Mercedes-Benz. třída X - první svého druhu

Report: MTB Rally - trasu neznáš, závodíš podle roadbooku

Autor: Dan Klimeš, vydáno: 13.9.2018

Když jezdíš celý život automobilové rally, do toho miluješ kolo a chceš to nějak spojit, tak vznikne závod jménem MTB RALLY. O tom to tady teď bude.

Ale postupně – znáte jméno Vlastimil Tošenovský? Možná ne, však ono je to jméno spíše známé v automobilovém sportu. A navíc jsou dva Vlastové – otec a syn. Oba odkojení nejspíš benzínem, oba účastníci různých rally (klasických i těch dálkových), oba pohodáři (no vlastně to jsou i jejich rodiny) a oba fest zapálení pro věc. Takže i když na na nultý ročník jejich mtb rally dojelo méně závodníků, než počítali, nic je neodradilo a se stejným (možná ještě větším) nadšením uspořádali ročník první.

On to je tak trochu jiný závod. Protože trať není běžně značená, ale každý účastník si do svého mobilu nahraje roadbook (rozpis rally, rozkreslené zatáčky, křižovatky, vzdálenosti) a podle něj se v terénu orientuje a rozhoduje, kam pojede. Druhou zvláštností je, že tento závod je otevřen nejen klasickým bajkům, ale jsou zde i kategorie pro všechny druhy elektrokol: eMTB SuperStock – ELEKTROKOLO do max. výkonu 250W / pouze jedna baterie – možnost nabíjení v závodě, eMTB Open – ELEKTROKOLO do max. výkonu 250W / možnost měnění baterií v závodě a EV bike EXTREME- elektrokolo bez omezení. Díky tomu se na startu sešla zajímavá směska: od gravelu, přes klasické mtb a elektrobajky po elektromotorky (malé, tiché, 50 kg vážící mašiny bez šlapátek, jedoucí místy i více než padesátkou).

Letošní počasí bylo naprosto skvostné. V lese už se neprášilo a v kopečkách nad Zábřehem dokázalo sluníčko první zářijový víkend vytlačit k pětadvacítce. Celá akce se odehrává na ranči u Tošenovských doma. Ti dokázali ze starého kravína vybudovat perfektní zázemí pro rodinu, koně, auta a v našem případě hlavně pro kola. Závod začíná již v pátek večerní prologem. Není povinný a nezapočítává se do sobotního závodu. Ale je fajn si ošahat navigační appku a jak se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti – v sobotu už pak víš, co čeho jdeš.

Chvilku před sobotním polednem nás Vlastimil mladší v pětiminutových posílá na trať. Startuje se opravdu jak na rally. Načtení čipu z řídítek, odmávnutí vlajkou a za pět minut po mně další. S prvními ujetými metry mi displej telefonu ukazuje ujetou vzdálenost, metry do další křižovatky a její rozložení. Plus mínus pár metrů okolo je potřeba se mít na pozoru, správně a rychle se rozhodnout. Naštěstí je zde volba kalibrace ujeté vzdálenosti, takže pokud zakufruji, vrátím se na správné místo, kliknu a jsem opět na svým. Je nutné mít nabitý telefon, nejlépe doplněný powerbankou, s nainstalovanou navigační aplikací, která dle ujeté vzdálenosti zobrazuje směr, kterým se vydat. Být online není nutné, stačí pouze zapnutá gps.Trať je pevně daná a je nezbytné projet čtyři checkpointy. Celá trasa pak měří lehce přes 40 km a má 700 metrů převýšení.

Startuji jako druhý a hned na třetím políčku blbnu a ztrácím se. Chvilku zmatkuji, ale díky možností kalibrace trasy se opět napojuji, zklidňuji hlavu a jdu do toho. Letos byl závod na navigaci o fus těžší než loni. Párkrát se jelo přes na základě azimutu přes louky. Rozhodně zde nerozhoduje jen rychlost!

Sice mne po pár kilometrech dojíždí Marek na elektrice, ale nic není rozhodnuto. Ten kopec byl nad moje síly, ale z kopce se statečně držím, až do chvíle, kdy Marek špatně naviguje. Vlastně asi i díky mé zkušenosti s mtbo nemám s navigací problémy. Na první CP dojíždím se ztrátou 2 minuty na prvního Tomáše Kutina, který závod drtí na gravelu své vlastní výroby. No, je to výzva. V tomto závodě není do posledního navigačního políčka nic rozhodnuto. A tak se taky děje. Najednou mne Tomáš i Marek (oba favorité na vítězství ve svých kategoriích) dojíždí. Chybička se vloudila! Marek nám v kopci s pomocí elektrónů odjíždí a my s Tomem se snažíme jak se dá. Jemu chybí převody do lehka, mne zase plíce.

Trasa není úplně zadarmo a obsahuje snad úplně vše. Od odpočinkových lesních cest po nakopané traily s klopenkami, průjezd bmx tratí, sjezdy hrabankou a neslušný stojky, seběhy z prudkých svahů i tahání přes polomy. Každý si najdou svoji chvilku, kdy si zanadává. Já například při řešení defektu, kdy ani tmel nepomohl. Takže jsem musel nahodit duši a jelo se dál. Ale takových nás tam bylo víc.

Čekpojnty byly na trase čtyři. Tři spojené s bufetem a čtvrtý takzvaný self check point. Ten jsem si museli najít a sami orazítkovat kontrolní kartičku. Na jednom CP můžou „elektrikáři“ dobíjet nebo měnit. Díky tomu, je zde velký prostor pro všechny výkonnostní i věkové kategorie i různé taktiky.

V cíli se setkáváme všichni. Až na jeden přetržený řetěz (zde zafungovala čtyřkolka s nosičem) všichni. Někteří ovšem s časovou penalizací, za neprojetí některých CP. Projevila se nevýhoda těžkých ebajků – přes stromy se s nimi komplikovaně dostávalo, když se závodník příliš odchýlil z trati, těžko se na ni již napojoval. Ale i to ke správné rally patří.

Stejně jako jako afterparty. Pivo teklo a mělo správnou teplotu, jídla bylo mraky (zde bych vyzdvihl domácí kváskový chléb a placky paní Tošenovské), na stupních vítězů se stříkalo šampaňským a nálada bylo perfektní. Takže příští rok nejspíš zase. A snad zase opět o několik závodníků více.

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace