Mondraker

Report + video: Chinese Downhill Špindlerův mlýn od Abby

Autor: Abby Neumannová, vydáno: 27.2.2017

Abby Neumannová vyrazila na svoje první letošní závody a rovnou na hromadnou sebevraždu v podobě Márošákem pořadané první zastávky Chinese Downhill Tour, která se jela ve Špindlerově mlýně. Je to pecka! Pojď na to, čti repec, prohlížej fotky od TopRide.eu a video od GoHD.cz

Tady pár slov ode mě, jak probíhala první letošní biková akce – Chinese Downhill ve Špindlu v mych očích.

Vypínám budík a jdu dělat čaj, mrkam na hodiny a svítí na mě krásných 4:03 – hurá do práce. V osm jsem doma jak na koni a klasicky začínám balit hoďku před odjezdem, naivně beru i skripta, který upadnou na dně baglu v zapomnění. Vyjíždíme po devátý a máme před sebou s partou z Brna 4 hoďky cesty. Ta ale díky mému vytrvalému odhodlání zpívat utíká celkem rychle mně i řidičovi a jsme ve Špindlu chvíli po druhý hodině. Jdem se zaregistrovat a pak zpátky do auta, snažit se z toho vybuchlýho železářství v kufru postavit kola a přišpendlit na ně závodní čísla, aby se neřeklo.

Jdem na start, 200 lidí najednou a já sleduju ty vyhecovaný ridery jak se začínají tlačit v první linii. Já jsem nějak závodit nepřišla, takže beru jasnej flek úplně vzadu a klábosim s klukama až do výstřelu. Běžím ke kolu, zmateně jak diabetik v cukrárně, protože jsem samozřejmě nevěnovala velkou pozornost zapamatování si, kam jsem si vlastně zaparkovala bajk. První jízda proběhla v poměru 2:3 jízdy po zádech ku jízdě s aspoň jednou nohou na pedálu, nicméně jsem se doslova nemohla přestat smát odshora až dolů. Spadla jsem nesčetně krát a nemohla jsem se dočkat až si to sjedu znovu, to už jsem věděla jak se to dělá..jakoby.

Druhá jízda byla strašný peklo, tentokrát jsem se nedržela za davem ale prostě pustila brzdy a jela, strašnej mordor a ukrutná prča! Kolem mě litalo jedno kolo za druhým, ledová plotna střídala hlubokej sníh a prostěs nevěděls čí vlastně seš. Strašně se směju opět až do cíle. Dole na mě už čeká Verunka a promrzlá běžím k autu se převléct.

Jelikož jsem prostě člověk, co zastává názor, že život je moc kratkej na to, aby se četly návody nebo harmonogramy až do konce, v domnění že bude vyhlášení až později se v klidu převlíkám. Zvoní mi mobil a v telefonu slyším nějaký nesouvislý informace o tom že jsem dojela jako první baba. Automaticky odpovídám něco ve smyslu, že je to vtipný. Myslela jsem že ani nemám šanci být na stupínku, když jsem nebyla mezi prvními sto jezdci, kteří se kvalifikovali do finále. No evidentně jo. Sedame do auta, že vyjedem na kopec abych tam byla co nejdřív, ať to mělo znamenat co chtělo. Než jsme stihli vyjet, dozvídám se, že to bylo jen nedorozumění a první nejsem. Přesto že se na mě nějak zapomnělo, dojela jsem jako druhá ženština.

No a co následovalo? Památná noc! Přicházíme na Jägermeister party a byla to velká paráda. Suprová živá kapela ve spojení s lihovinami a skvělou společností, to prostě chceš. Jelikož si pití alkoholu vždycky šetřím i několik měsíců jen na bikový akce, většinou mám z jednoho večera zábavný historky až do další akce. S Veronikou jsme (klasicky) ani neměly ubytko a opět jsme objevovaly krásy kočovného života. Nakonec jsme dohodli s klukama, že to asi zaparkujem u nich na pokoji na zemi.

A jak už to bývá, najít někoho na párty, jakmile ho jednou ztratíš, bývá občas těžký. Verunky potíže udržet se na zledovatělé zemi byly přímo úměrné hladince v krvi, stejně jako moje schopnost ztratit všechny cennosti. Usuzujeme, že je nejlepší v nejlepším přestat a odklízíme se na hostel. Nějak jsme pozapomněly, že vlastně nemáme klíče, nicméně jsme měly všechno, co jsme ke spokojenému spaní potřebovaly – sucho a teplo před dverma od jejich pokoje. Zalomily jsme to tam v klubíčku a když nám kdosi s klíčema nakonec přišel otevřít, dostalo se nám dokonce luxusu se vyspat v posteli. Nakonec nás na tom pokoji spalo 6 kluků a my dvě.

No. Co dodat. Tak příště zas, ne?

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel Pedro Sanchez 1.3.2017 v 18:19

fajn report ;)