Spotcheck: X-centrum Lago Di Garda - 2. díl

Autor: Čert, vydáno: 6.6.2014

Po prvním dnu, kdy se mi tak nějak podařilo pochopit, jak moc mě dokáže vyškolit pár kamenů a nějakej ten výškovej kilometr, se mi ráno dne dva nestávalo úplně lehko – o pacičkách sem věděl, a to jsem měl za to, že už něco najeto mám. Naštěstí byly mé zbabělé prosby o oddechový den vyslyšeny, takže den se měl nést v rytmu jednoho trailu a odpoledního poznávání všech krás, jak X-centra tak okolí. V 10 jsme naložení v „americe“, základní sestava, já, Lukáš a Hájis, zůstává stejná, jenom k nám pro dnešní ráno přibyl i Dušan, majitel Bishopu z Chebu, který dorazil už včera ráno, ale opustit rodinu se odhodlal až dnes. Jenom pro představu koho se dá v X-centru potkat…Kohokoliv! Shuttlujeme opět na Baldo, do cca 1600m nad Gardou.

Druhý den mojí návštěvy má otevřít trail známý jako Desítka, vedoucí výpravy už od včerejšího večera slibuje velkou švandu, tak čekáme, co se bude dít. Desítka je jeden z nejvíc oldschool Garda trailů, vlastně to není ani tak trail jako klasická turistická horská stezka, takže první půl hodinu se bavím jenom traverzem ve formě oblíbených vracáků. V zásadě jsem si ověřil dvě věci: a to, že neumím zatáčet doprava, a že nášlapy se na Gardu podle mě úplně nehodí – možnost neustále vyhazovat nohu je tady k nezaplacení. Zhruba v místě, kde mi dochází zásoby nadávek, které pronáším v pravotočivých zatáčkách, se ráz mírně mění na plně kamenitou pěšinku, která je sice ultrazábavně klouzavá a ultrazábavně z kopce, jenomže tělo mě úplně neposlouchá jako včera, takže v místě, kde Desítka protíná mezistanici (chvilka na louce s panoramaty), už vím, že to bude bolet. A taky bolí. Dojezd po mezistanici až k bráně mi přijde o dost bolavější než včera, kameny jsou větší a volnější, kopec je prudší, zatáčky jsou rozhodně o víc než o 180. Je zábavný sledovat jak se mění trail v závislosti na rozstřelu jezdce. Ale přežívám, dojíždíme opět k bráně, kde mě Hájis jako vzorný průvodce nenechává nešťastného a pro pobavení všech si tuní zadní výplet odlehčením asi o 4 dráty prostřednictvím enduro specific klacku.

A protože já mám dneska odsjezdováno, je čas věnovat se spotcheckování a protáhnout se po místě kde vlastně bydlím. X-centrum leží v zadní části campu Claudia ve vesnici Campagnola, bydlí se tady v „boudách“, v zásadě jde o u piva vymyšlené a homemade vyrobené maringotky bez koleček, vevnitř dvě manželské palandy, kuchyň se sporákem, linkou a takovejma holčičíma věcma, a venku stůl s židlema a hlavně ledničkou, na „desinu“ nebo „dvandu“. Obzvlášť výborný nápad dát ledničku ven, člověk pak nemusí lítat pro piva dovnitř a budit ostatní. X-centrum ale není ani tak o bydlení, ale spíš o tom být v tom bydlení co nejmíň.

Takže v rámci rehabilitace si vypůjčuju famózního cruisera Norco Rio Vista, který je pro všechny hosty X-centra volně k odběru a vyrážím vstříc nejbližšímu městu kterým je Malcesine. Starobylé městečko, jehož hradní věž se tyčí na břehu jezera jako připomínka dřívejší slávy Itálie a nabízí potěchu jak duchovní, tak v první řadě i tělesnou, protože mimo to, že v Malcesine vyberete v bankomatu, nakoupíte ve Sparu, najíte se v jedné z mnoha pizzerií, si i můžete zajít na to nejlepší Gellato (zmrzliny pozn.red.) na sever od Verony. A musím se přiznat, že jsem do Malcesine rád jezdil už jenom kvůli cestě, protože dát si cca 3 km po cyklostezce po břehu jezera, šněrovat to na cruiseru mezi turistama, zvonit na holky a pak si dát pod hradem zmrzku, to baví! A najednou bylo sedm večer, uklidnily se vlny a byl čas vyzkoušet pádlák. Paddleboard je další ze zábavných příslušenství X-centra, prostě surf, na kterým se stojí a pádluje. Pro fanoušky Pearl Jam je to to, na čem jezdí Eddie Vedder. Západ slunce nad horama, odlesky ve vodní hladině, romantický hrdina na pádláku, no prostě poezie. Večer víno, debata na téma kola…pádlák, kola, hory,…pohrdání „autdórákama“ v záplatovanejch kostičkovejch kalhotách, kola a spát.

