Rozhovor: Vojta Bláha o EWS a všem okolo

Autor: Čert, vydáno: 21.11.2017

Asi nemá cenu představovat Vojtu Bláhu, enduro závoďáka, který byl letos celkově druhý v EWS v kategorii U21. Prostě umí evidentně rychle jezdit na kole. No a jelikož nás zajímalo jaká je taková sezóna v EWSku, samozřejmě jsme si Vojtu odchytli a vyzpovídali. Respektive se Vojta nabídl, protože zrovna seděl přes noc v letištní hale, protože se pilotovi nepovedlo přistát na Madeiře na první pokus.

d:key: Zdar! Nemá cenu na nic čekat,jaký to je, dojet na první Ews závod? Jak bys to přiblížil světový závodění nám, smrtelníkům. Obzvlášť teď, když máš sezónu za sebou a vidíš všechno s odstupem?
Vojta: Když jsem přijel na svůj první EWS závod tohoto roku na Zélandu, první lidi co jsem potkal byl tři měsíce nemumytej Vanik s Myšákem. Nejdřív jsem si myslel, že zasmradili fakt úplně celou Rotoruu, ale pak mi bylo vysvětleno, že to je těmi sirnými výpary z horkých pramenů. No nevim, výmluva dobrá. Jinak jsem byl opravdu zvědav, jak si povedu, protože 2016 jsem jezdil na svěťáku kolem 20. ? 25. místa U21 a cíl byl to vylepšit… ambice byla top 15 :). Ale ty ses vlastně ptal i na úplně první EWS co.

d:key: Taky.
Vojta:Na svém úplně prvním EWS jsem byl 2016 v Irsku. Byl jsem z toho dost na větvi. Představ si, že přijdeš do race village a v prvních pěti minutách vidíš všechny lidi, o kterých si myslíš, že jsou totální legendy… Hill, Barel, Clementz, Graves, Číža a tak dále. No prostě ultrabomba. Potom vyrazíš na trénink a zjistíš, že máš problémy to sjet a že tam vlastně trochu překážíš těm legendám co si to tam smažej no brakes. V závodě se rozsekáš na maděru hned na 1. RZ protože jsi přemotivovanej jak… no hodně a zbytek závodu prostě nevzdáš, protože jsi přece na zatracenym EWS! Odjíždíš s krásným pocitem, rozmláceným kolem a totální únavou. Jo, asi takhle vypadá první EWS asi úplně každého. Letis nebo Milan Vitek vám o tom taky rádi povypráví, to jsem si jistý! Pozitivní je, že podruhé už to možná bude lepší.

Když se na letošní sezonu podívám zpětně, řeknu si, že jsem se toho opravdu hodně naučil. Každej závod byl jinej, ale všechny byly extrémní. Pocitu, když stojíš na startu RZ, kterou jsi jel v tréninku na pětkrát a málem jsi u toho umřel se jen tak něco nevyrovná a mnoho dříve stresujících situací v běžném životě získá určitý nádech banality. Oproti jiným závodům je svěťák prostě diametrálně odlišný a to jak moc, je podle mě těžké si představit dokud to nezkusíš. V Millau to dost přesně nastiňoval Přemet: „Prostě vyrazíš do první RZ (už úplně zmoklej), za minutu se ti začne chtít zvracet, krátce na to začneš volat maminku a pak už ti bude zbývat jen asi 7 hodin do konce závodu s tím, že to je teprve den 1.“ Takže prostě easy. Každé EWS je výzva a ještě s vědomím, že na týhle trati jedeš proti těm nejlepším ať už v jakékoliv kategorii to tvoří hodně silnou kombinaci. Za těch 8 kol se mi na trati přihodilo spoustu nepříjemností, defekty, nefunkční komponenty, crashes a spoustu dalších věcí. Většinu toho jsem si ale zavinil svými chybami, ze kterých jsem si doufám něco odnesl. Jedna věc je ale super na těžkých závodech, a to, že v nouzi si uděláš kamarády. Jo, občas se s někým neshodneš, občas tě někdo nepustí, ale v 99% případech můžu s jistotou říct, že se mnou jezdí super kluci. No a lokality? Ty jsou jednou z nejzajímavějších částí EWS a každé jedno místo je opravdu něco!

