Report: MTB Trilogy Broumovsko aneb český DAKAR na endurku

Autor: Bart Vobořil, vydáno: 15.7.2016

Zažil jsem si to, dokončil jsem, užil jsem si nádhernou divočinu, projel úžasné přírodní traily a hlavně splnil jsem si jeden ze svých životních snů. České Trans-Provense, Dakar na kolech, prostě MTB Trilogy Broumovsko. Tento čtyřdenní etapák na enduru, by dle mého názoru měl vyzkoušet alespoň jednou za život každej, kdo si říká Endurista.

První den – #Prolog – 11,5km – 6RZ – Překvapení
Startuji na, dle propozic osmi kilometrový okruh se šesti RZ, hned do skal u Teplic nad Metují. Hned první RZ mi dává jasně najevo tady se jen tak vozit nebudeš, dupačka v technice a hned na to úzká cestička dolů s korýtky do kterých prostě nechceš spadnout. Trail po trailu jsem příjemně překvapen, techničnost, fyzická náročnost a surovost jednotlivých RZ mě baví. Na konci prologu mám na tachometru naměřeno 11,5 ujetých km, takže je to o trochu delší. Dal bych si to ještě jednou, ale jdu raději odpočívat.

Druhý den – #1 Kleine Alpen – 83km – 10RZ – Krize
Ráno na startu se dozvídáme, že Poláci zavřeli hranice a my musíme přejíždět čáru přes oficiální hraniční přechody, to znamená, že nám organizátoři hned na začátek přidávají jednu RZ s označením nula a vyhrožují, že celý okruh bude kolem 90-ti km. „Ty vole, já nikdy na Enduru 90km v kuse nejel!!!“ Téměř celá první etapa se jede v Polsku, podle výškového profilu, který mám nalepený na rámu vidím, že některé RZ padají až o 400 metrů dolů. Asi ta nejhezčí – RZ4 (video níže) začíná na vrcholu hory Jeleniec 902 m.n.m. a končí u vesnice Grzmiaca, cca 460 m.n.m. Nádherný, v CZ legálně nereálný trail, končí prakticky kolmým sešupem v hrabance.

Hned ve výšlapu na 5RZ dostávám šílené křeče do stehen a to jsem teprve na 44km dávám si pauzu a zůstávám sám uprostřed polské divočiny. Po gelu a 5-ti minutách nohy povolují a já můžu pokračovat. Další RZ vedla dokonce skrz starý železniční tunel. V 6. – 8. RZ jsem už tak vyšitej, že skáču snad v každé prudší pasáži přes řídítka. Před poslední RZ si na chvíli sedám ke startérovi a odpočívám, nechci už zase padat. Poslední RZ si už zase užívám bez kaskadérských pokusů. Přes kopec zpátky do naší vlasti a v cíli na tachometru naměřeno 83km, průměrná rychlost (můj tachometr nepočítá 0km/h) 11,5km/h. Startovalo se v 9:30 a do cíle jsem dojel v 18:30

Třetí den – #2 the Best of Sudety – 73,5km – Znovuzrození
I když je Broumovsko cyklisticky hodně známé, já jsem zde poprvé v životě, ale rozhodně ne naposledy. Sudety jsem nikdy nejel, znám to tu pouze z vyprávění. Po včerejší krizi dneska začínám v klidnějším tempu a nikam se neženu. Na dnešek jsou v plánu výrazně kratší RZ, zato jich je hned více a to 12. Ve skalách je to úplně jiné než včera v Polsku, jede se mi lépe a lépe. Nohy po křečích trochu bolí, ale šlapou. 3RZ sjezd k Václavovi, jedu podle rad vlevo a užívám si to. Ve 4RZ je pěkný rychlý slalom mezi stromky v kořenech, kde se bohužel s jedním čelně potkává, průběžně první, Tomáš Kutin a v závodě končí. 5RZ jsou Vodní Zámky, na začátku dosti šlapavá RZ pokračuje dolů po velkých kamenech.

Už nepočítám kolikátou RZ jedu, ale těším se na každou další a na to co mě tam čeká. Jedu bez křečí a krizí. Myslím, že je to díky výborné vajíčkové pomazánce, kterou se krmím na každé občerstvovačce. Po cestě si povídám s Belgičanem Kurtem Cochetem, který si jen tak jel do Čech přes 1400 km na svůj první Enduro závod, ani se nedivým, to co tu prožíváme za to stojí. Krásná je 9RZ „Hvězda“, kde na oči jedu levou vnější stopu a přejíždím si rovně do kořenů. Před poslední 12RZ se potkávám s Vojtou Bláhou, který se odpojil od své skupinky kvůli hlaďáku. Do cíle dojíždím tentokrát v 16:30.

Čtvrtý den – #3 Vraní hory – 81km – Svoboda myšlenek
V noci pršelo a ráno bylo podstatně chladněji, beru dlouhý dres a pro jistotu strkám do kapsy v páteřáku i vestu. Začíná se docela ve svižném tempu po asfaltce 4km do kopce, chytám si zadní kolo nějakého maratonce a šetřím síly co to jde. První RZ je rychlý krátký sjezdík do Janovic po cestě. Tady se ještě motalo dost maratonců, ale každej na povel „ENDURO!!!“ pohotově uskakuje, takže dobrý. Ve dvojce mi po úvodní dupačce v kořenech padá řetěz, takže ztrácím čas nasazováním. 3RZ nádherná sjezdová plná hlubokých korýtek. Každá RZ je o něco hezčí, jezdí se po krásných hřebenech, všude mraky borůvek, skály a traily v jehličnanech plné technických pastí, tohle mě baví.

V největším stoupání na Vraní hory začíná protestovat koleno, konečně něco bolestivějšího než sedřený zadek. Koleno řeším krátkou pauzou a brufenem. RZ6 je dlouhá v odkloněném prudkém svahu, jednu zatáčku neudržím a padám. V cíli RZ doháním Zdeňka Ubrala který opravuje utržené řazení. Jsem v cyklistickém nebi, nikde žádný stres, jenom já moje kolo a úžasná příroda. RZ9 je asi nejkrásnější z celého Trilogy, dlouhá hřebenovka, plná skal, s vyčerpávajícím výšlapem, zakončená neskutečným sešupem v písku. V poslední 10RZ si užívám každý metr, jsem hodně unavený, všechno mě bolí, ale přeju si aby dnešek nikdy neskončil.

Všude se řeší co je to pravé Enduro. Každý kdo byl tady, má jasno.

Děkuji všem organizátorům za nejlepší závod co jsem kdy jel. A vy co váháte, přestaňte pochybovat, v březnu se prostě přihlašte, trochu potrénujte a pojeďte si to zažít, stojí to za to! Čau za rok.



Výsledky zde

Foto: Bóša / www.bosa.cz

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel hq (honziq [zavinac] email.cz) 17.7.2016 v 13:44

perfektní závod , přesnej a trefnej report , ze kterýho snad pochopěj o co jde i nevěřící tomášové a neználci : ) nashledanou za rok
pro milej cirkus : taky trefnej koment : )

anonymní uživatel Milej cirkus 16.7.2016 v 15:12

trilogy je boží závod, hodně náročný a opravdu ukáže co je pravé enduro .) měl jsem tu čest ho jet před 2 roky .) příští rok to musí dopadnout abych ho jel znova .) .. tyhle RZty prostě nenajezdíš jako to je u ostatních více propagovaných Enduro padělků .)