Rozhovor: fotograf Lukáš Navrátil fotí především downhill

Autor: Keli, kategorie: Rozhovor, vydáno: 31.10.2016

Lukáš Navrátil, je mladý fotograf, kterého fotky musí znát každý sjezdař. Lumír, jak zní jeho přezdívka, je každý víkend na kopci a fotí sjezdové závody a nejen u nás, ale i v zahraničí. Co nosí s sebou v batohu, jakým způsobem fotí a mnoho dalšího se dozvíš v následujícím rozhovoru.

d:key: Pro spoustu lidí jsi neznámý, ale přesto znají výsledky tvé práce, tvé fotky. Představ se nám krátce.
Lukáš Navrátil: Jednoduše, jako do seznamky – je mi 20, bydlím teď v Praze, za 3 roky snad budu bakalář ekonomie, pracuju pro CTM a downhillem žiju už asi 7 let.

d:key: Pokračujeme řadou tradičních otázek. Jak ses dostal k focení?
Lukáš Navrátil: Focení pro mě dřív bylo jen takový hobby, sranda do nudnějších dní. Ale později mě to nějak chytlo a začal jsem se tomu věnovat víc. Teď jsou to 4 roky, co nějak víc fotím a přemýšlím nad tím trochu odlišně. A k downhillu mám nejblíž, protože jsem ho dřív sám jezdil a mým snem vždy bylo dostat se na Světový pohár jako divák, takže si to neuvěřitelně užívám.

d:key: Proč tě baví focení, na to se ptát nebudu – ale naopak co tě na focení fakt nebaví?
Lukáš Navrátil: Občas se dostanu do frustrujících situací, kdy jsem dostal od někoho pevné zadání a musím ho splnit. Ale podmínky prostě nejsou takový, aby se to dalo. Počasí není co mělo být, místo světla je tma, a tak dále. Takže člověk stráví několik hodin zkoušením a kreativita nebo zábavnost je rázem pryč.

d:key: V létě jsme se potkali na Banshee bikes kempu na Malino Brdo a bylo vidět, že si to na bajku vyloženě užíváš. Jsou situace, kdy bys foťák vyměnil za kolo?
Lukáš Navrátil: Jasně, že takový situace jsou. Když mám volno a možnosti, neodolám a kolo si půjčím. Bohužel práce je dost, na závody jezdím většinou přesně na moje „pracovní dny“ ale když se mi třeba minulý rok povedlo dostat do bikeparku v Les 2 Alpes na Crankworx, hned jsem běžel pro nejlepší kolo, co jsem ve městě našel a šel lítat na místní X km dlouhý A-Liny.

d:key: Kromě focení závodů patří k práci fotografa i fotografování i nezávodních jezdeckých fotek, zvláště když spolupracuješ s nějakou bikovou značkou. S kým se ti nejlíp fotí?
Lukáš Navrátil: Ve skutečnosti jsem letošní sezonu fotil výhradně pro CTM, takže nemám s čím porovnat. Každopádně vím, že měnit nechci, protože v týmu máme jedny z nejlepších riderů v ČR a SR a dohromady fungujeme jako jedna velká family. Není to jen o focení a spolupráci na závodech, ale všechno to přerostlo v super offseason grilovačky nebo bláznivý výlety.

d:key: Jelikož fotíš velkou část závodů různě po Evropě, patří k tomu samozřejmě i cestování. Víš kolik kilometrů jsi letos najezdil? Kde jsi byl za focením nejdál?
Lukáš Navrátil: Kilometry a hodiny strávený v autě radši ani vědět nechci, je to moooc vysoká hodnota ze kterých bych ani sám neměl radost. Letos byl nejzajímavější a nejdelší trip z ME Wisla (PL) na SP v Andoře a pak přes MS Val di Sole zpět na poslední závod na Slovensko. Projel jsem hezkých 6000km…

d:key: Jaká je tvoje výbava na Svěťáky? Kolik toho táhneš na kopec?
Lukáš Navrátil: Jsem zarytej Canonista a protože mezi námi je jistě dost lidí, kteří se ve foťácích a objektivech vyznají, tak konkrétně: tělo Canon 6D a objektivy Canon 70–200mm f2.8 L, Canon 50mm f1.8, Sigma 28mm f1.8 a Canon 15mm f2.8 fish-eye.
Celkově plná polní váží asi 14 Kg, táhnu s sebou na závody totiž spoustu (ne)zbytečných věcí. Vysílačky, stativ, deštník, powerbanky, pláštěnky, a tak dále.

d:key: Přibliž nám tvoji taktiku focení například na Svěťáku, jak si hledáš místo pro dobrou fotku.
Lukáš Navrátil: Na World Cupech je nejkrásnější, že to jsou 4 dny. První den na trackwalku kromě focení tratě a lidí musím už koukat po trati, kudy půjde slunce, jaký jsou změny oproti loňsku, kde je vysoká tráva a třeba kde se budou tvořit louže a prach.
V páteční celodenní tréninky, když je fajn počasí mám v plánu první cestu dolů otestovat nový spoty a zjistit, který místo tratě je nejobtížnější a jak vypadá na fotce. Druhou cestu dolů už jdu na místa, která jsem si předtím vyzkoušel a čekám na ty správný lidi.
Na kvalifikaci si vždycky vyberu 3 nejzajímavější místa (junioři, ženy, muži), na které se dokážu po sobě rychle dostat a zase čekám na ty správný lidi.
A v neděli, protože mám rád emoce a chci vidět kdo a o kolik vyhrál, jsem celý den dole v cíli.

