Klínovec 2006

Na západ republiky jsme v dolekopcom formanu s dvoučlenou posádkou vyrazili již v čtvrtek v podvečer, cesta pěkně ubíhala v směru na Prahu na D1 klid, v opačném směru docela hell, jedna 15km kolona a za chvíli 5km kolona aut. Jízda po Praze punk, my maloměšťáci z Brna to moc nedáváme, předjíždění přes dva pruhy bez blinkrů je v Praze asi oblíbený sport. Uff, Praha je za námi a jedem na KV, kousek před nimi na odpočívadle odpočívá Pádlistova dodávka, palíme to kolem nich osmdesátkou za sokolistickým Igorem Chmelíček alias Tygrem, který na nás v lázeňském městě již od poledne čeká, kdo si počká, ten se dočká. Kolem jedenácté přjíždíme na parkoviště na Klínovec, jsme tu první, resp. první je tu solidně nasolenej člověk z obsluhy lanovky, s kterým si moc nepokecáme a tak dáváme dvě piva a jdeme spát.
Ráno nás probouzí sluníčko, vylezu ze stanu a vedle naší káry stojí Pádlistova dodávka, asi dojeli v noci – chyba – nedojeli, byli dotaženi, dodávka odmítla řadit.

Vypadá to na pěkný den, začíná být dole na parkovišti teplo a tak se oblékáme a vyrážíme jezdit, na lanovce už takový teplo není a nahoře na Klínovci je mega kosa, fouká a v kraťasách to rozhodně není na žádný dlouhý okounění. Trať oproti přechozím letům dostala v horní pasáži lehký facelift, jede se víc z kopce a je to super. První jízdu jedu hodně opatrně, letos jsem toho moc nepojezdil a toto je moje první větší ježdění po nucené tříměsíční přestávce, nicmémě mám z jízdy dobrý pocit a na druhou stranu jedu jako s hnojem. Po pár jízdách se to trochu lepší a jezdím i rychleji. Čím víc se blíží večer tím přibývá na trati jezdců a my to zapichujeme. Na druhým skoku na trati to zapichuje i Sirenna, ale trochu jiným způsobem, přeďák jako kráva do hrany a smotka, nevypadá moc dobře, ale je holka statečná a tak zvládne.

Na večer se chystá na Božáku párty v Kolibě, všichni o tom básní, že to jako bude hell, nicméně kombinace únavy, lenosti jít pěšky zpět z Božáku dolů na parkál říká, že my ji vynecháme. Rozděláváme oheň a otevíráme piva, uděláme si soukromou párty na parkovišti. Každopádně neučást na párty v Kolibě byla chyba, podle fotek to tam bylo hodně našláplý a striptýz postarší striptérky, dle fotek po třech dětech, stál za to.

V sobotu ráno bylo krásně, po parkovišti se pohybovali motající se mátohy, z jejichž obličejů bylo patrné, že množství alkoholu zkonzumované v posledních pár hodinnách, bylo větší něž malé. Postupem času se do obličejů začala vracet normální barva a tím pádem se zvyšoval i počet lidí na trati, která začínala být dost rozsekaná, všude strašně prachu a volných kamenů. Moje únava se začala silně hlásit o slovo a tak jsem to ještě před třetí hodinou zabalil a začal zewlit na parkovišti, v této činnosti jsem vydržel do večer a brzo zalehl a šel spát.

Neděle – race day, již včera jsem promyslel taktiku jak to dnes provedu, pojedu jenom povinný trenink a dvě závodní jízdy, víc bych nezvládl, předloktí mě bolí už jenom když tlačím kolo. Povinnej jedu opatrně, ale i přesto jdu na držku, to nám to pěkně začíná. Dojedu do cíle, kde následuje chvíle odpočinku a pak mažem na trať, kouknout na pár závodníků. Velký respect pro hardtailisty, udržet kolo v rukách po celou trať, to nechápu. Čas mýho startu se blíží a tak musím nahoru na start, už na lanovce jsem nervozní jako prase, po vystoupení se to nečekaně nelepší, Hanz_Zlín₂ se ke mě s nervozitou přidává a tak si spolu nadáváme, proč to vlastně děláme. Už jsem v starťáku a pípá mě to, začínám vlažně, hlavně se neuhnat, jedu docela pěkně (z mýho pohledu, pro diváky je to asi zlo), v Vancouveru na mě řve Čárys a Maňas Tomek, nevím jestli slova „Spadni“ apod. jsou pro mě tou ideální motivací. Naštěstí to nějak dojíždím až dolů na cestu k lanovce, uff mám to za sebou, teď mě čeká první výjezd do svahu, vzpomínám si na Čárysova slova a už ležím. Zvedám se a dojíždím do cíle. Docela to šlo.

Druhá jízda byla zlo, hned nahoře chyba, skok pod lanovkou si místo doleva dávám rovně, takže zesednout, vytlačit zpět na trať a máme po závodě. Jedu v klidu a užívám si to a najednou šup, ležim v prachu na držce a za chvíli znova, no celkem pětkrát, prostě prdel.

Výsledky najdete jinde, např na emtébéesku, další fotky taky (já jsem si zapoměl foťák).

Tak mám to za sebou, těšil jsem se na závody jako malej kluk, zajezdil jsem si nejlíp za sezónu, trať na Božáku je prostě boží. Příští rok zase.