Report: Kule pokořil WBS ve Slopném

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 5.6.2018

Tejden po enďůru v Koutech je ve znamení WBS, to znamená další zastávka tohoto seriálu bike rally ve Slopném a to znamená další našláplej víkend. Jako dycky se v pátek trénuje a v sobotu závodí, takže máš jednak důvod to zabalit dřív v háku, dvak ti zbyde jeden den z víkendu k dobru. Za mě top model.

Ve Slopném nebudu závodit poprvé, poprvé sem však beru Frenchieho (Kuleho francouzský kamarád pozn. red.), kterej se na poslední chvíli rozhoupal, že se teda pojede taky sklouznout. Na rozdíl od Čerta, kterej nejede bo 30 vteřín závodění je prej málo a tím reportérská povinnost padá na mě.

V pátek odpo tak naladímě káru cajkama a vyrážíme totál zasekaným Brnem směr Zlín. Mondeo polyká kilometry a já zas pro změnu chlazený brnča. Dneska se trénovat nebude. Stejně dojedem pozdě a navíc se přes kopec přehnala bouřka, takže skiareál kde se bude závodit zeje víceméně prázdnotou. My se převlíknem, já zasyčím další mediumko na cestu, jedno pod bundu a můžem vyrazit na trackwalk. Cestou stihnem ještě registračku, pokecat s moc milou paní a nafasovat závoďácký trika, sice velikost S, ale frantíkovi fakt sekne.

RZ 2 šmatlem nahoru, koukáme kudy a co. Tahle končí skokem do údolí a cíl, Frenchiemu se to zdá ?grande", ale prej se docela těší. Deme dál, čekujem různý lajny, já už lehce pod vlivem vymejšlím ty největší nesmysle, Frenchie jenom kroutí hlavou a mrlmá cosi o ?maximum idiot". Na konci RZ1 se ho snažím přesvědčit, že tady je to zákeřný a bude s tím mít co dělat. Ten při pohledu na skoro rovinku lehce odkloněnou mezi dva stromy jenom zakroutí hlavou a de pryč. No počkej zítra bro…ě

Dáváme chálku před hospodou, ňáky tousty šunka rajče nakoupený doma. Místňáci se na to nemůžou dívat, takže dostáváme párky z grilu za déčko – tímto děkujem! Teď už jen sehnat spaní a udělat oheň. Na nocleh kradem skládačku Capri sun dráhy, táhnem to pod párty stan sponzora kde hodláme přespat a u toho se sofistikovaně seznamujem se sousedama: ?Co čumíš na něčem spát musíme." -?Ajo, fpoho, my už mysleli že stavíte dráhu." Cajk, pučujem od nich sekyrku, tupá jak Kazzi, ale na třísky na oheň stačí, takže zabavujem pár polínek od hospody – tímto opět děkujem – a už nám hraje fajr. U toho lámem škopky, čmoudíme čmudilíny, melem hovna a je nám fajn. Když zasyčí poslední kuželka je čas to zalomit, naposled přiložíme a motáme se do spacáků.

Děcka vedle nás sou evidentně nadrogách, protože vstávají už v 6. To potrvzuje ne dlouho na to přicházející kašlání… jo ranní wake bake je fajn. Ale my sme přijeli závodit, takže stoprocent race mode. Dáváme snídani, kafe, převlíct, návštěva pietního místa, tedy zdejší kadiboudy a v 8 už chytáme první lana.

Prvně mrknem na RZ 2, já se snažím držet stop, který sem si včera vymyslel a kupodivu to funguje. Přibrzdím před cílákem, počkám než z odpalu zmizí čumilové a dávám na první dobrou. Brzda, kouknu za sebe co Frenchie a ten v závěsu plachtí za mnou. Ty vole! Dole se mu trošku třepou packy, chápu, dát tohle na oči bez rozmýšlení, to chce nervy ze železa. Pokračujem na RZ1, tady opět kupodivu vychází co sem si letos namyslel, jedno místo je sice docela natěsno, ale tak ho v závodě jen víc nadjedu a bude. Dole se ještě stíhám rozvěsit v levé odkloněné a můžem zase do fronty, která začíná pomalu nabývat standardu endurosérie. Nechám tedy čekat Frenchieho s kolama a dávám druhé kolo pietního místa. Bohužel někdo z vedlejší kabinky mi zvládá zechcat papír, jak to udělal nechci vědět, naštestí se stíhám dotřít, takže se rychle evakuuju směr fronta, kde lehce traumatizovanej ještě několik minut tupě zírám před sebe. Silnej zážitek.

