Textem i obrazem: Vojta Hanák přiblíží Světový pohár v rakouském Leogangu

Autor: Vojtěch Hanák, kategorie: Report, vydáno: 17.6.2026

Nejbližší zastávka světového poháru pro nás, české fanoušky horských kol, se letos opět konala v rakouském Leogangu. Na programu byly závody ve sjezdu, cross-country i enduru. Rád bych se s vámi podělil o několik postřehů z místa a doplnil je fotogalerií.

Sjezdová trať byla oproti minulým letům velmi podobná, jen s několika drobnými úpravami. Působila ale o něco uzavřeněji a techničtěji. Největší roli však hrálo počasí. Během tréninků a kvalifikace prakticky neustále pršelo a podmínky byly mimořádně náročné.

Trať se měnila doslova z hodiny na hodinu. Některé úseky zůstávaly rozbahněné, jiné naopak rychle vysychaly. Jet na hraně možností bylo extrémně těžké. Ostatně i fakt, že se řada špičkových jezdců nedokázala kvalifikovat do finálových jízd, ukazuje, jak náročné podmínky v Leogangu panovaly.

V juniorských kategoriích nás reprezentovali Stanislav Mlčák, Matyáš Povolný a Štěpán Hurta. V elitě nastoupili Kryštof Húšť a Sebastian Kerl.

Musím říct, že všichni naši jezdci předváděli velmi solidní výkony a rozhodně patřili k rychlejší části startovního pole. Stanislav Mlčák při svém prvním startu ve světovém poháru ukázal své kvality a v kvalifikaci obsadil 27. místo (7 míst od postupu).

Štěpán Hurta měl bohužel v kvalifikaci pád a Matyáš Povolný podle mých informací vyletěl z tratě a potýkal se i s technickými problémy. Takové situace bohužel k vrcholnému sjezdu patří. Konkurence je dnes tak obrovská, že pro dobrý výsledek musíte jet naprostou hranu.

V elitní kategorii mužů to tentokrát Sebastianu Kerlovi příliš nesedlo. Slyšel jsem, že do toho možná promluvily nějaké zdravotní problémy, a to se bohužel podepsalo na výsledku. Nakonec z toho bylo 81. místo v Q1 a nenastoupení do Q2.

Naopak Kryštof Húšť působil velmi rychle. V první kvalifikaci obsadil 61. místo, což by ještě před několika lety znamenalo první nepostupovou pozici pod čarou. Do druhé kvalifikace nastupoval s vědomím, že nemá co ztratit, a zvolil jízdu takzvaně buď, anebo. Bohužel udělal chybu na louce a vyletěl mimo trať. Nakonec skončil na 63. místě.

V sobotu už závodníky přivítalo výrazně lepší počasí. Hodně se diskutovalo o tom, zda bude mít vysychající trať zásadní vliv na výsledky. Nakonec se ale ukázalo, že rozdíly nebyly tak výrazné, jak se očekávalo.

V juniorkách slavila na domácí půdě vítězství Lina Frener (Norco Race Division), zatímco mezi juniory dominoval Jonty Williamson (Yeti / Fox Factory Racing), který zvítězil s náskokem téměř osmi sekund.

V elitní kategorii žen se největší pozornost upírala na domácí hvězdu Vali Höll (Commencal Schwalbe by Les Orres). Ta zajela fantastickou jízdu a přijela do cíle s náskem devíti sekund. Nikdo z dalších závodnic její čas nepřekonal a Vali si tak připsala třetí vítězství ze tří letošních závodů světového poháru.

Mezi muži zaujal Finn Iles. Přestože nezvládl první kvalifikaci, druhou kvalifikaci vyhrál a ukázal, že mu trať dokonale sedí a je při chuti. Ve finále svůj výkon potvrdil a po pěti letech si připsal druhé vítězství mezi elitou. Zároveň připomněl, že s ním musí soupeři na předních příčkách vždy počítat.

Rád bych zmínil i výsledky kluků v enduru, kde jsem se šel v neděli podívat. Musím ale přiznat, že mě zklamalo načasování závodu i přístup k jednotlivým rychlostním zkouškám. Bez elektrokola se jako divák prakticky dostanete jen na jednu rychlostní zkoušku za celý den. Dvě erzety byly navíc na druhém kopci, vzdáleném přibližně 40 minut jízdy autem. Já jsem zamířil na čtvrtou rychlostní zkoušku, kam bylo možné vyjet lanovkou až na vrchol kopce.

Problém je ale v tom, že závod je velmi roztažený v čase. Nahoru se sice dostanete bez problému, ale po průjezdu elitních kategorií už nejela lanovka dolů. Naštěstí nás záchranáři svezli na korbě auta zpět do areálu.

Po návratu však člověk zjistí, že se v cílovém prostoru už téměř vše balí. Kamiony odjíždějí, diváci mizí, a přitom právě přijíždějí do cíle nejlepší enduro závodníci světa. Poslední jezdci elitní kategorie doráželi až kolem půl sedmé večer. Celkově na mě působilo, že je enduro v rámci programu světového poháru trochu upozaděné, což je škoda.

Čekal jsem také větší účast továrních a světových jezdců. Na druhou stranu bylo velmi příjemné sledovat, jak dobře si vedli naši reprezentanti a jak dokázali držet krok se světovou špičkou.

Tratě byly naprosto brutální. To, co se jelo v Leogangu, se jen těžko dá srovnávat s většinou závodů u nás. V mnoha úsecích šlo v podstatě o čistokrevné sjezdové tratě.

Muži junioři
Šimon Lehký - 3. místo

Elite ženy
'Nela Viktorová - 8. místo

Elite muži
Vojtěch Bláha - 12. místo
Jakub Pivnička - 18. místo
Antonín Král - 57. místo
Vojtěch Roušavý - 65. místo
Vojtěch Klokočka - 74. místo
Jan Rys - 75. místo
Matěj Rýdl - 107. místo

Závod také vyhrál Milan Čižinský, který ale jel v kategorii Open a startovali zde pouze dva jezdci.

Jak už to tam na enduru bývá, kluky potkávaly technické problémy, a proto doporučuji podívat se i na výsledky jednotlivých rychlostních zkoušek. Tam je dobře vidět, že naši závodníci dokázali zajíždět opravdu velmi kvalitní časy.

Leogang opět potvrdil, že stojí za návštěvu. Je relativně blízko a během jednoho víkendu zde můžete vidět to nejlepší ze světové horské cyklistiky. Jen mě tady mrzelo, že to enduru tomu nebylo tak přizpůsobeno, no třeba příště. Díky.