Report+video: Crankworx Les 2 Alpes na vlastní kůži

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 1.8.2015

Myšlenku vyrazit na Crankworx do Francie jsem měl v hlavě už pár let. Ale bohužel až letos se mi povedlo dát dohromady partu, která to myslela s odjezdem do Francie opravdu vážně.

Ve středu večer jsme tedy naskákali do auta v následujícím složení – já, Jouda (Richard Joza), Maiki Greg a Zoltán (Ondra Virt), který se rozhodl naše závodní úsilí podpořit svojí videotechnikou a flaškou Jégra. Cestou jsme nabrali na Rozvadově do závěsu druhé auto, ve kterém jeli Martin Muller a Lukáš Zahradníček a společně jsme vyrazili směr Francie. Cesta ubíhala parádně a přes noc se nám povedlo dojet až do Francie, kde jsme se u Maikiho oblíbeného koupaliště rozhodli posnídat a mírně dohnat spánkový deficit.

V průběhu čtvrtka jsme dojeli na místo konání a všichni do jednoho jsem si z městečka Les 2 Alpes sedli na zadek. Kombinace modré oblohy, parádní scenérie a ještě hezčích holek nás uchvátila natolik, že nám ani nevadilo, že se náš apartmán nenachází na inzerované adrese. Po chvilce tápání a několika telefonátech se dozvídáme, že si máme klíče vyzvednout za kinem, a že vlastně budeme bydlet na úplně druhé straně městečka. Čert to vem, stejně je to ráj. Přestože ho mají pod palcem Francouzi…

Po vybalení a nutném odpočinku jsme se vyrazili aklimatizovat do města s plánem mrknout na whip off contest, kde to někteří kluci lámali opravdu stylově a s takovou lehkostí, že jsme si chvíli připadali méněcenní. Naštěstí nás z toho dostal náš kamarád Kozel, který na sluníčku fungoval opravdu vydatně.

Pátek se nesl ve znamení track walku a prvních tréninků. Track walk nám napověděl, že tahle trať nebude úplně zadarmo a odpolední trénink tohle očekávání jen potvrdil. Celá trať byla pokryta silnou vrstvou prachu a neodpouštěla ani sebemenší chybu. Už během pátku jsme bohužel přišli o prvního člena závodní výpravy. Maiki v druhé jízdě zjistil, že se díky rozpadlému zubu motá ještě více než po včerejším pivě a ujal se na zbytek víkendu role mechanika.

Večer opět nemohl chybět výlet do centra dění. Nejprve byl na řadě závod na pumptracku s naprosto parádní atmosférou a po něm následovala premiéra nového bikového filmu unReal.

V sobotu jsme s Joudou měli na programu trénink a odpolední kvalifikaci. Zbytek výpravy se kvalifikoval už večer baru, takže si jen ráno při našem odchodu na trénink a jejich příchodu z hospody podáváme dveře a přejeme si dobré ráno a dobrou noc. Trénink šel dobře a i přes stále zvětšující se množství prachu jsme si trať užívali. Bohužel jsem se nechal v jednu chvíli trochu unést a probudil jsem se asi 10 metrů pod tratí v odvodňovacím korytě, které mě zachránilo od dalších kotrmelců v prudkém svahu. Moje kvalifikace se bohužel nesla v podobném duchu a dva pády mě odsunuly téměř na konec výsledkové listiny. Joudovi se ale podařilo dát dohromady bezpečnou jízdu bez chyb a končí na pěkném 76. místě.

Odpoledne bylo na programu finále slopestylu, kde kluci sázeli hrozný pekla. Celý závod probíhal dobře až do chvíle, kdy se Yannick Granieri vypnul na posledním skoku a já jsem zjistil, že ta skupinka postarších Francouzů vedle mě je Yannickova rodina. Krysa to byla pořádná a paní Granieri by v tu chvíli byla asi raději, kdyby její syn hrál fotbal. Chvilku to totiž vypadalo, že bude také potřebovat asistenci lékařů. Na druhé kolo se přesouváme k SRAM kamionu, kde Kyle Strait spolu se Zinkem rozjížděli celkem dobrou párty. V momentě, kdy se postavil na start Brandon Semenuk to ale u SRAMu ztichlo a všichni sledovali zda tam Brandon nasází všechny naplánovaný pekla a posune se na první příčku. Bohužel se tak nestalo a když Brandon objížděl poslední skok, a protože mu v jízdě nevyšly všechny triky, Kyle Strait pouze zahlásil: „Party is over.“ A šlo se domů.

Nedělní plán byl jednoduchý. Dopoledne trénink, odjet finále, jít se mrknout na zbytek startovního pole na trať a hurá domu. Vše jde podle plánu až do chvíle, kdy si Jouda tvrdým dopadem na road gapu naštípne palec na ruce a v následující zatáčce se bolestí poroučí k zemi. Ze závodů je tedy venku a zatímco se já odebírám na start, on jde na pokec s francouzským doktorem.

S průběhem závodní jízdy jsem byl celkem spokojený. Tedy až do chvíle než jsem putoval přes řidítka mezi stromky a následné vymotávání se mi zabralo spoustu drahocenného času. Ale co, na Crankworx jsem jel spíše pro zážitky než pro výsledky.

Po skončení závodu jsem si šli s Joudou ještě do nemocnice vyplnit potřebné papíry a domluvit se, jak se bude za jeho ošetření platit. Ošetření nakonec rovnou platila pojišťovna, jen jsme tam museli zůstat o den déle, aby se vyřídily potřebné dokumenty. S vidinou dalšího volného večera v ráji jsme vyzvedli Joudovi v lékárně dlahu, nějaké urychlovače a odkráčeli jsme do baru pokusit se zlikvidovat veškeré zásoby vodky a jégra, které tam po předchozích večerech ještě zbyly.