Mondraker

Úterý, čas udělat si pěkný den

Autor: Keli, vydáno: 15.1.2018

Je leden, i když to venku absolutně na leden nevypadá, minimálně zde u nás na Jižní Moravě. Sedění za počítačem provozuji každý den a když na den vynechám, tak se svět nezboří. Day off, to je co potřebuji, vždyť je už druhý pracovní týden nového roku a já jsem zatím pilný jak včelka!

Když se na fejsbůčku objeví, že kamarád jede druhý den za dalším kamarádem na traily, navíc na traily o kterých kolují legendy, navíc já na nich ještě nebyl – bylo rozhodnuto, v úterý neúřaduji!

Úterý, devět ráno, mám nachystáno, naladěno, natěšeno, stojím u Jary, tvl, tři kola, tři lidi do Roomsteru, nesmysl… Jedeme mojí dodávkou, přejezd k dodávce, klíče do zámku, žhavení, točení, točení, cvakání a konec, baterka je hyn. No tak dodávkou nepojedeme. Vracíme se tedy k variantě Roomster.
Jara jako zkušený hráč tetrisu snadno naskládá tři kola do šáde, to vše za fandění, zpívání a radění paní, která již takhle ráno má regulérně dvoječku na žíle. Není nad to udělat si pěkný den, máme to s ní stejný, jen teda trochu jiným způsobem.

Hodinka cesty po drncající D1 a už jsme na místě, předhůří Vysočiny, spousta cívek s kabely a žádný velký kopec. Kde jsou tady jako ty traily? No, budu věřit těm desítkám známým, kteří o tomto místě básnili.

Setkáváme se panem domácím a už to hrneme směrem nahoru, výjezd je milosrdný, kecáme, šlapeme, chvíli tlačíme a jsme tam. Prostředí je fantaskní, tohle obdivujeme ve videích z Kanady a přitom to máme tady v podstatě za humny. Zelený mech všude, malé kameny, velké kameny, skály, no krása. Do toho lehoučký mlžný opar, jestli se dá něco nazvat jako místo s atmosférou, tak je to právě zde.

První trail a já neprojíždím snad první těžší prvek, aha, tak tady to nebude zadarmo… najednou je mi jasné, že zde si nejdeš projet traily, které najdeš v každém trail centru, takové, které sjede desetileté dítě se zavřenýma očima. Zde to chce umět, tady to chce skill, tady se totiž jezdí na kole! Jako opravdu jezdí na kole. Musíš umět dropovat, bunnyhopovat, trialovat v pomalé rychlosti, trialovat ve vyšší rychlosti, umět číst trail, umět to v odkloněným… tady musíš umět jezdit na kole.

Trailů je zde bezpočet, jsou každý jiný, každý hodně dlouhý, i když nejsou v prudkém kopci, tak dole jsi unavený jako po pětiminutovém déháčku. Za celý den jsme dali pět, šest drah a zakončili to v oldschool bufetu, vývařovně jak z osmdesátek. Božsky strávený den na lokalitě, se kterou se nemůže rovnat žádný oficiální trailcentrum. Budu na něj dlouho vzpomínat a těšit se na další návštěvu.

Díky všem, kteří této lokalitě dali život a udržují ji. Vím, že podobných míst najdeš v ČR několik, chraňte si je a važte si tvůrců.

Na závěr, lokalitu neprozradím, pokud ale budeš jezdit dost dlouho, potkávat lidi, věřím, že pozvání dostaneš i ty. Je to taková odměna, já jsem se rozhodně cítil poctěn. Ale udělat si pěkné úterý můžeš i ty, stačí se jen rozhodnout!

Foto: Jara Sijka

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel Lubos 16.1.2018 v 12:40

Coffeho endura je ho treba!

anonymní uživatel Jirka (nozaki [zavinac] seznam.cz) 15.1.2018 v 17:41

Nemáte někdo kontakt na lokála?

anonymní uživatel Baba-Ji 15.1.2018 v 10:13

potvrzuju, je to takový malý trailový poklad :)