale docela mi chyběl nějaký progres. Najednou jsem se přestala posouvat, všechno jsem jezdila stejně, skoky jsem stejně nedolítávala, nebo jsem je prostě skákala tak jak jsem uměla. Chybělo mi něco, co mě vyhecuje, co mě trošku donutí, ale v dobrým. A snad možná je tam i určitá soutěživost, která ve mě pořád dřímá, chuť se s někým srovnávat a taky když už něco dělám, být v tom samozřejmě co možná nejlepší. A kde jinde se fakt naučíš, hecneš, než když objedeš celou ČR a zkusíš závodní tratě, rovnou v závodě. Navíc o nic nešlo, nikdo ode mě jako od nováčka nemohl nic čekat, ztratit jsem taky nic nemohla, naopak jen získat, tak proč ne.

Čert: A docela se podařilo, jaký výsledky se ti podařilo zajet, z čeho máš největší radost?
Šárka D.: Nejvíce si určitě vážím celkového vítězství v Českém poháru, i když to je spíš o tom, že holek v ČP letos moc nebylo. Jinak 3DH Jiřetín pod Jedlovou – 3 místo, ČPDH Monínec – 2 místo, ČPDH Špičák finále – 2 místo, Polský pohár – 2 místo, atd. Ale fakt je to dost o tom, že holky prostě moc nejezdily. Nejvíc jsem si ale asi užívala první místa na menších závodech na Lipně, na Chainlessu na Monínci, Buky Cup atd.

Čert: No vidíš, ohledně tý konkurence. Je při závodech mezi holkama hecovačka, i když je jich tam pět a půl? Mezi kolika holkama jsi průměrně startovala?
Šárka D.: Náhodou na závodech je mezi holkama absolutní pohoda, často jsme spolu projížděly tratě, skoro by se dalo říct, že jsme si leckdy pomáhaly, radily, nebo se hecovaly do skoků. Ale my ženský jsme taková skrytá hrozba a navíc bych řekla, že jsme soutěživější než chlapi. Takže se třeba hezky všechny bavíme, kamarádíme, usmíváme, ale samozřejmě, že každá chceme být lepší než ta druhá a to, že nakonec takhle držíme pospolu znamená jen to, že si hlídáme konkurenci a zkoumáme, jak na tom která je. A co do počtu, třeba na ČP to bylo opravdu smutný, tam jsme dvakrát startovaly třeba i ve dvou, ale jinak se na závodech jako 3DH a všech menších sešlo asi okolo pěti, šesti holek.

**Čert: A co podpora, myslíš že je pro holky jednodušší získat sponzoring, jelikož je kvůli relativně malý konkurenci větší šance že „bude vidět“, nebo je to naopak pro sponzory nezajímavý, protože holek je prostě málo? Jak se ti podařilo začít jezdit za Agang a Cyklo Jiřička?
Šárka D.: Myslím, že v tomhle to mají holky opravdu jednodušší než chlapi. Protože co si budeme povídat, dívka ve skoro striktně mužském sportu bude vždycky trošku vyčnívat a líp vidět a to i pro ostatní veřejnost, která holky na kole ocení vždycky o něco víc, než chlapy. U vás se s tím prostě počítá, že umíte;). Ale rozhodně nemyslím, že bychom to měly zadarmo, to zase ne. Co se týče Cyklo Jiřička, už před závoděním jsem si tam nechávala servisovat a spravovat kolo, navíc přítel se kamarádí s majitelem a jezdil za ně už kdysi. A u AGangu to vzniklo tak, že jsem prostě potřebovala novější kolo na sjezdové tratě, na mém stávajícím by závodit dál nešlo, takže jsem zkoušela kola a nejvíc mi seděla Ninja od AG, takže jsem zkusila napsat mail o tom kdo jsem, co nabízím atd. A setkala jsem se zájmem.

Čert: Takže naprosto vzorový progress od lokálního obchodu až po výrobce :)
Šárka D.: Jasně. Akorát když jsem začala u AG, tak už jsem měla něco odjeté samozřejmě, nějaká videa atd. bez toho by to asi nešlo.

Čert: To mě přivádí ke kolům, jak jsi na tom s technikou, rozhodně nechci být genderově nekorektní, mám spoustu mužských kamarádů, co na kole neumí ani vyměnit duši, ale zajímá mě, jak to máš ty. Ráda se vrtáš v kole, nebo je vždycky někomu svěříš?
Šárka D.: Samozřejmě, když už na tom kole jezdím, tak se tomu snažím i porozumět, nemám problém zalézt si s kolem do garáže a trošku se v tom povrtat, vyměnit duši umím rychleji než přítel hehe, a další základní věci si taky udělám sama. Ale jinak… V tomhle jsem asi fakt ženská a větší rozebírání kola přenechávám přítelovi a dělám spíš dozor, případně kolo rovnou vezu do Cyklo Jiřička.