d:key: Znáš se s ostatníma fotografama? Myslím takový ty velký zvířata nad jejichž fotkama všichni slintáme.
Lukáš Navrátil: Teď po 2 letech, kdy už mě na závodech pravidelně potkávají tak jo, můžu říct, že se „známe“. Mám tím na mysli, že si podáme ruce, když se vidíme, zeptáme se jeden druhého na cestu a v press centru si zajdem na pivo.
Úžasným překvapením pro mě bylo, jak je Sven Martin (můj nejoblíbenější) přátelský a otevřený. Na posledním závodě letos mě pozval na večeři, pochválil mi fotky nebo dokonce půjčil jeho fotografickou akreditaci. Bohužel, tak jak já znám je, oni neznají ani mé jméno a často ani práci. Ale pro mě to jen znamená, že na sobě musím víc pracovat a dostat se dál.

d:key: Kolik času věnuješ postprocesu? Jsou fotografové, kteří každou fotku hodně upravují a naopak jsou jiní, kteří jsou proti postprocesu. Do které kategorie by ses zařadil.
Lukáš Navrátil: Já si nedovolím pustit jakoukoliv fotku bez postprocesu. Přidat kontrast nebo vytáhnout stíny, to je povinnost aby se na to dalo koukat. Dlouhou dobu jsem se také vyhýbal ořezu fotek, ale Dave Trumpore (fotograf pro Pinkbike) mi ukázal, jak je to důležité a jak je potřeba s tím experimentovat.

d:key: Jakej je rozdíl v jejich a tvojí práci?
Lukáš Navrátil: Rozdíl v tom co dělají oni a já, je obrovský. Například Vital, který mi přijde na videa a fotky o moc větší a lepší než například Pinkbike, má k dispozici na závodech alespoň 3 fotografy. Jeden z nich tvoří základ – jako obličeje celebrit, akční momenty všech a tak. Ti další 2, ti jen celé 4 dny dělají umění a vytváří fotky, které jsou prostě unikátní. Jiné než co dělám já – jsou lepší, promyšlenější. Můžou si to totiž dovolit. Když Svenovi nevyjde fotka Rachel v její kvalifikační jízdě, má jistotu že alespoň 1 další jeho fotograf ji zachytil. A tak si vesele blbne dál.

d:key: V současné době již není problém mít vybavení, se kterým lze udělat kvalitní výstup. Kvalitní fotka, ale není jen o materiálu, poraď nám instatní tip se kterým budou moje fotky stejně pěkné jako tvoje.
Lukáš Navrátil: Ooo, teď si mi teda zalichotil. Hele, myslím si, že nejvíc co se dá pro fotku udělat je, zamyslet se nad místem kde jsem anebo můžu být. Chci tím říct, když budeš v Alpách, v krásných horách – je vůbec možný udělat ošklivou fotku?

d:key: Díky ohromnému množství informačních kanálů se na nás valí ze všech stran hrozná spousta fotek a ty opravdu podařené často zapadnou. To dříve nebývalo, není to škoda?
Lukáš Navrátil: Pro mě se situace zas tak nezměnila, před těma pár lety, kdy jsem začal, byla situace skoro stejná. A stejně jako dřív, i teď je na každém fotografovi, kterých kanálů využije a jak se mu povede své fotky lidem ukázat. Myslím si, že všichni máme podmínky stejné a je to jen o tom, kdo je jak šikovný a cílevědomý

d:key: Chtěl by si něco vzkázat čtenářům? Fotografům, riderům nebo fanouškům mezi námi?
Lukáš Navrátil: Chtěl bych všem říct a doporučit – využijte všech možností, které jsou i nejsou a odjeďte alespoň jednou za život na závod světového poháru. Vždyť třeba Leogang v Rakousku není tak daleko, tak vemte rodiče a odjeďte na 4 dny tam! Ta atmosféra, to okolí, ta trať, ty lidi – je to neuvěřitelnej a nepopsatelnej pocit to zažít. Čekat pak dole v cíli s těma stovkama lidí a napjatě čekat, jestli Rachel zase vyhraje nebo si podat ruku s Brendogem a pokecat s ním jen tak, jak se mu líbí trať. Pro mě to byl splněnej sen, který se mi každý měsíc, každým závodem zase a zase opakuje. A za nic bych to neměnil?

Doufám, že se tam s vámi co nejdříve potkám. Já budu určitě u toho, tak snad Vy taky!

@lumír

Lukášovu práci najdeš mimo jiné i na jeho FB fanpage nebo webu.

Foto: Lukáš Navrátil, Veronika Matějíková