Mondraker

Report: Enduro Trutnov Trail nebylo zadarmo. Pro nikoho.

Autor: Dan Klimeš, vydáno: 2.5.2018

Otevírák letošní české endurové sezóny za námi! Uf. nejspíš až na jednu výjimku (snad je ok) to všichni zvládli na pohodu. Teda já rozhodně. Když teda pominu to, že mne druhý den bolely nohy. Ale k tomu se dostanu za chvíli.

Dovolte, abych se představil: jmenuji se Dan a na kole jezdím už drahno let. Vždy jsem spíš hltal kiláky, a i přes nějaké pokusy v devadesátkách, jsem se k pořádné jízdě dolekopcom dostal až teď. Maratony už mne lezly krkem, spíš jsem si chtěl užít den s partou kámošů a známých. Sdílený zážitek je dvojnásobný! A přesně o tom je pro mne enduro. Tímto oslím můstkem se dostávám k tomu proč a o co budu o letošním Trutnovském enduru psát.

Sobotní trénink ani registraci z rodiných důvodů nestíhám a navíc, my „tvrďáci“ jezdíme enduro na voči. Proto na start dojíždím až v neděli kolem deváté. První RZ autem je za mnou, snad mi ji nikdo neměřil.

Zázemí celého závodu, stejně jako ofiko start je u zimáku u Trutnově. Dobrá volba. Spousta míst k zaparkování, hajzlíky na zimáku, palec hore. Startuje se po půl minutě po dvojicích (možná trojicích, my byli každopádně jen dva). Můj startovní čas – 11:07. To se blíží zrovna čas oběda, nic nepodceňuji a šupnu dva Krakonoše za dvacet pět = polívka plus hlavní chod. Žádnej strach, na lajnu první RZ je to přes deset kiláků, hodně moc výškových metrů, tak piva jsou pryč.

Moc nevím, co čekat. Na TT jsem byl jen jednou loni, kdy jsem si je zběžně projel. 3,2,1, start ? šlapavej začátek po ofiko trailu, pak pravá a už jsem v hrabance a mezi šutrama. Dva poctivý kiláky, kdy flow chybělo a pokud jsem se měl dostat do cíle, tak jsem musel furt jet a nejlépe i furt šlapat. Na posledním úseku pálím plicní kanálky. Tak to mi úplně nechutnalo a to to má být jako furt takto?! Tak to sorry jako ?

Na druhou RZ to máme po Panským stoupáku, tak v klídku na pohodu. No, na pohodu?! Jak pro koho, koukám. Při registraci jsem dostali papírek s časy startů. A ty se musí dodržet. Přijdeš pozdě? No smůla, čas ti už běží. A to je to, co mne tady trochu mrzí. Není čas, čekat na kámoše, který startuje pár minut po tobě. Čas je neúprosný a musím máknout, abych se na startu další zkoušky stihl aspoň vydejchat. Ale ok, taková jsou pravidla.

Druhá RZ začíná v nejvyšším bodě TT pod Kozími kameny. Začátek opět do kopce a zase hrabanka, šutry, kořeny, šlapat, zadarmo se nesvezeš ani kousek. Na závěr pár utažených toček mezi stromy a cíl. Moment, tak ono to bylo hodně podobný jako minulá RZ a ono to bavilo. Rohlík na xichtě a pohoda šlapu k bufetu.

A do pr… bufet totálně prázdnej. Tady se vloudila chybička. Někteří nepodcenili situaci a navštívili ho již cestou na první. No a hlavně zatímco já jedu ze druhé, jiní už mají za sebou třetí a chystají se na čtvrtou. Doplňuji aspoň vodu, kousek melouna a banánu – to musí stačit. Není čas, není čas! To šílenou „zkratkou k trailům“ na startovní čáru trojky.

Pár minut mi zbývá, akorát tak nasadit bradu, otevřít tlumič a šlapem. Jak jinak.

Zkrátím to, tohle buď miluješ nebo nenávidíš. Nic mezi tím neexistuje. Kdo v zimě aspoň trochu nenajezdit, tak v každém stoupání na erzetě Přému proklíná. Trailům chybí flow, ale rozhodně nechybí parádní jízda po skalkách, mezi šutry, v odklopených i utažených točkách, kličky mezi stromama a pár slušných dropů.

Trojka za mnou, čtverka částečně po Trailu pod jeskyňkou. Skvělá! Na start páté „eliťácké“ zkoušky se stavím už značně vyšťavenej. V hlavě mi zní zvuk vrtulníku, který před chvíli letěl pro „kolegu závoďáka“ a taky storky o tom, co mne čeká. Takže se panáčku uklidníme a domů pojedeme po svých, ano?! Začátek šlapačka, pak prudká pravá, pod skálu, drop (čti. rychle z kola dolů, seskočit, na kolo a jedeme dál). Tak tato erzeta (ostatně jako všechny předchozí) je maso. Ale krásně libový maso, udělaný pěkně s citem pro věc, uvnitř hodně krvavý. Naštěstí krev, zůstala, kde měla a neřinula se ven. Paráda.

Konec? Škoda. Tělo už nemůže, ale hlava by klidně jela. Musím aspoň do cíle k zimáku, na další Krakonoše, klobásu a zatleskat vítězům i poraženým.

Foto: Enduro Trutnov Trails
Výsledky: zde

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel Daniel (dan.daniel.dz [zavinac] gmail.com) 8.5.2018 v 19:45

prej pro holky, ja toho mel plny kecky :-D

anonymní uživatel Koli 4.5.2018 v 9:52

Tomas: bych tě chtěl vidět ty buzíčku :D

anonymní uživatel Gunter 3.5.2018 v 22:03

Toz JeDecko, ty asi jezdis rychlejs horekopcom nez dolekopcom coz :)

anonymní uživatel JD 3.5.2018 v 21:23

Ty transfery byly oproti lonsku, kdy to vychazelo tak akorat, hrozne dlouhe casove. Na prvni rz jsme cekali skoro 10 minut a to jsme se jeste zastavili na obcerstvovacce pro meloun. Na dvojku, trojku a petku pak 15 minut. Na ctverku jsme cekali 25 minut pote, co jsem mel na trati technicky problem, kterym jsem ztratil 4 minuty. Vsechny transfery jsme jeli uplne na pohodu. Toz takto za me.

anonymní uživatel Tomas 3.5.2018 v 21:17

DH pitcho, tohle je pro holky a sponzory...

anonymní uživatel Tom 3.5.2018 v 19:32

pekny