Foto: Gaspiho ,ZAM 7 prozkoumal okolí bývalé Jugoslávie

Autor: Keli, vydáno: 19.9.2018

Co spojuje Albánii, Bosnu, Kosovo a Černá Hora? Válka, která je už naštěstí historie, a Gaspiho další ,ZAM. Tentokrát tým v čele s Richardem Gasperottim nezamířil do exotických částí světa, ale zůstal nohama na zemi, vyrazil do Evropy, do oblasti v okolí bývalé Jugoslávie.

,ZAM znamená v mongolštině cesta. A také je to název unikátního projektu, který byl založen před sedmi lety. ,ZAM je příběh popisující cestu Richarda Gaspiho Gasperottiho (41), evropské bikové legendy a čtyřnásobného účastníka Red Bull Rampage. Cílem projektu je cestovat do zemí, kde je horská cyklistika právě v počátcích a představit nově vznikající komunity zbytku světa. Tentokrát se rozhodli projet čtyřmi krásnými zeměmi Balkánu se záměrem setkat se s nejvíce místními jezdci.

Kosovo

Základním pravidlem projektu ,ZAM je, že neexistují žádná pravidla. Ani ne týden před odjezdem jsme kontaktovali cyklistický klub Suharekë v Kosovu a kluci nám říkali, že se na nás těší. Kosovo je mladá země, která se v prvních dětských krocích potýká s touhou po uznání od ostatních. Vše je velmi levné a lidé jsou víc než přátelští.

Pro obě hlavní etnika, Srby a kosovské Albánce, je historie tématem, které vysvětlují rozdílně, protože obě strany se dohadují o sporné území, které jim patří. „Jsme kosovští Albánci, mluvíme albánsky, což se liší od srbštiny a většina z nás jsme muslimové,“ prohlásil jeden z jezdců. O Alláha však nejde, když se jde na pivo, nicméně, všichni chlapi se ukázali být jen střídmý pijáci. Dobrá angličtina je běžná, všichni se chtějí co nejvíce naučit o cizích zemích, tam kde s kosovským pasem není snadné se dostat. Bajkeři se představili jako Arnold, Ideal, Arianit a Shkodran. Za dva dny nám předvedli většinu tratí. Po skvělém pojezdu v zelené vegetaci hory Sharr jsme měli řádnou večeři včetně pljeskavice, mísy plné grilované kořeněné směsi vepřového masa, hovězího a jehněčího masa podávaného se syrovou cibulí. Ráno jsme vyrazili na další dobrodružství, do Albánie.

Albánie

Od Suharekë do Albánie jsme to vzali po zcela nové albánsko-kosovské dálnici. Pojmenovaná je „vlastenecká cesta“, projekt spojuje Albánce v Kosovu a Albánii a pomáhá posílit kulturní a ekonomické vazby. Albánie učinila posun, o jakém by jiní mohli jen snít. Pokrok dosažený v posledních letech je obdivuhodný. Důkazem jsou moderní dálnice, velkolepé konstrukce a nádherná architektura.

A přesto tu zůstává levno, jídlo pro čtyři včetně pití se vejde do deseti Euro. Bohužel předpověď počasí byla pro hornaté vesnice Theth a Valbonna hrozná a tak jsme museli přeprogramovat náš výlet a změnit směr, zamířili jsme do hlavního města Tirany. S pomocí Facebooku jsme se dostali do kontaktu s místním jezdcem Andi Qyqjou, který se s námi setkal před univerzitou. Pro velkou část roku Andi pracuje v Itálii jako guide, ale Albánii nejvíc miluje. Po nádherném odpoledni stráveném filmováním a jezděním na stezkách na kopci Lalmi, jsme se vrátili do centra a navštívili cyklistický obchod „Albánie Off-Road Cycling“. Majitel obchodu Endritt Lala organizuje výlety na kole a servis pro každého, kdo má zájem. Více na webové stránce www.aorc.al.

Černá Hora

Černá Hora je fascinující země s okouzlujícím pobřežím, které je bohužel turisty mnohem méně navštěvováno než střediska v Chorvatsku nebo ve Slovinsku. Naším dalším cílem byla Boka Kotorska – závětrný záliv, který kdysi ukrýval rakousko-uherskou válečnou flotilu. S výhledem na hlubokou modrou zátoku z okolních hor si přirozeně můžete vzpomenout na krajinky norských fjordů.

