Report: Chinese downhill - dvě stě lidí na červené ve Špindlu

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 21.2.2016

Zatím co část českých sjezdařů trávila sobotní odpoledne na nákupech v Praze, další část se dostavila do Špindlu na druhý ročník Chinese downhillu. Celkem 197 lidí na startu, z toho 8 holek a Majkl Kosík na čtyřkolce, a to rozhodně není málo. Ostatně on Chinese downhill i ta dráha samotná není málo.

Sjezdovka červená FIS ve Svatém Petru nabízí necelé dva kilometry, 450 metrů převýšení a na nich sedm zatáček. K tomu připočti celý den sjezdovku broušenou tisícovkami lyžařů, povrch tím pádem dostal dost na p**el, ledové plotny střídaly půl metrové boule a místa s nahrnutým sněhem. To vše na technickém sněhu.

Počásko den před nic moc, mlhavo a i dole ve Svaťáku lehce pofukuje, posléze už pofukuje víc. Kdo byl někdy ve Švindlu ví, že když dole pofukuje, tak nahoře na Pláních je saigon jak kráva. A ani v sobotu tomu nebylo jinak.

Od půl třetí je registrace, čísla se rozdávají, svařák teče proudem a ladí se závodní taktika. Jelikož se startuje systémem jak na Le Mans, během ke kolu. Kolo si stavíš sám na startovní pozici, tak co je lepší, běžet míň a pak předjíždět ještě běžící chumel lidí, nebo běžet dál a mít před sebou už jenom lidi na kolech. Každý to má jinak. Já rozhodně nikam neběžím, dám kolo co nejblíž a jedu až dolů, takový je můj plán.

Očekávám masakr a tak asi po osmi letech vytahuju páteřák, dole potkávám Márošáka a ten, že se na bezpečnost taky nevykašlal a vyhrabal batoh, safety first!

Prý má taky od tří hodin začít sněžit, pravděpodobnost je 80%, takže téměř jistota. Když jedem na start prvního kola, které jede necelá dvoustovka lidí naráz, začíná sněžit, nahoře je fujavice, do které by jsi nevyhnal Hanče ani Vrbatu.
Ladím nájezd do první zatáčky, mám to krásně vymyšlený, když MRSN hlásí, od startu jedeme cca 300 metrů rovně, pak je první zatáčka… fuck, hračky mám v kanále… Každej má taktiku jinou. Beny sází na maskování za sněžného muže, maskovaný pevňák jen se zadní brzdou je ideální stroj – vždyť to víš, brzdy brzdí závod!

Dávám čaj na zahřátí ale než se stačím pořádně napít, už se řadíme na start. Signál megafonem nás startuje a běžíme naráz ke kolům, beru to rozvážně, hlavně se nezadejchat. Nasedám, beru pravou a řežu balík hlava nehlava. Blížím se k první zatáčce a začíná to lítat, tolik frontflipů na pár metrech jen tak nevidíš. Nahrnutý sníh ti polkne přední kolo ani nevíš jak. Tak toto rozhodně nechci předvádět, takže raději opatrně. Pádům se nevyhnu, chvílemi víc ležím než jedu. Aaah, cíl na dohled, nějak jsem se prokousal relativně dopředu v balíku, postup do fajnlu je jistota, takže trochu polevuji v koncentraci a už ležím, dvacet metrů od cíle…

Diváci se baví, okolo spodní části tratě je jich tolik, co asi na všech závodech Českýho poháru za tři sezóny. Moderátor lidi hecuje, jak v češtině, tak v angličtině…

Kdo postoupil, tak jde hned na lano a jede se znova na start. Při čekání na lanovku se bavíme jak se nám jelo, já spadl tady, já jel pořád v driftu… Každej si přisazuje, ale korunu tomu dává Poli, ten si při běhu ke kolu zapínal kameru, která se mu vypnula, v půlce trati se mu rozvázala tkanička, a jak všichni víme, taková rozvázaná tkanička, to je věc hodně nebezpečná, zvlášť když jedeš s dvěstě lidma zároveň, Poli neváhá a tkaničku si zavazuje… a do finálka postupuje. Dobře on!

Sedím si na lanovce, sníh padá výrazně víc a fouká jak sviňa, nahoře zjisťuju, že zamrzlý brzdy nejsou až tak zásadní problém, ty se po chvíli rozbrzdily. Problém je zamrzlý řazení, páčka se propadá a tak pojedu na nejtěžší převod. Snad nezapadnu do hlubočáku a nebudu muset tlačit.

Start ve sto lidech je výrazně snazší než při dvojnásobném počtu, místa je víc a jelikož se ochladilo, svah je tvrdší a jede to o poznání líp, navíc už víš na co dát bacha, takže váha hodně dozadu a furt plnej. Držím to fest, ale moc to neřídím, naštěstí nepadám, chachá už jsem skoro dole a najednou drift na zadním kole, dávám kontra předním a drift i na předku. Předvádím krásnou třišestku a ryju helmou ve sněhu, nasedám a šlapu, teda šlapu, ale nejedu – kazeta plná sněhu znamená skákající řetěz a nulovej přenos síly na zadní kolo. A jako bonus plná helma sněhu, do cíle to nějak doplužím poslepu.

Výsledky nejsou až tak důležité, účel užít si parádní zábavu na kole byl splněn.

Nechápu, jak to MRSN dělá, dostat 197 lidí na kopec, když je hnusně a víš, že pojedeš jen dvě jízdy, tak asi šest sedm minut na kole, na sjezdovce rozsekané na padrť a ještě ti k tomu sněží. Vlastně vím, jak to dělá, dělá to dobře! Ví, že není třeba drtit jen výsledky, je potřeba se kolem i bavit. A díky mu za to.

A ke každé Márošákovic závodě patří samozřejmě i párty, ani na Chinese downhillu tomu nebylo jinak. Nové neotřelé skupiny vždy potěší, ale takový koncert Michala Davida v těsné blízkosti oficiální party plejsu je fakt metal!

Za fotky děkujem Smetymu, v té chumelenici to nebylo dvakrát jednoduché! A za videa Milanu Maršálovi. Díky borci!