d:key: Co pády? K enduru určitě patří sebou párkrát prásknout, jak se ti dařilo v téhle kategorii?
Vojta: Pády, to je kapitola sama o sobě :D Myslím, že jsem v takovém zlatém středu, nepadám nějak extra často, to jenom když třeba doma trénuju zatáčky, tak padám dost, ale to je něco jinýho. Když najíždím na závod, tak se to většinou bez pádu neobejde, ale jenom málokdy se dostanu do situace, kdy je to takový ten fakt no control pád. Jeden takovej jsem ale měl na letošní první endurosérii v Koutech a odnesl jsem si z toho zlomený prsteníček. Co naděláš no, týden na to EWS… no zkusil jsem to, ale fakt jsem to neudržel v ruce a vyměkl jsem. Na Ještědu už to ale bylo dobrý, tam mi akorát nevydržela technika… dal jsem si poprvé v životě růžovej prášek a byl jsem tak nezničitelnej až to kolo nepobralo :) Jinak takovej nejčastější probírák při závodě je pro mě škrtnutí pedálem a následná OTB akce… to mě vždycky hezky nastartuje!

d:key: Co materiál, předpokládám že hoří. Co je na tom nejhůř?
Vojta: Nejvíc hoří ráfky. Jediné co mi vydrží je těžkej hliníovej ráfek s 1300g gumou a huck norrisem. Všechno ostatní zničím v horizontu jednoho dne. :D

d:key: Viděl sem pár videí, kdy byly tak sketchy místa, že i lidi jako Jerome prostě koloběžkovali a tak. Dokážeš popsat jaký strašný věci na RZtě potkáš? A jaké tratě ti sedí nejvíc?
Vojta: Nevím čím to je, ale obvykle zajedu nejlíp na té nejdivnější nejdelší a nejšlapavější RZ. Ne že by se mi jelo v tomhle typu tratě dobře, ale asi mi to nějakým způsobem sedí. Naopak třeba hodně rychlé sekce jsou moje slabá stránka, asi mám holt ty hranice ještě trochu níž než bych měl mít… ale to snad půjde odbourat ;) Takový ideální mix pro mě byl na Madeiře, kde jsem taky zajel svoje nejlepší umístění. Jo a taky bylo bahno :D to mi nějak přirostlo k srdci po téhle sezoně!

A tratě, no… Stavitelé tratí to asi myslí dobře, ale nepočítají s několikanásobným průjezdem 400 lidí plus déšť plus nevím co všechno a pak z toho vznikají totální nesjízdný nesmysly :D Nebo třeba ve Francii byla jedna RZ v podstatě rock garden se switch-backama… a jeden jsem prostě jel cyklokrosově, to se přiznám. Co na EWS zase vůbec není jsou skoky, snad až vyjma pár RZ ve Whistleru bylo za celý rok na trati v součtu tak pět skoků, a to mi přijde málo… ale asi mi to vadí míň než jiným.

d:key: Když jsi začal o šlapání, jak moc je EWS šlapavý, jenom tak pro představu?
Vojta: Vzpomeň si na podzimní Blinduro první RZ a vynásob minimálně dvěma… to je na EWS šlapavá RZ. Jsou tam ale samozřejmě i čistě DH RZty a tak, ale dost často tam nějaká XC trať je no.

d:key: Jak na tohle trénuješ? Intervaly? Posilovna? Hodně silnice nebo spíš míň silnice?
Vojta: Poměrně dost silnice a válce, když nejde jezdit venku… ale jezdím intervaly obvykle kolem 3min, zkoušel jsem i 10min a víc a asi to tuhle zimu budu muset zařadit častěji.