Stání ve frontě tě naštěstí přivede na jiný myšlenky, takže fklidu zopáknem každou trať jak sme si ji najeli, trošku svižnějším tempem, já se opět nezapomenu rozvěsit a tím máme hotovo. Máme čas než závod začne, takže dáme chál, pivi a ještě stihnem mkrnout dole na holky, střelce a zhruba deset nejrychlejších, než musíme vyrazit nahoru. Holky projíždí pěkně na jistotu, to se ovšem nedá říct o střelcích. První mlaďoch jede katapult OTB přímo na hrudník a vstávat se mu moc nechce. Okamžitě se sbíhají zdravotníci a Haff zastavuje závod. Naštěstí se klučina sbírá, dostává se mu zaslouženého potlesku a po ujištění, že mu nic vážneho nejspíš nebude, odjíždí s rodiči na kontrolu do špitálu. Nedlouho potom, co se závod znovu rozjíždí, se vyndává další svišť. Ten sice padá kontrolovaně a hned se sápe zpět na bajk, bohužel však nedbá rad Haffa a pokračuje s rodlama naopak. To se zdá možná cool do té doby, než zistí že to takhle nezatáčí, vyjíždí rovně z tratě a vzhledem k tomu, že i brzdy sou logicky jaksi na druhé straně, trefuje v plné poslední strom před stanama na louce. Nepěknej zvuk, klučina opět trochu otřesenej, ale jinak snad v pořádku. Rodiče toho prvního to otáčí a berou ho taktéž na kontrolu. No nic, Frenchie už chápe o čem sem mluvil, tady prej pojedem opatrně.

Tím už máme snad odpadáno, ještě chvíli koukáme a pak už se pomalu zvedáme a jedem na start. Dotlačíme s dostatečnou rezervou, takže ještě chvíli očumujem, trocha protáhnout a šikujem se do fronty. Ambice nejsou kdovíjaké, přece jenom natrénováno máme málo a každá chyba tady znamená hodně. Ovšem zapípá časomíra, hlava se přepíná do race modu a vyrážím do první RZ. Vše klape jak má, žádný vyhrocený situace, dole si pohlídám odkloněnou a sem v cíli. Chvilku čas vydechnout, při účasti necelé stovky rideru však ne uplně moc, kouknem opět na start dvojky a mažem nahoru.

Je jasný, že trať vysychá a po projetí první várky to bude uplně jiná písnička. Důkazem toho budiž 6 sekund oproti prvnímu pokusu, dotazuju se, jestli je to číslo opravdu v pořádku, ale když i Frenchie sundává o stejný rozdíl, je jasný, že o chybu se nejedná. Du se ještě mrknout na výsledky, držím se s rezervou v top 30, Frenchie těsně pod 40. Teď už to jen neposrat a vzpomenout si, jak sakra vypadala ta druhá trať.

Zkoušíme si vzpomenout u lehkýho oběda, čas máme než se přesune časomíra, takže k tomu vysílám jedno točený. Zhruba si vybavujem úseky, ale jak dou za sebou ani prd. To bude sranda. Chvilka chillu na louce, závod pomalu začíná, poberem cajky, du pokropit kopřivy a hele… klíště. De okamžitě ven, tady se teda zdržovat nebudeš bro. Sháním dezinfekci u medika, po popisu aktuálního problému je mi oznámeno, že tohle se dezinfikuju sám… neasi.

Šmatlem hore, chvilku čumenda a vzápětí start. Naštěstí se mi vybavuje zhruba co by mělo následovat, i tak jedu ale dost na jistotu. Proto mě dole čas lehce nad minutu zvedá obočí. Ty vole… tady mám rezervu, to by určítě šlo sundat pod. Blbej nápad, samozřejmě tuhle lehkou přemotivovanost proměním při druhým pokusu ve výlet do mlíka, kdy musím slézt a vrátit se na trať. Dost nasranej jedu zbytek rz trochu nadebila, takže před cílákem nevím proč dupu a posílám ho tam až po kule. Nasranej se du mrknout na čas, tendle výlet mě stál 6 míst. Frenchíe dolítne dolů, prej to zapíchl přesně do stejnýho místa. 4-Down už nedáme, místo toho hážem cajky do mondea, já beru dvě točený na cestu a pali domašov.

Závod se opět vydařil, jako vždy se nedá nic vytknout organizaci ani tratím. Za mě další top bike rally, vidíme se na dalším špílu!

Foto: Jiří Laštůvka

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace