reklama

Report: Kule v Trnavě na WBS - klasickej prozívanej závod

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 9.10.2018

Letos se Trnava jede v pátek, což je státní svátek. A nejenom, že se to rýmuje, ale mě to i dost vyhovuje. Jednak na mě ten den zrovna vůbec nevyšla šichta, jednak su po tejdnu odpoledních a ponocování s pivkama na garáži supr odpočatej… a to se vůbec neprojeví zrovna v pátek.

Francie svátek nemá, takže tentokrát bez mezinárodní účasti. „Aspoň vyrazím zavčas“, říkám si důležitě ve čtvrtek, šteluju alarm na půl šest a připravuju se na brzké ulehnutí do betle. To samo klapne, takže někde kolem jedné to zalomím a ráno přesně na čas, takže vůbec né až v sedum, razím směr wbs.

Cesta tam je bez komplikací. Jen co se zbavím šneků směřujících na Olmík, můžu to ohulit na maximální povolenou a za chvilku už parkuju na trnavské louce. Klasickej rychlej výsadek, registrace, prostě rutina a de se najíždět. Času není nazbyt, na svoje klasické dvakrát dvě mám cca hoďku čistýho času, takže tentokrát se žádná seznamovací jízda nekoná. Trnavské tratě mají z celýho seriálu asi nejvíc skoků a já opravdu nemám chuť je „Čertovat“ (rozuměj objíždět), tudíž je tam sypu na první dobrou. Blembák ani nesundávám, prostě to odjezdím a du se trochu nadlábnout.

Tím ze mě spadne pocit povinnosti a naopak dolehne únava. Výbornej plán trochu si schrupnout se mění v půl hoďku totálního oflajnu, čímž si samo nečekaně zadělám na tzv. prozívanej závod. „To rozhejbeš, voe“, říkám si naivně když tlačím hore na první štych. Jasně!

První dvě jízdy nemá cenu moc rozebírat. Jediný, co si pamatuju je, že sem dojel, v první dole netrefil strom, v druhé jo. A taky si pamatuju časy. Bylo to něco mezi hrozný a styď se. A taky že sem si mezi něma zlehka schrupnul, nečekaně.

Jo a nesmím zapomenout na typa co se ochomejtá u startu. Fest střízlivej fela od kterýho nechceš nic jinýho, než aby si nasadil brejle a nedejchal na tebe, bo „zpátky eště musím řídít, bro“. Navíc s ním je hrozná nuda, takže se dozvídáme například, že komisařka Anička je nymfomanka, což zvedne vlnu nevole proti dalšímu pokračování a většina přítomných se dožaduje okamžitého zastavení závodu…

Zalomím to i po druhé jízdě, ale to se přesunuje časomíra, takže mám krapet víc času. Tím pádem na třetí RZ tlačím už úplně odpočatej. Vůbec neprotahuju tlamu. Naštěstí chvilku před mým startem je pauza kuli ňáké blbosti jako zlomená klička bo co? To mi dává příležitost zalomit to v sedě na kole a když se probudím, sem zhruba někde ve třetí zatáčce třetí jízdy. To vypadá supr bezpečně, takže dole se ptám sám sebe, jestli náhodou nejsem uplnej debil. Odpovědí si nejsem zcela jist, takže to du ověřit na závěrečnou stage.

Tady už tolik nezívu, ani mě tolik neslzí voči, takže předvádím celkem soustředěnou jízdu (rozuměj sem celou dobu vzhůru). Oči mě zvlhnou zase až když vidím svůj čas. Na otázku kolikátej dojels neodpovídám uplně slušně (omlouvám se), rychle nacpu věci do auta a mizím do práce.

Poslední zážitek je způsoben mojí ohleduplností k nablýskané X3, která se hrne proti bez známek zpomalení nebo uhýbání na stranu, takže uhýbám já…až do škarpy. V tu chvíli si pán v BMW uvědomí, že asi chtěl nakonec jet jinam, otočí to a vrací se odkud přijel. Tak dík teda. Ne všichní lidi sou ale svině, takže Tuareg za mnou mě slušné a opatrně objede a mizí pryč. Vytahuje mě až typek s golfem…tímto bych ti rád poděkoval, máš to u mě!

Co napsat závěrem? Snad jen, že internetový plebs má pravdu, wbs je závod pro děcka, což dokazuje seznam startujících, nebo pro masochisty, kteří se od těch děcek rádi nechávaj porazit. Co z toho plyne? Nejezděte sem, je to blbost, úplná ztráta času a hlavně nuda, jinak bych to přece neprospal, ne?

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace