24h DH Bikepark Zauberg Semmering

Autor: Ríša, vydáno: 20.8.2007

Vyrážím ze Znojma ve čtvrtek chvíli před pátou s Majklem máme mít sraz chvilku po šesté na hranicích v Mikulově a já jedu stejšnem (Škoda 1202 r. v. okolo 1950–60) tak si dávám trošku časovou rezervu kdyby mi náhodou něco upadlo. Do Mikulova přijíždím něco před šestou a čekám volnou chvíli trávím požíváním alkoholického nápoje (pivo), za chvíli přijíždějí Majkl s Hafem, ale Avie, která nám má vézt věci nikde, tak asi ještě hodinu čekáme, abych mohl přeložit svá zavazadla ze stejšna do Avie a vyrážíme nach Östereich.

Po cestě kalím piva, která jsem si nachladil a nabalil z domu a celkem to ubíhá. Kolem desáté večer jsme na místě (Bikepark Zau[:ber:]g Semmering – cca 80km od Vídně, klik na link), Avie doráží asi půl hodiny po nás, rozděláváme stany a po seznamovací párty jdeme spát. Ráno je krušné moc se mi na kolo nechce, ale po chvíli přemáhání se nakonec jedu kabinkovou lanovkou (dosti luxus škoda že něco takového není i u nás) nahoru.

Trať závodu celkem dlouhá asi 4 km, ale velice zábavná celkem rychlá, řekl bych, že ideální na pevňáka. Jenom mi dělají starosti ty mraky, co jsou nad námi, hlavně ať nezačne pršet. Tento den dávám 6 tréninkových jízd, ne proto, že by to bylo zapotřebí k natrénování (asi po dvou jízdách už člověk věděl), ale proto že mne to bavilo, ale jak se druhý den ukázalo byla to chyba. Sotva jsme dojezdili spustila se průtrž mračen, což nepotěšilo asi nikoho z nás. Začali jsme se strachovat jak by to mohlo probíhat, kdyby takto pršelo i následující den, ale předpovědi hlásily na víkend slunečno a naštěstí jim tato předpověď vyšla. Ráno je mlhavé, ale po chvíli se mlha rozplývá a je azuro. Dáváme ještě jednu tréninkovku, noční déšť se na trati zas až tak nepodepsal, sice v zatáčkovitých pasážích na louce to dost klouže, ale že by bylo bahno se říci nedá.

Jezdcem, který by měl za náš tým startovat jako první byl vybrán Majkl (Červenka). Dvanáctá odbíjí a my netrpělivě čekáme jak si povede v prvním kole dojíždí dolů jako sedmý celkově ale 2. v naší kategorii (4 členná družstva) Michal sjede kopec ještě jednou a střídá ho Uzma (Tom Musil). Ten dá taky dvě jízdy a jdu na řadu já (Ríša Sýkora). Snažím se jet plynule na rovinkách trošku šlapat a po dvou jízdách předat čip na nohu poslednímu z naší čtveřice Krsovi (Marek Krsička). Do lesem totálně hotovej a nemám zdání jak to ještě 23 hodin vydržím naštěstí máme sebou nabalené nějaké drogy (že prej bylinné výtažky, pcheee tomu tak budu věřit). Asi to pomáhá protože po dalších dvou jízdách se cítím celkem v pohodě.

V průběžném pořadí klesáme na 3. místo, protože nás předjíždějí bratři Kotrlové s Čepérem a Hoferkem, což se dalo čekat, protože Pavlovi Čepovi se nepovedl start, jelikož probíhal takovým stylem, že jezdci museli po odstartování utíkat cca 200m pro kolo a pak teprve mohli jet dolů a celkem dost záleželo na tom kde to kolo leželo, bohužel Pavel ho měl moc vzadu a tak na trať vyrazil o něco později a musel hodně lidí předjíždět. No ale nakonec to jejich tým zdárně dohnal až na první místo, které si udržovali a postupně nabírali celkem velký náskok. Já jsem další krizi dostal okolo šesté hodiny večer, ale opět pomohly bylinky :). V noci se tempo zklidnilo a my udržovali stále náskok jednoho a něco kola na čtvrté. Boj začal k ránu, jak vysvitlo slunce tak všichni dost zrychlili a dokonce nás 4. tým začal stahovat. Na to jsme museli zareagovat zrychlením tempa jenže v tuto chvíli jsme už byli téměř se silami na dně a na bolavé ruce nestačily ani masáže od profesionálních masérů, kteří zde byli k dispozici.

Nejvíc mě dostal Tom Musil, když ráno začal jezdit 5 kol, to už jsem opravdu nechápal na mou krizi už nepomáhali ani bylinky. A dost mě zlomilo, když jsem v jedné z jízd hned na startu urval pedál jet dolů jen s jednou nohou bylo dost zlé, ale předjeli mě asi jen dva lidi a já dokázal předjet jednoho a kolo jsem zajel skoro stejně rychle jak všechny ostatní tak se to na nějakém zhoršení výsledku téměř nepodepsalo. Jen já sem byl už na dně jak fyzicky tak psychicky a Tom dal opět 5 kol. Pedál byl vyměněn a já nastoupil do svých dvou posledních kol v tomto závodě, zkusil jsem to tam naprat co to šlo, ale už jsem byl tak v háji, že časy byly vlastně téměř shodné s těmi co jsem jezdil normálně. Po mě jel ještě Krsa (taky 2 kola) a nakonec Majkl. Vypadalo to že do těch dvanácti stihne už jen 2 kola, ale hecl se a dal takovou kládu že stihl 3.

Největší respekt mám z týpka, který jel jednotlivce a najezdil stejně kol jako Kotrlovci, ale v lepším čase takže se stal celkovým vítězem. My jsme si udrželi krásnej bronz v kategorii 4 člěnných týmů stříbro brali nějací místní kluci, kteří byli ale jenom 3 no a zlato putuje taky na Moravu jelikož vyhráli Michal a Patrik Kotrlové s Pavlem Čepem a Martinem Hoferkem. Proběhlo vyhlášení, na kterém jsme udělali slušný bordel, když šel někdo z Čechů na bednu. V šesti členných týmech vyhráli taky kluci z Moravy (Fryšták, Zlín, Bystřice) a náš druhý hardtailový tým skončil na 12. pozici a to jen proto, že ztratili čip, čímž získali manko dvou až tří kol, které se jim už nepodařilo stáhnout.

Jediným zklamáním pro mne byly ceny, protože za 70 euro startovného bych si představoval trošku víc než kus dřeva, na kterém bude fixkou napsáno, že jsme byli třetí. Potom jsme dostali ještě tričko s logem bikeparku Semmering a celodenní jízdenku na vlek, platící pouze do konce října, ale asi se tam už letos nepodívám. Jinak závody dost dobré skvělé zázemí, ať už jak naše týmové nebo přímo pořadatelské a už při odjezdu se začalo pohrávat s myšlenkou startu v tomto závodě příští rok.

Text Ríša Sýkora, fotky od Bazyho – www.bazyweb.com (díky moc oběma)