MČR Klínovec - report

Autor: Keli, vydáno: 21.7.2008

Na Božáku se závody v sjezdu jezdí snad odjakživa ani letošní ročník nebyl vyjímkou. V letošním roce došlo k jinému vymlíkování trati, bohužel, ale o tom až dále, trati to určitě prospělo, tradiční božákovské korýtko na mnoha místech zmizelo, nájezd na vancouver byl veden jinudy, pod pašeráckou cestou došlo k přemlíkování některých zatáček a hlavní věc byl posunut cíl až k spodní stanici lanovky, takže odpadla crosscountry vložka po asfaltu do cíle na spodním parkovišti.

Víkendové počasí by se dalo bez ostychu nazvat aplrílovým, vytrvalý déšť se střídal s krátkými přepřškami, sluníčkem a na božáku nezbytnou mlhou. Sobotní trénink probíhal po většinu dne za poprchávání, trať, v nových místech ještě nevyježděná, obstojně klouzala. Odpoledne déšť ustal a začalo to vysychat. Ti co vydrželi až do konce jízd lanovky trénovali na téměř suché trati.

To my všichni normální jsme již seděli na parkovišti a modlili se aby se nekonala slibovaná diskotéka, to bohužel nevyšlo a do uší se po celý večer cpalo disko techno z místního občerstvení. V noci slušně zapršelo, ale na trati se to příliš neprojevilo. Přesto jsem přezouval na mokré gumy v očekávání deště.

Systém závodu na mistrovství je jiný než na normálním poháru, ti co bojují o tituly (tj. všichni kromě hobíků, protože ti si to nezaslouží) jedou dvě jízdy, první pouze určuje pořadí do druhé jízdy. Takže se v první všichni šetří, jedou na půl, někde i na míň plynu. Jinak tomu mají hobíci, ti letos jeli v rámci MČR pohárový závod s tím, že byly hodnoceny obě dvě jíždy.

S vidinou obrovského bodového zisku z obou jízd přichází idiot na scénu respektive na start prvního kola, nervozitu na startu nemá, není důvod, pět tréninkových jízd bohatě stačilo, stopy jsou vybrány (rozuměj: jedu tam, kam mě to hodí). A už to pípá, dávám čtyřku a držím plnej až k banneru toi toi (cca 10 metrů, není důvod demotivovat ostatní závodníky rychlým odjezdem od startu). Rychlost dobrá, držím ji a rubu to, je to pecička, druhá zatáčka na just, ale držím to. Blížím se k první pasti, musím doleva k mlíku, ne do mlíka, kurva, co tady dělá hokejka a už ležím. Hadička přední brzdy už není v páce, ale visí. Něco mě říká, že přední brzdou si už nezabrzdím. Nevadí, pojedu pouze s zadní, docela to jde, v Vancouveru probíhá fotosession, tak zastavuji a probíhá pózing. V nejrychlejším čase dne sbíhám po nohách vancouver, dropy až do dopadů, jsem rychlej, boty ztrácejí grip a málem jdu na držku, ale celkově zhodnoceno, s Vancouverem jsem pěkně vyběhl. Do cíle to již zvládám nějak na kole a v poměrně slušném čase, který stačil i na vedoucího člověka poháru Jirku Svaka, to jsem nečekal, jsem holt strašně rychlej. Toto mě velmi motivuje do druhé jízdy.

Přichází druhé kolo, Svakoš přede mnou, mám trochu strach že mě bude brzdit, přecijen v první jízdě dostal snad pět minut. Od startu jedu opatrněji, strach s dalšího crosschecku od hokejky tu je. Dojíždím k novému vancouveru, zde vymýšlím novou taktiku, první úsek zkusím objet po staré trati (tu mám z minulých ročníků najetou výrazně líp než tu novou), tak točím doprava a ouha je tu mlíko, pulpánovská taktika nevychází a musím zpět. Trochu hodně rozhozen projíždím vancouver, díky „ideální“ stopě na výjezdu koulema utrhávám sedátko a dole na sjezdovce slyším slabý hlásek Kelííí, to na mě volá Čárys, který se bojí, že netrefí do cíle. Co bych neudělal pro kamaráda, počkám na něj a doprovodím ho.

A ostatní, ti to jeli asi trochu jinak, hobíky vyhrává Kanec, v ženských bere mistrovský titul Káťa, másters takovej ten kudrnatej co vždycky, v pevňácích Henďa, juncky mladá brněnská krev Hany (všechno co umí, odkoukal od nás, heč), elitu Adam. Kompletní výsledky hledejte někde jinde.

Tak a to je vše, další, již poslední, kolo se jede na nové trati na Bouřňáku. See ya there.