Z tohoto bodu se Gaspi vydal krásnou úzkou turistickou stezkou, která klesala zpátky k hladině moře. Začátek stezky najdete v blízkosti restaurace Jadran, která se rozkládá v nadmořské výšce 950 m.n.m., po silnici vedoucí z Kotoru do starobylého města Cetinje. Stezka, která vede borovicovým lesem, je velmi skalnatá a někdy dost překvapující, takže byste si měli dávat pozor, abyste se vyhnuli riziku pádu. Po zdolání skalnaté turistické stezky se 70 switchbacky jsme vstoupili do starobylého města Kotoru, nejatraktivnějšího místa, kde jsme strávili pozdní odpoledne návštěvou ortodoxních kostelů, putováním úzkými uličkami a pitím místního piva. V noci jsme se přestěhovali do areálu Zabljak, který se nachází uprostřed národního parku Durmitor. Konečně jsme měli příležitost jet ve velkých horách, s vrcholy stále pokrytými sněhem. Park připomíná kanadské zátoky, proto bychom tuto oblast mohli doporučit všem milovníkům skutečné divočiny.

Bosna a Hercegovina

Překročení hranice s Bosnou z jihu bylo děsivé, neboť cedule nás varovaly před nebezpečnými minovými poli, která jsou stále rozptýlena v oblasti kolem silnice. Naše nálada se zlepšila, když jsme projeli spoustou středisek pro vodáky a raftaře na divoké vodě, kteří se plavili po řece Drině. Naším cílem bylo Sarajevo, magické město se smutnou historií spojené s obléháním v 90. letech. Naštěstí zármutek a smutek zmizel a my jsme se skvěle bavili místní pohostinností.

Přestože jsme nebyli prvními cyklisty s nápadem jezdit na sarajevské olympijské bobové a sáňkařské dráze, nechtěli jsme tu příležitost vynechat. Trasa se nachází na hoře Trebević s výhledem na město Sarajevo a byla postavena pro zimní olympijské hry v roce 1984. Během sarajevského obléhání mezi lety 1992 a 1996 byla dráha bosenskými Srby jako základna pro dělostřelectvo, dnes je to již jen památka, která bylo pokryto graffiti. Dráha je sjízdná, doporučujeme si zkontrolovat, zda-li zde není žádná skupina školních dětí, jdoucí korytem nahoru, což je přesně to, co jsme zde zažili.

Odpoledne jsme se setkali s kluky z legendární Savages Crew of Sarajevo, 11-členné skupiny nadšených sjezdových maniaků z Bosny a Hercegoviny. Jejich příběh začal před několika lety, když začali stavět krátké cyklistické tratě na hoře Trebević, která se nachází jen 15 minut od centra města Sarajevo. Jak čas plynul, stavěli stále více a více, takže se jim nakonec podařilo vytvořit úplnou sjezdovou dráhu o délce asi 2,4 km. Neustále se ji snaží zlepšovat a učinit ji ještě rychlejší, extrémnější a náročnější pro jezdce. To vše při zachování přírodního stavu a s minimálním dopadem na přírodu.





I když byl balkánský výlet byl nejkratším tripem v historii projektu ,ZAM, užili jsme si celou cestou a navíc, všude, kde jsme se zastavili, jsme se zkamarádili. S většinou borců, se kterými jsme se setkali, zůstáváme v kontaktu, což je největší přínos cestování a poznávání. Tímto způsobem může cyklistická komunita růst. Uvidíme se někdě příště!



Anglický originál Adam Maršál, překlad Keli

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

profilová fotka Ádoš 27.9.2018 v 7:27

Nepoznáš Pahýla? !!!!!!!!!

anonymní uživatel Tvojamama 24.9.2018 v 22:22

To je Maroši?

anonymní uživatel Pedro Sanchez 23.9.2018 v 17:20

Gaspi = Freeride !!!

anonymní uživatel Tomáš Kal 21.9.2018 v 16:03

Hanz to myslel asi jinak, jasně že je Gaspi a nemám rád slovo fotr, pořád stejně hustokrutej, musim se smát:):)

anonymní uživatel Sunshine 29 21.9.2018 v 10:11

Hanz: jak se taková hustost pozná?
Podle mě je na 41-letýho fotra hustej až až....

profilová fotka Ondra 20.9.2018 v 12:37

pěkný, těším se na celý video

anonymní uživatel Honza 19.9.2018 v 23:06

tak hlavne nezapomenout krutoprisnyho parohace na fotku!

anonymní uživatel Ewa Farna 19.9.2018 v 21:44

No, prej uz nejni ani potetovanej...

anonymní uživatel Hanz 19.9.2018 v 19:55

Gaspi už nejni hustej...