Čert: A co plány na letošní sezónu, co chystáš, a co zimní příprava, co přes zimu podniká česká top DH závodnice?
Šárka D.: Prej top závodnice… :D:D To nemůžeš říkat naše top je Bártová atd.. jako top se fakt necítím hehe. Mno a plány jsou jasné, do nové sezóny vyjedu oblečená v One Industries od Bikestrike a hodlám objet co se dá ČP, 3DH, nějaký menší závod, možná si zkusit zajet IXS na Špicu a Leogang, určitě chceme zase do Polska. Samozřejmě zimní příprava taky je, hodně se teď věnuju běhání, zvednu i nějakou tu činku, zajdu do bazíku, prostě se snažím pořád nějak efektivně hýbat, přičemž v téhle zimě, která panuje, pořád bez problémů lítáme na kole. Takže fyzička po zimě určitě bude dobrá.

Čert: Já slyšel, že když běháš, tak dáváš úplně strašný kilometry (třeba jako dvacet a tak :)) co tě k tomu vede? Baví to? A nemůže to být trochu kontraproduktivní vzhledem k tomu, že DH je spíš sprinterská disciplína?
Šárka D.: Běhání, pokud běžím nějaký dlouhý běh, je to pro mě spíš forma relaxace, nevím jestli znáš takový ten pocit, že je toho všeho okolo nějak přehršel, potřebuješ něco dělat, něco jiného a chceš si zkusit, co nejvíc asi zvládneš a při tom si totálně vyčistit hlavu, při tom absolutním vypětí. Navíc mě na tom baví to, že to fakt vydržím, prostě z toho mám dobrý pocit. Nicméně dlouhý běhy dávám vždy tak jednou za týden, čistě pro sebe, jinak v rámci tréningu se zaměřuji spíše na běhy okolo 10 max. 12km, spíše v rychlejším tempu a střídám to s tréningem intervalů. Ale obecně se dá také říct, že mám ráda jakýkoli pohyb, teda dělám víc sportů, snažím se být všestranná, což mi kontraproduktivní nepřijde. A vlastně i k těm dlouhým běhům, co třeba v tréninzích den před závodem, zatímco někdo si dá určitý počet jízd a řeknou si dobrý, ať nejsem zítra hotovej, mně to nevadí, nelimituje mě to, můžu trénovat dál, protože tohle zvládám normálně.

Čert: Když se vrátím k závodním plánům, jak to vidíš ve světě, zkusíš IXS, zkusíš i víc Evropy? A svět?
Šárka D.: Uvidíme, uvidíme, chce to ještě hodně tréninku, hooodně sjetých kopců, ale budu se určitě snažit dotáhnout to, co možná nejdál to půjde.

Čert: No a musím se zeptat, abych učinil zadost trendu. Co tvůj názor na enduro závodění, zařazuješ do tréningu nějaký kilometry v terénu a neláká tě zkusit si zazávodit?
Šárka D.: Koukala jsem, že popularita endura stoupá. A i když je označováno spíš za závod pro vysloužilé sjezdaře, mně se náhodou tenhle koncept líbí, prověří to ve všestrannosti, v technice i fyzičce. V budoucnu až bude více času, bych se určitě nebránila si to zkusit. Ostatně sama nemám problém najet dost kilometrů v terénu, takže jo, tohle bych si časem taky ráda vyzkoušela.

Čert: Co se techniky týče, cítíš občas na nějakejch tratích rezervy? Nebo máš pocit že na český poměry máš naježděno dost? Lépe řečeno, užíváš si závody nebo si občas pořádně potrápíš?
Šárka D.: Pokud jde o techniku, je to moje první závodní sezona, do který jsem se vrhla poměrně po hlavě na slopestylovým, pode mnou skoro nechodícím, kole s tím, že jsem měla pramálo zkušeností, takže leckdy mě trať fakt potrápila a rezerv je ještě i teď dost ke zlepšování, protože nic není hned. Člověk se musí vypracovat a já na sobě makám a posouvám se, řekla bych docela rychle.

