Enduro X Race Sušice

V šumavské Sušici se o víkendu konalo první legální, opravdové enduro, žádný vývoz, vše na kole - jak nahoru, tak dolů. Trať byla hodně, ale hodně šlapavá, ale místy i velmi technická.


Sušičtí organizátoři kolem Aleše Hrabého se jako první pustili do pořádání oficiálního enduro závodu mimo lyžařská střediska a bikeparky, šli do toho s vědomím, že úřednický moloch jim nedovolí realizovat mnoho ze jejich nápadů. Na závodníky čekalo pět měřených rychlostních zkoušek a celkem 36 kilometrů a okolo tisíce výškových metrů. 

Po startu na sušickém náměstí a krátkým průjezdem se začalo stoupat na vrch Kalový, kde začínala první RZ - sprint po široké lesní cestě, nájezd na singletrack a bohužel po krátkém techničtějším úseku následoval návrat zpět na širokou lesní cestu a po ní až do cíle. Chvíli se ještě jelo z kopce a poté už jen dřina, strašidelné stoupání, které v závodě většina jezdců tlačila.

Ke startu druhé RZ následoval poměrně dlouhý přejezd a relativně velké stoupání na vrchol Sedlo do 902 metrů nad mořem. Zde se startovalo vedle rozhledny, na rozehřátí svalů hned trať nabídla mírné stoupání, které se změnilo na asi nejhezčí a nejtechničtější úsek celé trati. Prudký kopec plný kamenů a kořenů nabízel mnoho stop, za takové místo by se nestyděli ani na svěťáku ve Val di Sole, bohužel to těchto cca pěti stech metrech se najelo na lesní cestu a po ní se hamtalo hrozně dlouho až do cíle.

Přejezd na trojku byl víceméně zadarmo, krátké motání nohama po silnici. 3. RZ byla opět hodně šlapavá, nebyl hravého konce, nazval bych jí kompletním XC. 

Nyní na jezdce čekal nejvíce fyzicky náročný přesun na druhou stranu Sušice na rozhlednu a vrch Svatobor ve 845 metrech na mořem. Především závěr stoupání, které na jezdce čekalo hned dvakrát (čtvrtá a pátá RZ měli část trati stejnou), bylo velmi výživné.

Pokud někdo první tři RZ nazýval "kros-kántry" (já jsem nebyl výjimkou), tak poslední dvě RZ byla spíše sjezdové. Od vyhlídky na Svatoboru se začalo na kamenných schodech a pokračovalo prudkých sjezdem v lese. Čtvrtá etapa byla velmi krátká, v závodě ji nejrychlejší absolvovali ze minutu a čtvrt. 

Zde by bylo na místě zmínit systém závodu, každý jezdce dostal při registraci itinerář s časy startů, většina času na přejezd byla velmi milosrdná, i když jste všechny kopce tlačili, na start jste se dostali včas. Výjimkou byl přesun mezi 4. a 5. RZ, sice zde byl pouze jeden kopec, ale třicet minut na přesun bylo opravdu málo. V závodě tento limit stihla pouze hrstka jezdců a zbytek dorazil až po limitu a dostal tak penalizaci. Bylo okolo toho mnoho diskuzí, ale když to někdo stihnul, mohli to stihnout všichni, tečka.

Poslední pátá etapa byla v horní části shodná se čtyřkou, následně následovala mega palba po lesní cestě, v tréninku jsme při jízdě na oči v tomto místě překonali rychlost 60 km/h. Zde to asi nejvíce nebezpečné místo na trati, o čemž se přesvědčil Milan Smetaník, který si po pádu a následném šití v nemocnici obohatil ruku o 25 stehů - výšivka je teď v kurzu! Ostatně jak trať i se záludným dropem vypadala se můžete podívat na videu.    


V sobotu v pravé poledne byl závod odstartován, startovní pole bylo poměrně řídké, pouze čtyři desítky jezdců. Organizátoři si sami vyhodnotí, co bylo příčinou slabé účasti, možností může být několik: ať již to byla termínová kolize s Mad East Enduro nedaleko českých hranici v Krušných horách nebo poměrně vysoké startovné... 

O úspěchu v závodě rozhodovala především fyzická kondice, v celkovém součtu časů se ukázalo kdo má jak našviháno. Celému startovnímu poli ulítl Jirka Fikejz, který v sobotu ráno závodní tratě nazval jako laktátový festival. Jeho náskok na druhého více jak minuty třicet, mluví za vše. Druhé místo obsadil Honza Vaner, který takticky nasadil 42 zubovou pilu na převodníku a ve šlapavých se to ukázalo jako velká výhoda. Třetí místo získal Pavel Čep. Ve startovním poli byly i dvě ženy, které ve výsledcích obklopili po dvou defektech dojedšího Richarda Gasperottiho, nejrychlejší ženou byla Simona Lišková.

První ročník Enduro X Race Sušice je za námi, pro většinu zúčastněných to bylo první setkání s pravým endurem a to jak ze strany účastníků, tak i organizátorů. Ti jsou však velmi otevření podnětům a naslouchali připomínky zkušenějších jezdců k organizaci závodu či trati. O tom jak se jim to podaří, se budeme moci opět přesvědčit příští rok v červnu.