Finále SP DH Plejsy - report

Autor: Keli, vydáno: 24.9.2007

Cesta do lyžařského střediska Krompachy – Plejsy je z Brna pouhých 420 km a tak jsme se hecnuli a na cestu vyrazili v brzkých ranních hodinách, již ve čtrvt na sedm jsme si to valili po dálnici na Olomouc, cesta parádně odsejpala a za krásných šest a půl hodiny jsme byli téměř na místě. Čím víc jsme se blížili cíli ukazovala se tatranská panorama, je tady fakt na co koukat, jsou to prostě hory, ne jako ty naše kopečky. Díky probíhající pouti nebo podobné slavnosti v Krompaších jsme zabloudili a jeli na exkurzi po místním ghettu, poučné to bylo, ožralec spící snad 10 metrů od místní hospody a to vše v půl jedné odpoledne, to se moc často nevidí.

Nicméně jsme dorazili do depa, za pěťo koupili dvoudenní permanentku na lanovku a vyrazili nahoru. Cca po 150 metrech začínáme mít pocit, že je něco špatně, trať vede podezřele po rovině a navíc jeden úsek je regulerní uphill, ale dost. Naštěstí je směr jízdy označen šipkou a tak se nestane, že by jel někdo špatně, protože do takových kopců se na sjezdových závodech moc často nejezdí. Parametry trati, ale mluvily o tom, že trať nemá být moc rovná, délka 2700m a převýšení 450m. Po rovném úseku to ale začíná lanovka dost stoupat, od konečné stanice je třeba ještě kousek vytlačit k startu. A teď šup na kolo, trať je velmi zábavná, je zde vše co má být, speeduppa úseky, techniky v lesích, taky nějaký ty skoky, hamtačka do cíle a jako bonus uphill, nenáviděný, proklínaný, ale byl tam a důkladně prověřil fyzickou připravnost. V treninku zde většina tlačila, skutečně to bylo dost zlo.

V krátkosti to vypadalo asi takto, od startu palba z kopce v mega rychlosti v této rychlosti nájezd do lesa, pořád se dalo držet plnej plyn, následovalo ostré brždění do esíčka, pidi dvoják a jedeme do uzavřených zatáček v prudkém úseku, toto byl hodně zábavný úsek, z něj se vyjíždělo z lesa na traverz přes sjezdovku, zde byla dost slušná bažinka překrytá deskama, ty za mokra dost klouzali a jet mimo desky znamenalo jet jako šnek, po traverzu následoval nájezd do druhého lesa, zde opět kamenité zatáčky plné kořenů.

Z lesa odpal na louku a pálíme to na první skok, kolo zrychluje a tak to držíš co to jde a valíš po cestě, skok přes korýtko a nájezd do břehu lesa, seskok zpět na cestu a zase mega rychlost, zatáčka hodně na morál a vlítáme do posledního lesa, tady na nás čeká korýtko v něm klopenky, takový zamilcovský úsek, sjedeme na další cestu letíme k kolmici k poslednímu skoku, hodně prudký úsek, kde se na krátké vzdálenosti získáte ideální rychlost na poslední skok a zde by měl být cíl. Kdyby proběhlo hlasování mezi jezdci, věřím tomu, že by to bylo jednomyslné, ale o trati jezdci nerozhodovali a tak následoval výše popsaný uphill, na vrcholu točíme doprava a padák na cílovou rovinu u prostřed něj je malé esíčko, šup dolů a už jen cca 250 metrů hamtačka po rovině do cíle. Pro nejmladší kategorii byla trať v dvou nejtěžších místech zjednodušena a žáci tak měli trať mnohem příjemnější, především nemuseli jezdit na horskou prémii první kategorie.

V sobotu jsem dal tři tréninkové jízdy a zbytek odpoledne jsem strávil opravováním ložiska v přepákování. Ostatní jezdci trénovali o poznání více, např vítěz hobíků si to dal snad patnáckrát. Po treninku následovala registrace pro online přihlášené, zde bych měl vítku k organizátorům – chtělo by to trochu zpomalit :), my co jsem zvyklí s ostatními jezdci probrat v frontě na registraci na závody českého poháru všechna témata, tak zde jsme neměli vůbec šanci, celý proces registrace trval snad minutu, velmi dobrá práce, tak to má být.

Na večer byla v místním hotelu Plejsy uspořádána party, protože jsme nechtěli jít na párty s prázdným žaludkem, šli jsme do místní restaurace na večeři, kdo nezažil nepochopí, na výběr z čtyř menu, jedno lepší než druhé a jako bonus byl moučník v podání čokoládové špičky pamatující předloňskou zimní sezónu. Opravdu velký kulinářský zážitek. Po této akci jsme již na party neměli sílu a byli nuceni již s prvními titulky ROAMu opustit sál. Takže jak to tam vypadalo neporeferujeme …

Do nedělního rána jsme se probudili a všude mlha, a ne zrovna málo, nicméně díky obdobě pořadu Panorama na Slovenské televizi, jsme online viděli, že na startu svítí sluníčko. Dáváme snídani a přesouváme se na trať, dávám čtyři treninkové jízdy a zkouším celou trať v kuse i s výjezdem, to se nedaří a v uphillu přetrhávám řetěz. V další jízdě to zkouším znova vyjet a je to moc, fyzička absolutně nulová a kopec moc, v závodě to bude zlo.

A máme tu start závodu, první jdou na řadu žáci, někteří kluci jedou dost kudlu a vůbec se nebojí, za pár let na Slovensku vyroste nová generace strašných střelců. Poté jedou dámy, ty jsou jen dvě a na jistotu vyhrává Katka Šišková. Másters vyhrává stavitel treti Vrba, hobíky islandský reprezentant, muž s největšíma prackama v startovním poli Kuba Neplech, pevňáky Červajz, elitu bere Dodo. Vítězové dostávají hodnotné ceny, jako DVD přehrávače, helmu, rám atd.

Jelikož toto bylo čtvrté a poslední finálové kolo slovenského poháru, došlo i na vyhlašování celkových výsledků. Celkově tedy: Pialová, Čeman, Červenka, Kunášek (třetí flek bere DD vychytaným hyena stylem (stačí jezdit jako středně rychlý šnek, objet vše a mít štěstí na to, že ostatní všechno nedojedou), před vyhlašování jsem stál vedle něj a slyšel jsem jeho teskný hlas, říkající: prosím, prosím), ale ne, dělám si srandu, je to šikula. Elitu celkově vyhrává Javorník. Kompletní výsledky budou na www.downhill.sk

Letošní sezóna jak slovenského, tak i českého poháru je za námi. Jelikož jsme objeli komplet SK pohár, část Ride Cupu a i část ČP můžu srovnávat.
Tratě: Slovensko je mnohem více na výši, větší kopce, delší a náročnější.
Soupeři: v ČR je asi větší konkurence, ale slovenští jezdci jdou velmi rychle kupředu.
Organizace: jednoznačně vede Slovensko, vše odsejpá jak má, všichni příjemní.

V celkovém srovnání je pro mě osobně vítězem Slovensko, pokusme se s tím u nás něco udělat ať je aspoň dotáhneme.

Mega galerka od Elis přijde zítra.