MAROSANA 2004 - report

Autor: Pádlista, vydáno: 28.11.2004

Na tuhle kalbu jsem se těšil celý rok. Už týdny předem se šířily zprávy, že není kde spát, takže účast hojná byla jistá. Vysvobození přinesl jako obvykle božský Majkl, když zařídil nocleh přímo na baště ve vlastních spacacích. Ten jsem nevyužil, takže o tom neporeferuju. Co jsem využil byly nabízené služby pánů barmanů.
Celkově nebyla ta letošní Marosana, tak bombastická jako v letech minulých.
Jediné větší lákadlo kromě kapel měl být drop contest. Nevim jestli byl Maňas sám který si vzal kolo, ale jeho nadšení schladil Marošák hnedle v počátku slovy „Sme zjistili, že ta lávka má pětadvacet metrů a už by se nám sem nevešli lidi… chi chi“. To je opravdu komplikace, která se nedala předvídat :) Co se týká hvězdneho osazení, tvrdé jádro nechybělo, ale každý jen trošku měkčí jedinec prděl doma do pyžámka. Přesto nebylo v sále k hnutí. Určitě k tomu přispely i dámy, které měly vstup zdarma. My lidi jsme platili kilčo vlezného.
Co mě zarazilo byl celkem skromný bar, ale pípa nechyběla. Křídla rudého býka také ne. Vodka tekla proudem a pro řidiče a Frkyho, co jsem postřehl, džusík ze dvou druhů ovoce a banány to nebyly. Na stěně a občas na stropě běželo bikové videjko jehož hrdinové si při ničení vlastního zdraví vysloužili aplaus hodný jejich umění. Potom běžel sestřich ze seriálu závodů 3DH cupu a navodil až nostalgickou náladu při vzpomínce na uplynulou sezónu. Po počátečním ostychu se akce začínala rozjíždět a na podiu se objevila první kapelka způsobyvší pogopeklo. Tomu Marošák nasadil korunu, když všechny v dosahu začínal svlékat minimálně do pasu.
Při tanečních kreacích mě osvěžila opakovaně sprcha piva z balkonu. Chtěl jsem vzít spravedlnost do vlastních rukou a polonahému dobrákovy na balkoně taky dopřát pivní sprchu. Bohužel jsem byl vyhazovačem přistižen s napřaženou rukou s plným pulitrem. A jen můj jěště hbytý jazyk mi umožnil opět se vrátit do sálu.
Jako by toho nebylo dost z balkonu se na mě ještě sesypala solná sprcha, to když Polis se Sirennou převrhli panáka se soli a teguilu museli pít „na sucho“.
Dobře na tom byl i Hybňoš, který asi hodinu nemluvil, ale z pochopitelných důvodů nám nemohl říct proč. Zvolouš se chtěl držet zpátky, protože měl druhý den jet pro ženu do porodnice. Bohužel (nebo bohu dík) se mu to nepovedlo a v neděli se bál řídit.
Média také neunikla a po parketu kroužil Peťan se Sváťou monitorujíc okolí krz velmi úzké štěrbinky svých víček. Ani letos nechyběl chrlič ohně, který jětě víc rozhycoval už tak vroucí publikum.
Co chybělo určitě všem byla účast Josého Spáčila, který by nás bavil opileckými výstupy. Jistěže v takové společnosti se za něj rychle našla náhrada a jako bývá každým rokem nepsaným pravidlem už od sedmi hodin se po parketu motala jedna slečna stěží držíc rovnováhu. Tahle její schopnost v průběhu večera ještě ochabovala. Stejně tak své pověsti dostál i pardubičák Milda, který vyhrožoval striptýzem už od prvního piva. K tomu za mé přítomnosti naštěstí nedošlo. Naposled jsem ho spozoroval v dosti podroušeném stavu, kdy za podpory souputníků sbíral zbytky důstojnosti v jistě duchaplném rozhovoru.
Kolega Maňas se zboural tak rychle, že sebou nestačil stáhnout žadného z kalbičů a musel být odvezen kolem půlnoci. Cestou domů jejich vůz stavěla policejní hlídka, ale hladinu alkoholu v Maňasově krvi ani přes výslovnou žádost nedokázala změřit s obavou o svůj služební přístroj.
Letošní Marosana nebyla největší, nejdelší ani nejzajímavější, ale rozhodně stálo za to se jí zůčastnit už pro její neopakovatelnou atmosféru a ranní kocovinu. Sál jsem opouštěl kolem třetí hodiny ranní a co se dělo pak.....