A nastal poslední den. Ráno se opět vytváří „holčičí“ skupina, která čítá Hájisovu lepší polovinu Áju a Lukášovu lepší polovinu Zůzu, mě a samotného Hájise, a za účelem nafocení lakovacích fotek v parádním počasí vyrážíme ještě jednou na mezistanici na Baldo, tentokrát ne tak vysoko, ale s tím, že spodní pasáž pojedem jinak. Začínáme na louce pod vrcholkama a pak si šněrujeme decentní traverz, co není ani moc z kopce (nebo mě to už nepřijde) s občasným vracákem, skalkou, poskokem, ale v zásadě oddechovka, občas mě sice vyškolí nějaká pravotočivá zatáčka, ale za hoďku zase u brány s nafocením, tentokrát nikdo „nevyplýtá“.

Protože se blíží konec výletu, je na odpolední jízdu připravená zábavná změna v podobě ochutnávky „new school“ gardy. Shuttlujeme do Torbole, odsud nahoru do Naga a na Altissimo. Val del Diaol, opravdická sjezdová trať, kterou by mohl kdejaký bikepark závidět. Na informační ceduli jsou fixem napsané časy, nejlepší je cca 8 minut. Jelikož ale zapomínám kartu do foťáku v campu na stole, fotky nemám, nicméně na svou omluvu vkládám video, které udělá snad lepší představu. Naprosto brutálně zábavná trať. Obzvláště mě baví to, že na rozdíl od českých tratí, kde je občas nějaká rockgarden je tady občas nějaká „hlína gárdn“. Ačkoli jde vlastně o „umělou“ trať, pořád je samozřejmě v Garda stylu tzn. z kopce a ze začátku po větších kamenech, občas vracák, ve spodní části se mírně rovná, ale kameny jsou menší a závěrečný dojezd korytem plným štěrku, kde jde (a pokud chcete atakovat hranici deseti minut i musíte) jet asi milion. Kameny lítaj všude, částečně autopilot, částečně myšlenky na to, že ten co zajel těch 8 minut byl určitě ortodoxně věřící Ital, který se na toho nahoře dost spoléhá. Je to na sjezďáka, ale i mé zničené tělo si to na malém kole maximálně užívá, jenom myšlenka těch deseti minut vážně není reálná. Ale Val del Diaol je víceméně celoročně vymlíkovaný, takže se neztratíte a pokud máte chuť vyzvat italské lokály, není problém, stačí si změřit čas a připsat na tabuli. Tak snad příště. A tímhle moje italské dobrodrůžo končí. Pak už jenom užít si poslední večer, nakoupit domů tunu a půl sýra, a zase zpět do propršené Prahy.

Proč na Gardu? Protože pokud si myslíš, že umíš jezdit, tak bys to tam měl jet zjistit. Na klasických starých trailech, je ti to, že jezdíš rychle a máš nalítanej celej nejbližší bikepark fakt na houby. Tady to chce umět ovládat kolo, myslet na to, kdy zabrzdit a kdy zase ne a stejně tě to nakonec vyplivne jak rozžvýkanej kus prusciutto crudo. Na druhou stranu, dva tři dny takovýho vyplivování ti možná nakopou zadek fyzicky, ale zásadně otevřou pár pojistek v hlavě, když zjistíš co všechno vlastně to tvoje superdrahý kolo sjede, jenom mu nesmíš zavazet. Když už mluvím o kolech, ideální výbava na Gardu je kolo se zdvihy tak 160–160, samozřejmě sem není problém vytáhnout sjezďáka, protože pokud chcete něco nasjezdovat, shuttle je jediná možnost, ale menší agilnější kolo vás nebude nutit každou chvilku slízat. Co se týče výbavy kola, doporučuju 200 kotouče, brzdí se fakt hodně a nějaké cinkání vás nebude trápit, když díky větším kotoučům neupečete brzdy. Za druhou nezbytnou věc považuju sjezdové pláště s výztuhou, protože na Gardě prostě píchnout nechceš, už proto že tu vteřinu, než zastavíš, ti všechny ty kameny požmoulají duši a někdy i ráfek tak, že to na pětiminutovou opravu není. To samé platí o bezduších, říznout tady není problém a investice do ráfku by bolela. A rozhodně tvrdou směs, teda pokud nechcete vést plášť na každý den. Někteří dřív vyhrožovali i destičkama, ale myslím že při normálním brždění jedna sada destiček ten týden na Gardě vydrží a až budete kolo dávat dokupy doma, vezmete to v krámě při jednom. Ale otevření obzorů, rohlík na tváři po přežití a projetí pekelných pasáží, nejlepší jídlo i zmrzlina na světě, za těch pár korun útraty v bikeshopu po návratu stojí.

Prostě tam jeďte. A díky X-centru máte všechno u huby a navíc ani nemusíte šprechtit ani italsky ani anglicky.

Ještě musím (musím, protože jinak mi bylo vyhrožováno dekou a pupendem niveou… velkou niveou) explicitně poděkovat Gaspimu za to, že mě seznámil s Lukášem, Lukášovi, že mě vzal na Gardu a vymyslel X-cetrum, Jardovi „Hájisovi“, že mě provedl po trailech, ubytoval a předem řekl, která místa jsou „na srdíčko“, takže jsem se jich mohl bát už dopředu, Zůze, že nám vařila, Áji, že nám vařila a vůbec celkově všem, že díky nim X-centrum funguje.