Bike Víkend Lípa 2009 - WBC ve znamení Juniorů

Autor: Tomáš Černý, vydáno: 9.6.2009

Po desáté hodině odstartoval nelítostný boj o desetiny vteřin na čtyřech rychlostních zkouškách třetího závodu Wood Bikerally Championship. Na startovní listině Meatfly Suzuki Bike Víkend Lípa 2009 se po on-line registraci objevilo 254 přihlášených riderů. Početní diváci si užívali celodenní nabitý program bez dlouhých časových prostojů, vrcholem dne se stala populární disciplína Four Down – průjezd čtyř jezdců najednou.

Napínavá bitva se strhla mezi vedoucími jezdci Michalem Červenkou – vítězem obou kratších, rychlejších RZ2 a RZ4 a Pavlem Čepem, který vyhrál oba průjezdy RZ1 a RZ3 i absolutně a to o pouhých 7 desetin vteřiny. Spokojený vítěz vnímá celý závod jaksepatří pozitivně: „Tak s tratí nebyl vůbec problém, já myslím, že lidi, co dělají tyhle závody, tak už to mají vychytaný dobře. Připravenost je úplně bez problémů a závodilo se dobře. Kdo vyhraje, je vždycky spokojenej, že jo. Organizačně je to jak už je zvykem, řekl bych, že Wood Bike se posouvá čím dál tím dál a je to dobrý. Supr je ozvučení na celý trati, s časomírou není problém,, ta je prostě v pohodě. Jsem zvyklej jezdit v Čechách na nějaký podobný závody. Ale to se nedá srovnat, tam je to závod v čekání.“ Bronz si odvezl Patrik Kotrla.

Do absolutního pořadí promluvili zásadním způsobem i mladší jezdci. Hravé, technicky náročné, šlapavé, ale místy zběsile rychlé úseky tratě padly do ruky juniorskému vítězi Martinu Daňkovi (5. místo absolutně), v juniorech stříbrnému Martinu Kolajíkovi (zároveň vítězi v kategorii Hard-Tail), třetímu Petru Krejčímu ze Slovenska i bramborovému Zdeňku Bělákovi. Ti všichni se vešli do první desítky absolutně. „Ti kluci jsou dobří, jsou mladí a draví. My jsme začínali okolo patnácti, oni jezdí už od dvanácti, víc se jezdí, potom je ten pokrok strašně rychlý. Stačí rok, dva; netrvá to jak za nás. Musí nás jednou někdo nahradit,“ posteskl si Martin Hoferek, druhý muž absolutního pořadí seriálu WBC. „Talent Riderem“ byl zvolen šestnáctiletý Tomáš Pavliš, který na domácí trati obsadil skvělé 5. místo v juniorech a 13. flek absolutně.

Prioritou organizátorů by měla být spokojenost bikerů nejmladší kategorie Super 15 tedy do patnácti let věku. Ti však kvůli pravidlům WBC některé RZ na závodech vynechávají. Přitom nejlepší z nich zajíždí časy kolem 50. místa absolutně. Jaký je nevyhnutelný vývoj pravidel pro ty nejmladší naznačil Michal Červenka, vedoucí jezdec WBC, manažer Červenka Subform Teamu a stavitel tratě pro Four Down v Lípě: „Proč patnáctky nejedou všechny RZ, aby se tam mohly cpát juniorům? Patnáctky jezdí tři RZ. Ať sbírají zkušenosti! Čím víc toho pojedou, tím líp.“

Jako bonbónek připravili organizátoři divácky atraktivní bikerskou disciplínu Four Down. O pořadí v každé rozjížďce bojovali čtyři jezdci, kteří z první a druhé pozice postupovali do dalších bojů. Ve finále si v kategorii S15 nejlépe vedl Tomáš Čala. Nejlepší ženou se stala Míša Lípová. Absolutně tuto disciplínu opanoval ve strhující finálové rozjížďce Michal Červenka. K celkově podařenému dni přispělo velkým dílem krásné počasí, které skoro nikdo nečekal. Početní diváci překvapili dobrou disciplinovaností a jejich povzbuzování hecovalo jezdce k nejlepším výkonům. Přispěl k tomu i neustávající komentář Michala Berky, jehož hlas se nesl po celé délce rychlostních zkoušek po celý den.

Poděkování patří všem firmám, organizacím, institucím a jednotlivcům, kteří se finančně, materiálně nebo časově podíleli na organizaci této akce, velký dík také obci Lípa a myslivcům, kteří umožnili konání závodů v této lokalitě. Věříme, že tato aktivita má smysl a že bude v silách a schopnostech organizátorů realizovat obdobné akce i do budoucna. Zvláštní poděkování putuje i k domácím klukům pod vedením Martina Ševčíka, kteří se zásadní měrou podíleli na přípravě tratí a organizaci tohoto sjezdového závodu.

RZ 1 a 3 – 700m
Start první a třetí RZ byl umístěn ve vrchní části parkoviště. Ihned po startu se jezdci dostali do prvního lesa, který byl zároveň i prvním diváckým místem na trati. Jednalo se o úsek, kde divák viděl dva menší skoky, dvě velké klopenky a kamenitý průjezd. Z nich jezdci přejížděli do dalšího lesíka s prudkým padákem na kamenech a větším skokem. Následovala šlapavá rovinka do druhého diváckého místa téhle RZ, které bylo stejné jako první divácké místo na RZ 2 a 4. Zde byl vidět rychlý příjezd na tři středně velké skoky a na jednu velkou lavici, kde ti nejlepší skáčou úctyhodných 10 metrů. Odtud se trať napojovala na lesní cestu, po chvilce odbočuje na mez a poté se vrací zpět na lesní cestu menším skokem. Nyní následovalo třetí divácké místo, z něhož byl vidět velký skok (big air), na kterém se lítalo až 10metrů!!! Poslední úsek trati zavedl závodníky do cílové, ale velice technické lesní pasáže s několika obtížnými zatáčkami. Cíl byl umístěn na konci lesa za dvěma menšími skoky.

RZ 2 a 4 – 500m
Start téhle RZ byl situován ve spodní části parkoviště. Závodníci vystartovali po louce směrem k lesíku. Po nájezdu do prvního lesa je čekala ukrutně rychlá a uskákaná pasáž mezi stromy. Odtud už bylo vidět na první divácké místo na téhle RZ, z něhož bylo vidět jak na malý skok, tak na mohutnou trojvlnu, která dělala mnohým závodníkům nemalé problémy. Po tomhle zákeřném skoku následovaly prudké brzdy na srdce. To už ale bikeři najíždí do trojice nádherných rychlých klopenek, ze kterých vyjíždí v nemalé rychlosti do úzkých protahováků mezi menšími stromky. Zde jsou na závodníky přichystány další dvě klopenky, které nasměrují ridera přímo na šlapavou louku, zakončenou retardérem a mohutným padákem, který dokonale prověřil schopnosti jezdců. Poté následoval sled rychlých zatáček a závěrečný padák do cílové rovinky.