Čert: Ale pády určitě byly, jakou jsi zažila tu nejpoctivější vyndávku?
Šárka D.: No tak jasně pádů mám celou sbírku, nejnepříjemnější bylo, když se mi na dopadu žvejkl pod kolem šutr a šla jsem k zemi přes loket, kterej jsem si vykloubila a ještě si ulomila kus kosti, ale v poho, měsíc sádra a zase jsem lítala. A můj nejkurióznější, nejvtipnější, a zároveň pro mě nejošklivější pád… Lítám si tak jeden wallride hezky při horní hraně, úplně nejvýš co to jde, fakt mě to baví, vždycky tak juknout pod sebe na tu výšku, když ejhle další jízda a přední kolo mi úplně nahoře na tom wallridu jaksi skočilo za hranu a lehce se tam zastavilo, načež jsem opouštěla lipenskej wallride hezkypěkně bez kola stylem šipka do země a monokl i v helmě jistej ;) nicméně první věc poté… Ačkoli otřesená hned jsem se rozhlížela jestli, tohle náhodou někdo neviděl…:D No a na modřiny, odřeniny apod. I když jsem docela jemné děvče tak si okolí už tak nějak zvyklo. Jen za tu jednu zlomeninu jsem doma dostala ještě docela sekec :D

Čert: Dostalas sekec, protože to narušilo tvou image jemné dívky?
Šárka D.: Nee takhle to nebylo myšleno, spíš jako že modřiny a tak se ještě tolerují v rámci sportu, ale jako dolámat se??? Tak jsem se asi zbláznila? :D

Čert: K tvé image jemné dívky, když jsme na to narazili. Přijdeš mi úplně normálně „holčičí“ nemyslím to nijak zle, ale mám zkušenost, že holky co jezděj, jsou občas dost…chlapský, pozoruješ to taky nebo je to jenom dojem chlapů? :)
Šárka D.: Mno, já si myslím, že holky který se tomuhle sportu věnují v sobě asi i musí mít cosi klučičího, teď se bavím spíš o povaze, pevnosti, tvrdosti, vlastně musí mít i fyzickou sílu, přece jen, není to tanec nebo nějaký jiný typicky holčičí sport. Takže je fakt, že i sama na sobě pozoruji, co se povahy týče, jsem spíš takovej kluk. Mám i poměrně málo kamarádek, ehm vlastně dost málo a kamarádím se spíš s klukama a baví mě spíš ten mužský svět, ta vaše přímost. Ale na druhou stranu nevystupuji ani z té ženské role, ani v partnerství, teda doma funguji jako žena, nechovám se jako dobytek (nic proti pánům), nepotřebuji být hustá, nechat si zhrubnout hlas a chovat se jako kluk. Jak se možná někdy holky začnou chovat v ryze mužském prostředí, snad aby líp zapadly a pak k mužskému vzhledu začnou sklouzávat i vzhledem. No to se mě netýká, já se biju za svojí ženskost. A třeba lidi ve škole či v práci by do mě nikdy neřekli, že se věnuji téhle spíše mužské disciplíně…:D A znám i dost holek na kole a i holky co jsem poznala na závodech a povětšinou jsou to opravdu „holky“ Jak se patří… Jen třeba nemají rády dlouhé nakupování lodiček a vydrží a snesou o moc víc a jsou z nich pro chlapy nejen partnerky, ale parťáci pro všechno… Ale chápu, že narážíš i na to, že je i dost holek, kterým postupem času nevadí nejen se chovat jako chlap, ale pak k tomu lehce sklouzávají i vzhledem… To se tak ale možná někdy stane, když je ženská v ryze mužském prostředí a má to pak možná i lehčí, neslýchá pořád někde nějaké narážky, výzvy, komentáře, nikdo jí pak neokukuje, má svůj klid.

Čert: Holky bývaj celkově odhodlanější a umanutější . A já sleduju že tvá tréninková i závodní morálka je celkem vysoká, myslíš, že je to dáno pohlavím, pozoruješ to hodně?
Šárka D.: Myslím, že rozhodně ano, vidím to i u kámošek. Dyť to musí každej chlap znát, jak jsou ženský umanutý. Když se pro něco rozhodneme tak přes to nejede vlak. Já jsem sama k sobě poměrně tvrdá, jen tak něco neodpustím, skoro by se až mohlo zdát že mi dělá dobře se takhle mučánkovat, ať už při tréningu na kole nebo třeba při běhání, dobíhám 21km, zatnu zuby, v duchu si vynadám a zastavit si prostě jednoznačně zakážu, to se nepřipustí. Ale ve výsledku z toho mám neskutečně dobrej pocit a myslím, že takhle funguje dost holek.

Čert: Takže recept na úspěch je podle tebe: „dělat to co tě baví, ale šíleně umanutě“?
Šárka D.: Hehe, v podstatě jo, i když řekla bych spíš tak nějak zdravě umanutě :), je třeba si za svým stát, ale i nad tím trošku přemýšlet, ne se umanutě rozjet na první mega skok a pak se nechávat seškrabávat v lepším případě z dopadu. :)