Dvojitý report: Blinduro April byl dobrý apríl

Autor: Dan Klimeš, Eda, kategorie: Report, vydáno: 8.4.2025

Nová lokalita, nový koncept, noví závodníci, nové zkušenosti. Těch novinek by se asi dalo vyjmenovat víc. Každopádně duo Michal Prokop - Zdeněk Pól nespí na vavřínech a zkouší, po čem česká enduro scéna touží. Takže vytáhli profi i hobby enduristy do lokality pod a nad Vírskou přehradou, do lesů poznamenaných masivní těžbou (nebo kůrovcem), do areálu bývalé textilky, která prochází proměnou v multi sportovní a kulturní zařízení, do míst, kde se už pár let mluví o Trailech Vír, do míst, které zatím byly spíše známé mezi horo- a ferrato-lezci. A podle toho, co jsem zažil a slyšel, měli správný čuch a většině jezdců se trefili do noty. Jistě, traily mohou být vždy delší, výšlapy méně prudké, bike lepší, časy na erzetách kratší a tráva zelenější. Nejde se zavděčit všem. Pojďme ale být konkrétnější. 

Páteček, tak práci dávám vale a chvíli před polednem již parkuji v místě určeném obytkám v horní části továrny. Výlevka, venkovní umývárna, záchod k dispozici. Sice trochu punk, ale vše má svůj čas. A já ho mám do příjezdu dalších parťáků chvilku, tak sedám na éčko a jedu prozkoumat okolí. S Michalem prohodíme pár slov, tak vím, že se nemám hrnout k místním trailům, že budou z části využity jako závodní trasy. Taky se dozvídám to, že jednání o závodech v této lokalitě trvala tři roky. Dlouhá doba! 

Vyjíždím tedy random směrem a vychutnávám si nejen okolní výhledy, ale i teplé počasí. Na oběd do mne padne polívka a pizza z místní Kantýny. A už tu mám parťáky i na odpolední BIO výšlap za své. Míjíme tři erzety, tak je aspoň očima projedeme. Večer už jen ladění kol, prezentace na sobotní závod a prohlídka okolních restauračních zařízení.
Ráno je svěží, ale máme štěstí, že nám byl vylosován až poobědový startovní čas, tak máme dost času se aklimatizovat a projít si expo zónu. U Foxu si půjčujeme boty, chrániče a helmy na vyzkoušení. Prohlídnem kola Whyte, nabídku IXS, Rockmachinu, využijeme služeb servisu a zatlačíme slzu na Véčkama od Mercedesu. Úderem jedné stojíme na lajně pod Redbull obloukem přímo v prostorách textilky.

Na jedničku to máme daleko, ale výšlap není zabiják. Sama erzeta je ze 600 metrů vysokého kopce U Končin a kopíruje ještě nedokončenou bikeparkovou lajnu. Naštěstí končí v čistém lese pěknou hrabankovou sekcí. Na dvojku si opět trochu přišlápneme. Musíme až ke Karasínské rozhledně, která je ještě o 100 metrů výše. Odtud nás čekají dvě na sebe navazující erzety kombinující šlapavé úseky s těžšími kamenitými a zábavnými hrabanko-kořenovými pasážemi. Místy půlky stažené na max, jinde zase uvolněný rohlík od ucha k uchu. Druhá a třetí erzeta byly vytvořeny pouze pro tento víkend a pár dní po závodě už je nejspíš nikdo nenajde. 

Bohužel taky musíme vyzkoušet rychlost a kvalitu lékařských služeb. Záchranáři odvedli dobrou práci, ale nakonec mladého orla posílají do novoměstské nemocnice, odkud si odveze tři štychy na dlani jako daň za chybějící rukavice. My se zatím v továrně občerstvíme a vyrážíme na zbývající dvě rychlostní zkoušky. 

Čtverka startuje ze Sokolí skály a vede celá po Sokolím trailu. Je to taková kamenná rozbíječka. Pro toho, kdo trail neznal, byl plný emocí. Nejen, že vede fest koukatelným místem, ale je to kombinace těžších pasáží, rychlých úseků, hromady volných ostrých kamenů, ale i velkých kamenných ploten v prudkých zatáčkách. Věřím, že tento trail se líbil každému. 
Nebýt sílícího větru, tak jsme na poslední eRZetě u Kafíčka za chvíli. Vítr byl nejen silný, ale i studený, tak se nevykecáváme a na Havlův trail startujeme s minimálními rozestupy. Naštěstí se už v partičce známe, tak víme, kdo a jak jede. Prašný trail, ale zábavný. Motání mezi stromy. Máme to za sebou, 4 hodiny práce, 30 km, nastoupaných 1000 výškových metrů, spálených 1400 kalorií. Tak rychle do cíle odevzdat čip, hodit sprchu, zatleskat vítězům, vyslechnout si povídání o e-bikingu od Gaspiho a zástupců e-bike Bosch sekce a regenerovat na zítra. Na neděli, kdy nás čeká obdobná trať, jen ji pojedeme na e-bicích. 

V celkovém pořadí to dopadlo nejlépe pro Adama Maxu (Rockmachine). Druhé místo urval Tonda Král, který se stává jedním z pódiových stálic na Blinduro stupních vítězů. A pro třetí flek si dojel Vojta Klokočka. (N1 - Santa Cruz). Celkové výsledky here.

Probouzíme se do mrazivého a větrného rána. Mělo by nás takových být téměř 170. To je počet přihlášených na první Blinduro elektro. Z toho téměř tři desítky mají to štěstí, že si mohou půjčit kola od Mondrakeru, Santa Cruise, Pells, Whyte a dalších. Asi nejvíc jich půjčilo MOJEKOLO.CZ. Než se postavíme na start, musí se pár náhodně vybraných dostavit k technické kontrole svého éčka. Dva komisaři kouknou do motorového prostoru, zda se zde neskrývá nepovolený čip. Ten sice při samotném závodě nejspíš nepřinese výraznou výhodu, ale transfery jsou po silnicích a tudíž kolo musí splňovat Zákon o pozemním provozu.

Nakonec startovní čárou projede okolo 140 jezdců. Hned po startu nás čeká powerstage v areálu továrny Vír. Pár vteřin šlapání, tepy jsou v červeným a po zimě ani památky. Teď už je trasa shodná s tou sobotní. Kromě první RZ přibyly výjezdy horekopcom, které hodně překvapily. Došlo i na tlačení a častování sebe sama nevybíravými výrazy. To je tak, když se biker nedívá dostatečně před sebe. I tak to byl den plný zábavy. Nebýt trefeného ráfku, byli bychom o hodinu rychlejší. Co je ovšem zajímavé, že spálených kalorií bylo na chlup stejně jako při sobotní jízdě na BIO biku. 
Pozitivně hodnotím, že Blinduro víkend není jen o ježdění na kole. Je to o tom se potkat se stejně "úchylnými" lidmi, kouknout na nějaké novinky, něco nového se dozvědět. Navíc lokalita Víru se zdá ještě málo probádaná, tak dveře jsou snad otevřené. 

Jak si Blinduro elektro užil jiný účastník - Eda, čtěte dál.

O uplynulém víkendu 5. a 6.4. se ve Víru konalo Blinduro Apríl. V sobotu byl závod pouze pro klasická kola, v neděli speciálně pro elektrokola. 
Když jsem se o Blinduru ve Víru dozvěděl, byl jsem nadšený. Takové závody tak blízko chalupy si nemůžu nechat ujít. Když se pak objevila i možnost jet čistě elektro závod, bylo rozhodnuto. To musím zkusit. 

Po otevření přihlášovacího formuláře rychle klikáme s borcama registraci. Je konec ledna a už si pěkne plánujeme, jak pojedeme v teplém počasí. S blížícím se datem startu zjišťujeme, že teplé bude pouze naše oblečení a my si užijem pěkné aprílové počasí. Déšť, sníh, mínusové teploty. Nastává lehká předzávodní panika. Musíme sehnat nové pláště, ať nám to aspoň trochu drží.  V sobotu, den před závodem, ladíme formu. Plánujeme jak pojedem, komu v té zimě baterka vydrží, komu ne, kdo se vyndá, kdo projede všechny tratě bez pádu. Až samou únavou jdeme o půl 10 spát a kola necháváme tak, jak jsme je odvezli z Brna. 

V neděli ráno nás budí sluníčko. Úsměvy nám po chvíli berou první sněhové vločky. Postupem času se sněžení zvětšuje. Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Letos ta pranostika vyšla úplně přesně. Za snežení nakládáme kola do auta a vyrážíme do Víru. Po příjezdu do Víru se dostáváme do víru předzávodních příprav. Teploměr ukazuje -2, fouká vítr, chvíli svítí sluníčko, chvíli sněží. Každý se snaží zahřát jak umí. Všude ale panuje dobrá nálada. 

Zázemí závodu je v bývalé textilní továrně z roku 1913. Po 100 letech provoz zavřená, lehce rozpadlá továrna na výrobu textilu, kterou se snaží od roku 2021 oživit společnost Údolí Svratky oživit, by mohla být do budoucna velmi zajímavým místem pro různá sportovní vyžití.
Po nezbytném Riders meetingu, kde se mimo jiné od Frkyho dozvídáme, že nejsme na Enduroserii a že helma bude na hlavě po celou dobu :) Už se rozjíždí jednotlivé rozjížďky. My startujeme po půl hodince. Startuje se přímo v továrně. V místě, kde se později vyhlašují vítězové. Super nápad!

Po ujetí cca 150 metrů jdeme na start první měřené RZ - power stage. Hnedka na začátek se dostat do tempa výjezdy do kopce. Proč ne. Nikdy jsem takové závody nejel, tak volím spíše taktiku na jistotu. Hlavně ať mi to nikde nepodklouzne, nebo neprohrábne. Po necelé minutě je hotovo. Na rozjezd dobrý. Všechno šlo sjet i vyjet. Následuje půlhodinový přesun na start druhé RZ. Sněží hodně. Fouká ještě víc. Startér nám přes kuklu přeje hodně štěstí a my se z větrné hůrky pakujeme co nejdřív pryč. Trať je po sobotních 300 jezdcích načechraná a rozježděná. Půvdně bikeparková lajna s klopenkama a skokama je na cimprcampr. V kombinaci s šíleným větrem nejde nic skočit, takže se to snažíme všichni nějak přežít. Po vjezdu do lesa se trať mění na hrabankové endurko, které velmi rychle končí. Škoda!

Přesun na třetí RZ je ve znamení pokoření nejvyššího bodu celého dne. Karasín. Tam také asi nejvíc fouká vítr a proto jsme rádi, že start je kousek níž, v závětří za lesem. Po startu následuje dlouhý rovný přejezd po lesní cestě. Tady se výhody motoru smažou velmi rychle a dupeme to za vlastní. Následuje prudká levá a už to frčí z kopce. Pěkná kamenitá trať plná spousty stop a výzev. Najednou vyježděnou stopu ze soboty kříží mlíko a začíná první výjezd přimo v RZ. Ha, musím rychle podřadit. Tohle jsem nečekal, ale vyjel jsem to. Pak už jen pěkné motání se v kamení a jsme na cestě. Tohle mě bavilo.

