Kopřivnický Drtič 7.8.2004

Autor: Shotek Tiskarz, vydáno: 8.7.2004

Tak takový maraton, jaký připravují kopřivničtí pořadatelé, se úplně vymyká ze všeho, na co jsme zvykli u všech ostatních maratonů u nás. Podařilo se jim vytvořit opravdu pohodový maraton, který není vůbec o závodění, ale čistě o bajkování a to ve velmi náročném terénu, ale přesto s jezdivou tratí a vhodnou prakticky pro každého. Jak dokázali, skloubit tohle všechno dohromady? Jednoduše.

Tak především se nezávodí. Toho docílili tím, že první v cíli nejsou nijak oceňování a první časový limit je dostatečně dlouhý, plných 11 hodin a v praxi znamená zahájení tomboly v cili, 11 hodin po startu. Druhý časový limit je ještě volnější, můžete být na trati třeba i 14 hodin.
Navíc maximální trasa, kterou každý účastník dostane zakreslenou a popsanou v kvalitní barevné mapě, je schválně zvolená obtížnější a tak většina ráda využívá pro návrat do cíle některou ze zkracovaček. Suma sumárum každý na startu ví, že má před sebou plno času a variabilní trať, kterou si může během dne, dle svých sil, přizpůsobit.

Další z věcí, které přispívají pohodě jsou kontrolní body, kde se sbírají do mapy razítka. Jsou to totiž běžné horské chaty s běžnými turistickými razítky a v nich účastníci cestou pro razítko mnohdy nepohrdnou polévkou, běžným jídlem, či pivem na občerstvení. Během maratonu si tak klidně mohou dovolit 2–3 půlhodinové zastávky buď na jídlo a nebo i neplánovaně (např. při přeháňce a nebo vysílení kamaráda).

Možná si teď říkáte, tolik volnosti, to snad ani není maraton, ale jen taková projížďka od hospody k hospodě. Ale není tomu tak. Každým rokem se čím dál více bikerů při Drtiči snaží získat plný počet razítek, minulý rok to byla již skoro polovina účastníků. Což s ohledem na to, že nejdelší trasa je schválně volena drsně, je opravdu mnoho. V prvních ročnících Drtiče zvládala celou trasu pouze pětina účastníků.

Ale představme si letošní trať: Dala by se nazvat „Napříč přes Beskydy“, neboť opravdu v jeden den protnete Beskydy napříč, přes turisticky atraktivní Pustevny, až na hranice se Slovenskem a zpátky krásnou hřebenovkou se Soláni a pro nejtrénovanější jedince náročnějším stoupáním na Velký Javorník v závěru trasy. Start i cíl se nachází na sjezdovce v Kopřivnici.

Letošní ročník ale není až tak náročný, jako dva předchozí (relativně extrémní) ročníky a tak potěší všechny, kdo nemají 100% natrénováno. Vždyť nejdelší trasa má pouhých 110km a cca 2300 metrů převýšení. A to je opradu oproti minulým ročníkům snad nejmíň. Závěrem k trati nesmím nezmínit krásné výhledy z opravodvých kopců, kde se budete z jednoho monumentálního hřebenu dívat na druhý a říkat si „tam jsem dnes byl“ (a nebo „tam se dnes ještě musím vyškrábat…“).

Shrnutí celé akce:
pohodová jízda, pokecání si se stejně �postiženými� lidmi, kteří vám v případě nouze na trati pomohou, jízda horami s pěknými výhledy, které máte čas si vychutnat, velké převýšení, velké oblasti, kde nepotkáte ani živáčka, ale i vysílení, proklínání sama sebe, že jsem si vybral ještě další úsek nejdelší trasy, to vše je prostě Drtič.

Za to vše na vás v cíli zápis do dojezdové listiny, pamětní medaile, odpočinek, občerstvení a případné štěstí v tombole, kde se losují vesměs praktické věci. A ani kvalitní mapa s vlastními vydobytými razítky není jako suvenýr k zahození.

Závěrem se hodí doplnit jen výši startovného, která opět činní příjemných 100,–Kč (do 15.7.) a odkaz na stránku této akce: www.cykloart.cz/drtic

Tak co, přijedete si užít pohodu a prověřit si své síly?