Návod: jak na bezdušáka


Pokud jsi upsal duši ďáblu, nebo chceš ušetřit nějakou váhu na kole, tak zřejmě nejsnazší a nejlevnější varianta je použití bezdušového systému. Nahození tohoto systému je velmi snadné a zvládne jej opravdu každý. S naším návodem určitě.


Pokud jsi upsal duši ďáblu, nebo chceš ušetřit nějakou váhu na kole, tak zřejmě nejsnazší a nejlevnější varianta je použití bezdušového systému. Nahození tohoto systému je velmi snadné a zvládne jej opravdu každý. S naším návodem určitě.

Co potřebuješ? Vypletené kolo, plášť, pásku to ráfku, bezdušové ventilky, mlíko, pumpu, pivo a odvahu. 

Pro bezdušový systém potřebuji bezdušový plášť, UST nebo tzv. TLR (Tubeless ready) - NIKOLIV - bezdušáka vyrobíš z podstatě jakéhokoliv pláště. Čím má větší hustotu vláken (bývá označována jako TPI - Threads Per Inch) tím lépe. Práce se specializovanými tubeless plášťi je snazší, nahofoukneš je většinou i jen za pomoci dílenské pumpy, na obyč pláště musíš  použít kompresor - čím větší, tím lepší - pokud nemáš, tak na každé benzínové pumpě mají!  

Jaké mlíko je v podstatě jedno, snad každá značka funguje, takže výběr je na tobě. To samé platí u ventilků, vybírej podle barvy čepičky a možnosti demontáže samotné ventilkové části. Ani u pásky do ráfku není co vymýšlet, fungují všechny - pozor, je třeba brát samolepící pásky, vypadají jako běžná izolepa, ale jsou tužší. Mysli také na vnitřní šířku ráfku, tak aby se páska vešla a naopak nebyla příliš úzká. 


Pokud máme všechny ingredience, můžeme se pustit do vaření. Krok jedna - otevíráme pivo, protože je třeba dodržovat pitný režim.

Krok dvě - nalepení pásky do ráfku. Pokud máme štěstí, tak krok dvě přeskakujeme - velká část kol je již z výroby připravena na montáž bezdušáků a pásku mají nalepenou, pokud takové štěstí nemáme, tak nezbývá než si pásku nalepit sámi. Sundáme starou pásku, hadrem namočeným v odmašťovadle ráfek odmastíme a lepíme. Snažíme se hodně utahovat. Dvě vrstvy pásky stačí. 

Krok tři - montáž ventilku. Do nově namotané pásky musíme v díry pro ventilek vytvořit díru, jakýmkoliv způsobem - nůžkami, odlamovacím nožíkem, šroubovákem atp. - ideálně však kulatým nástrojem.  Poté do ráfku frkneme ventilek, prostrčíme a zašroubujeme. Není co vymýšlet. Někdo dává kolem gumy na ventilku trochu silikonu, aby těsnost byla dokonalá. Není to ale třeba, mlíko možnou netěsnost stejně zalepí.

Krok čtyři - montáž pláště. Nahodíme plášť, přičemž snažíme se nepoškodit patku. Nahodíme obě strany.

Krok pět - nafoukneme plášť. Pokud nemáme kompresor následuje trocha tělocviku, nafoukneme plášť, tak aby naskočil do patek (u bezpatkových ráfků jen aby naskočil). Pokud se podařilo, super. Pokud ne, bojuj dál. Je vysoce pravděpodobné, že bude  unikat vzduch, žádnej stress, to vyřešíme. 


Krok šest - nalití mlíka. Vypustíme vzduch z pláště, odmontujeme ventilek a skrze vymontovaný ventilek nalijeme výrobcem mlíka doporučené množství. No nebo spíš trochu víc, pro jistotu.

Někdo krok 4, 5 a 6 dělá jiným způsobem, nahodí pouze jednu stranu pláště, poté do něj nalije mlíko a nasadí druhou půlku. A následně pokračuje krokem sedm. Oba způsoby jsou rovnocenné, ale mnou popisovaný je čistější, nehrozí, že se ti mléko při nazouvání pláště vylije. 



Krok sedm - finální nafouknutí. Nasadíme pumpu a foukáme, v místech, kde v kroku pět unikal vzduch se tvoří bublinky. Za chvíli jejich tvorba skončí a my jsme téměř hotovi. Odpojíme pumpu, nasadíme kolo do patek a zatočíme. Pokud vzduch nijak zásadně neutíká, dopíjíme pivo, nasadáme na bajka a krátce se jdeme projet. Mléko se rozlije po celém plášti a zatěsní netěsnosti.


Super, náš první bezdušák je hotov.