d:key: A teďka užíváš offseason, nebo už musíš začít s přípravou? Kdy máš vůbec první závod příští sezónu? A jak to máš s kolem, máš vůbec takhle po sezóně chuť na ně každej den sedat?
Vojta: První závod mám v půlce března v Chile. Teďka mám poprvé od té doby co jsem začal závodit enduro takovou delší pauzu (kromě zlomenin :D). Po Finale jsem byl úplně na hadry a asi týden se mi na bike jako fakt nechtělo (!) což je hodně divný u mě. :D Ale teď už začínám najíždět na rytmus, hlavně teď dostat tělo z toho půlročního sezení na kole a pak už trénink se vší všudy.

Jsem v rukou Luťáka (aka Bruce Willis českého mtb) a tomu po minulé zimě a míře zlepšení věřím. V následujících týdnech bude asi kolo na minimu a pojedu spíš plavání, posilování, lezení a běhání?

DK : Když vidím kam se enduro, minimálně u nás, posunulo, dost mi přijde, že je fýza dost nadřazená skillu. Zkrátka, když to ušlapeš, nemusíš tolik pilovat techniku. Jak to vidíš ty?
Vojta: Když by sis chtěl vybrat v čem být lepší, tak rozhodně fyzička. V technických RZ ale rozhodně občas nějaký cenný čas ztrácím, takže úplně podřazená mi technika nepřipadá. Taky je ale znát, že když jsi lépe fyzicky připraven, tak ve chvíli kdy přijde na techniku se dokážeš lépe soustředit

d:key: A co závody u nás? Co smýšlíš o směru, kterým se otáčí české enduro? Tzn. důležitější jsou vlastně spíš užívači a „hobby jezdci“ než seriózní závodníci. A co říkáš na fenomén Blindura?
Vojta: Pro mě jsou český závody hrozně příjemná záležitost! Samozřejmě se dá najít spousta much a nedostatků na tratích i na organizaci, ale nějak mi to tu radost nekazí. Blinduro bylo na Lipně opravdu pro hobíky, ale Valašsko, to bylo teda spíš pro zážitkáře! To mi úplně lehké nepřišlo..

d:key: Dík za tvůj čas, tak snad se zas brzo někde potkáme! Něco na závěr?
Vojta: Děkuju svým sponzorům a rodině za podporu a taky všem s kterýma jsem se tento rok potkal na závodech, enduro jezdí spousta super lidí a jsem rád že jsem součástí tohoto sportu! A dík dolekopcom ;)



Foto: osobní archív Vojty Bláhy

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel Jr. (radkodyntar [zavinac] seznam.cz) 24.11.2017 v 1:08

Já bych od redaktora DK rád slyšel, kdo je podle něj seriózní závodník :)

anonymní uživatel Mara 22.11.2017 v 22:23

Nasty: ale prd, cetl jsi otazku DK redaktora? Bohuzel s tim nezbyva nez souhlasit.

d:key: A co závody u nás? Co smýšlíš o směru, kterým se otáčí české enduro? Tzn. důležitější jsou vlastně spíš užívači a ?hobby jezdci? než seriózní závodníci.

anonymní uživatel Nasty (webonaut [zavinac] gmail.com) 22.11.2017 v 8:45

Vojta řekne, že Blinduro na Lipně bylo spíš pro hobíky a Mara si z toho odvodí, že Enduroserie je víc pro užívače než pro seriózní závodníky nad čímž se skoro rozbrečí. Ouuukej... děláš si to smutno v hlavě sám Maro.

anonymní uživatel Mara 21.11.2017 v 18:44

Tzn. důležitější jsou vlastně spíš užívači a ?hobby jezdci? než seriózní závodníci = smutna to definice Ceske enduro serie :(