Kraslice Illegal Enduro


Když jsem dostal email od Roba Trnka s pozvánkou na jeho ilegální enduro v Kraslicích byl jsem šťastný. Nová lokality, nové traily, příjemná parta a poježdění okořeněné závodem, ideální plán na první květnový víkend.


Místo konání, město Kraslice leží až na samé hranici s Německem, z Brna to sice "co by jsi kamenem dohodil" není, ale taková pozvánka se neodmítá.


Sraz na hromadnou projížďku trati byl naplánován na sobotu v jedenáct na náměstí v Kraslicích. Odtud následoval přesun pod první trail, silnička se zvedá a startovní pole se trhá, první náznak, že to dnes bude dlouhé. Po půlhodince dorážíme pod první trail s názvem 50-50, cesta na start je pouze jedna a to po trailu. Jedná se o prudkou odklopenou cestičku s množstvím oslizlých kořenů, klád a kamenů (tento popis bezesporu platí na všechny tratě kraslického endura), dvacet minut boje s kopcem a jsme nahoře. Nahoru to nebylo zadarmo, dolů to bude možná ještě těžší. Nicméně času na vydýchání je mnoho, zase se čeká na zbytek pole... Cestou dolů snad ani nezacvakávám espédéčko, místy jedu koloběžku a místy dokonce kolo nesu - hrdý na to nejsem, ale chybí skill. Těsně před cílem dostávám od trailu facku za vycvaklou nohu, pařízek se podepisuje na holeň.

Opět čekáme... Poté přesun, podle účastníků z dřívějších ročníků, k neostřejšímu trail co je zde je - osobně si to příliš představit nedovedu, už první trail mě přišel jako hodně ostrý. Už samotný příjezd ke startu je dost fyzicky náročný, třicet minut stoupání do prudkého kopce (pro mnohé je zpráva o tom, že výjezd budeme muset opakovat třikrát zdrcující) a poté finální přesun po podmáčené lesní cestě. Podle tvůrců je trail pojmenovaný SSD - "sedlo spíše dolů", již po pár prvních metrech jej přejmenovávám na "sakra, sakra, doprdele", je hodně, ale vážně hodně zkopce, představte si to nejprudší, co jste kdy na kole jeli a vynásobte zhruba dvakrát a přibližujete se ke sklonu SSDéčka. Sklon, vlhko, všudy přítomné kořeny a nízká rychlost napovídají, že zde budou hrát prim trialisté. A především trialisté s velkou fyzičkou, protože v závodě cca v polovině trailu, na závodníky čeká nepříjemný prudký výjezd - Robovo překvapení, v tréninkové projížďce o něm nebylo ani slovo. Psát o tom, že jsem opět na několika místech nesl asi raději nebudu. 
  
Před třetím trailem nás čeká opět populární výjezd, druhý a třetí trail mají stejné místo startu, Bejby trail je dle mého soudu nejhezčí ze všech závodních úseků, střídající se povrchy, technické úseky i rychlé průjezdy. I náročný výjezd nechybí, zde jsem nenesl, tady jsem v závodě pro jistotu běžel... A abych nezapoměl, při tréninku zase čekáme...

Vyjet na čtvrtou etapu není zadarmo, odměnou za hodně prudký, nekončící výjezd je lahodná voda ze studánky, kdo se domníval, že start bude zde se mýlí, původně nás čekal ještě jeden kopec, ale nespokojenost většiny startovního pole se částí etapy Roba donutila udělat změnu. Takže v neděli na nás čekal nová RZ s šlapavým začátkem a velmi technickým koncem.  Jelikož jsem druhou polovinu této RZ jel na oči, tak nebudu napínat, i zde jsem kolo nesl (ano, nebylo pouze jednom místě).

Už jen poslední kopec a dva, resp. po změně jeden trail. Pátý v pořadí LP trail, je klasickou skákavou DH tratí, přestože na oči žádná hitparáda, je to balzám na duši sjezdařovu (moji). Pozor, zde jsem netlačil, neběžel, nenesl, ano, celou trať jsem jsem na kole!

V původním rozpisu závodu byl ještě jeden trail, Reeha, ten byl po zvážení technické úrovně závodníků naštěstí vynechán - úroveň byla poměrně vysoká, ale tento trail je úplný vesmír, umístěný prostředí jako z videa - v široce otevřeném údolí, prudký svah a žádný prostor na chyby. S Filipem Matušem jsme vynechali jeden Monkey Trail, odpojili se od hlavního pole a vyrazili při společné projížďce sem. Občas se na kole bojím, ale tady jsem se bál hodně a skoro celou cestu dolů.    

Samotnému nedělnímu závodu předcházel sobotní noční prolog na trati Easy trailu, kdo do něj nenastoupil (jako já), startoval v neděli s časem posledního a navíc 30 sekundovou penalizací. Pro nás co jsme nejeli na výsledek, to není problém. Ostatně jet na výsledek v konkurenci jaká se sešla v Kraslicích, to už musíš opravdu něco umět, nabušená kraslicko-nejdecká skupina, trialový mág Pepa Dressler, sjezdová legendy Míra Křížek a Filip Matuš, hodně dobře technicky i fyzicky připravený "ejgeng rajdr" Jiří Fikejz a nebo třeba pořadatel seriálu Kolo pro život Tomáš Hykl... 

Startovné a pivo, pivo nejen tak ledajaké, ale netradiční, které nekoupíte na každém rohu, s Heinekenem neuspějete a penalizaci neutečete.


Vyhlášení a opíkačka buřtů

Ačkoliv kraslické traily nejsou zrovna můj šálek kávy (nějak musím okecat skutečnost, že prostě nejsem tak technicky zdatný), tak jim nelze upřít jejich krásu, navíc prostředí Krušných hor, mlh, lyšejníků, kapradí je prostě úchvatné.