Teď rychle na RZ 4. Jsme tam dřív, než bys řekl Blinduro Apríl + Elektro 2025. Tam je startér, který už ve vichru pouze hybernuje. Obléct se do nedělního dne bylo zásadní. Trať ze začátku pěkne odsýpá, opět spousta kamení, různé stopy. Pecka. A najednou to příchází, opět výjezd. A jak jsem si myslel, že teď už budu připravený, opak byl pravdou. Opět to tam opatrně odřadím a rvu to co se dá. V cíli se všichni shodneme, že tohle nás hodně bavilo.

Přesun na občerstvovačku, která je v zázemí Továrny, je také velmi rychlý. Míjíme mohutnou hráz Vírské přehrady a už se cpeme chlebem se sádlem a škvarkama a energy tyčinkami od sponzorů akce. 
Po vydatném občerstvení už svištíme na start předposlední RZ. Opět půlhodinka v sedle a my můžeme začít. Lehký výjezd do kopce a už to hrnem z kopce. Tolik volného kamení jsem viděl naposledy ve videu od Brageho z Aljašky. Tady bude mít partička trailbuilderů co dělat. Trať je ale celá dolekopcom a parádně to odsýpá.  Klopenky, boule, schody, občas skok. Už jsem dole a říkám si, kde je ten zbytek? Příjemné.

 

Poslední přesun na poslední RZ. Tam už na nás čeká Kafíčko se svým expedičním speciálem. Jedinou chybou na kráse jsou chybějící červené lakýrky. Kafíčko je sice harcovník, ale tepelný komfort v pohorkách má přednost. Start finální RZ je opět trochu do kopce přes pár utažených zatáček. Následuje pěkná flow trať. Klopenka váže klopenku, pár boulí, tohle mě baví. A přichází výjezd. Teď už jsem byl připravený! I tak jsem to ale nedal úplně podle svých představ. Nevadí. Ještě si užijeme kousek z kopce a je konec. Na závěr to nejlepší. Všichni se ale v cíli shodneme., že bychom si ale dali ještě víc. Jedna dvě tratě by se ještě vešly. Třeba příště.

Teď už jen vrátit čip, sbalit kola, počkat na vyhlášení a hurá domů. Zima je neúprosná a obdivuju všechny, kteří celý víkend přečkali na parkovišti. 

Závod nakonec dokončilo 135 závodnic a závodníků, 7 pak nedokončilo. Z celkové počtu 172 registrovaných je to v daných povětrnostních podmínkách solidní účast.

Za mě je asi největším překvapením, že bych měl na závody začít trénovat kromě sjezdů i výjezdy. Ty se z mého pohledu stávají rozhodujícím prvkem. Pokud člověk špatně odhadne výjezd, ztratí neskutečně velkou porci drahocenných vteřin. Zde vidím výhodu elektrického řazení Sram Transmission. Když přijedu k výjezdu a mám Transmission, prostě to tam nasázím a neřeším, jak silově šlapu. S jiným řazením musím trochu přemýšlet, kde a jak zařadit, abych nenamotal přehazku.

Celkově to hodnotím jako velmi podařený den. Náročnost tratí se podle mě, v rámci Blindura, zvýšila a to je dobře. Přidá to určitě na atraktivitě. 
Lokalita ve Víru je super. Cca uprostřed republiky, hodně zajímavá a v rámci lehce ospalé Vysočiny určitě netradiční. Co musím vyzdvihnout jsou naplánované trasy přesunů. Nebýt horšího počasí, užili bychom si den plný krásné přírody, super výhledů a parádních trailů. Jako první ročník v nové lokalitě se za mě Blinduro Apríl + Elektro 2025 povedlo a já se těším, až se příští rok zase potkáme v Továrně Vír.

A jak to celé dopadlo? Celkovým vítězem se stal Vojta Klokočka (N1 Santa Cruz), druhý dojel Adam Maxa (Rock Machine) a třetí Martin Kulhánek (Cyklokulhánek). Celkové výsledky zde.

Fotky Patrik Procházka
Video Rob Trnka