Diverse Downhill Contest 2008 - report

Autor: Červ, vydáno: 30.4.2008

Po zimní abstinenci s kolem a zjistění termínu závodů v Čechách jsem začal pátrat po závodech v zahraničí. Volba padla na Polsko, protože jsem nic jiného zatím nenašel, navíc po pár otravných mailech pořadateli mi bylo sděleno, že startovat na těchto závodech není problém. Tak se mi v hlavě zrodil nápad, že do toho půjdu a tak začali přípravy.

Nejprve jsem se koukal kam že to vlastně pojedu, když jsem na mapách zadal trasa Sušice – Myslenice vyskočilo na mě číslo 590km. Byl jsem trochu na vážkách, ale řekl jsem si proč ne. Sbaleno jsem měl hned druhý den, tak mi ještě zbývalo vyběhat si páteční volno v práci – naštěstí mi bylo uděleno. Ukecal jsem kámoše Vencu, který je na invalidním vozíku a dělá republikový závody v páce, aby jel se mnou. S napakovanou dodávkou jsem jej vyzvedl v pátek před třetí ráno a vyrazili jsme směr Polsko. Cesta přes Tábor na D1 poté na Brno a Frýdek-Mýstek celkem utíkala, až na to, že jí Venca celou prospal.

Dorážíme na hranice, měníme peníze a začíná peklo. Silnice a doprava v Polsku je tragédie, všude samá vesnice a vyjetý koleje. Do Myslenic dorážíme někdy před obědem, hned na kraji jsme našli benzínu, kam jsem potom jezdili vykoknat potřebu a umejt se. Projíždíme městem a vidím krámek Diverse a plakátama závodů. Letím dovnitř, kde byla celkem pohledná prodavačka. Spustil jsem na ni anglicky, německy, česky, trochu rusky a nic, vzpomněl jsem si, že se polsky řeknou kola rowery, tak už pochopila a začala mi kreslit mapku kam mám jet

Asi po hodinovém bloudění fakt malým městem, kde bylo ale neskutečně moc lidí dorážíme k lanovce, kde už kempuje pár poláků. Jdem se vypakovat a razim se poláků zeptat, jak jezdí lanovka a co trať. Potkávám hned pár z místních borců jezdících za Zumbi cycles, tak s nima házim řeč z který rozumim, že lanovka dneska nejede. Vyndavám svojí vLASTu, jinak Last Bikes model Herb a jdu ťapkat pod lanovkou na vrchol kopce. Cestou dávám asi půl krabičky cigaret, protože je cesta hodně strmá a dlouhá. Asi po 2,5 hodinách dorážim nahoru, kde je ještě jedna lanovka co jezdí normálně. V klidu se oblíkám a vyrážím vstříct tomu co mě čeká.

Start z takový prkený mrchy, pravá otáčka na kamení a prachu, levá odkloněná, pravá klopka s boulí na konci na který mi to hezky vyfackovalo, levá klopka, pravá odkloněná. Celkem v kulích vlítáš do lesa, pravým pedálem škrtám polstrování na stromě, valíš přes kořeny, sem tam nějaká točka a šikana, přichází první paleťák, do strany, do dopadu stromy, všichni tam celkem hraní, tak volím objezd vedle, kterej dávám i při závodě. Svah dolů, pravá rozbitá mezi stromama, levá klopka potom kořeny a dvě takový muldy porostlý kořenama po kterejch musíš zadupat na obrovskej paleťák, kterej byl ještě větší než v Karlovicích.

Koukám na poláky, buď jim nevycházel nájezd nebo posílají a tahají strašným koněm, stejně nedolítávají a některý se rozštípou o strom. Dolů to pokračovalo kořenitými anakondami na muldách, samá pravá levá, potom přišla mulda na který si musel točit hned dlouhou odkloněnou doprava a trať začla nabírat řádnej sklon. Klopky byly měkký, tak se dalo tušit že se do neděle rozdejdou. V poslední čtvrtině tratě dolů po kořenech a klopka doleva s odpalem mezi stromy, rychlost malá možnost doletu mizivá, taky se taky hezky rozštípávali, padáky dolů ostrý točky kolem stromů na kořenech, potom malinká skalka klopka doleva, výskok z ní, dlouhá odkloněná pravá a dvě možnosti stopy – pravá na malej odpalováček s takovým pomyslným dopadem, levá na velkej odpalovák alá Karlovice s taky takovým pomyslným dopadem, celkem byl dlouhej a pak rubačka do cíle.

Dojel jsem dolů a šel koupit lupeny na lanovku. Jednotlivá vyšla v přepočtu na 40,– a permice na 10 jízd vyšla 350,– + k tomu asi 100,– záloha na permici. Dal jsem asi 4 jízdy nahoru, zkoušel něco najíždět a postupně zrychlovat, celkem to klouzalo, párkrát jsem šel mimo mlíko, ale pocit celkem dobrej. Jedu za Vénou k parkovišti, budím ho a vaříme nějakou baštu. Večer odjíždíme na benzínu se dát trochu do kupy a koukáme na strašný davy roštěnek po městě, cestou dáváme jídlo a jdeme spát. Ráno se ukázal nebostatek mojí nový dodávky – netěsní nám boční dveře, tekže ráno jsme byli strašně zmrzlí.

Zkouším dávat volný pedály a gumy na mokro. Obě lanovky už jedou normálně takže beru permici a hurá nahoru. Cestou koukám na přescesťák a marný i zdařilý pokusy. Nahoře potkávám pár slováků z VeloSprintu ani nedávam řeč a pálim dolů. Trať celkem vyschla, ale v lese to furt klouzalo, zkouším nový stopy a chrochtám si na volnejch pedálech než mi z nich v rozbitejch pasážích začnou lítat nohy. Po pár jízdách se na cca 2km trati začnou projevovat bolesti rukou. Jedu si odpočinout a dávám zpět nášlapy a suchý měkký pláště. Lítá se mi už celkem slušně, cestou potkávám ještě dva čechy, Kubika a kámoše z X-Biker.net, chvilku kecáme.

Dávám za den asi 8 jízd a s dobrým pocitem jedu k autu. Cestou zkoukávám polské zástupy závodníků na hodně vymazlenejch kolech, od Karpiel Bikes až po V10ky a Sunn Radicals. Převlíkačka, dolaďuju kolo a jedem na benzku. Naproti benzíně dáváme v polský schnitzel restauraci stejk jak hovado přes celej talíř, kterej vyšel asi na kilo. Cestou kupuju 6 piv místní značky a jedem na parkoviště. Cestou potkáváme slušnou řádku lidí v komatu z toho chlastu, tak beru pivka a jdem se podívat kolem řeky kde jsou zástupy lidí sedící, popíjející nebo se jen tak bavící. V 11 balíme a jdeme spát.

Ráno ještě větší kosa. Dáváme snídani, vytahuju božohodovej dres a jdu se zapsat. Potkávám pořadatele a ptám se ho na nějakej harmonogram, ale ten mi odpovídá, že umí pouze rusky, o něco se pokouším, ale většinu nerozumím. Zápis v pohodě, nakonec jsem šel do Hobby Full, startovný v přepočtu vyšlo na necelý 300,–, zapisovatelky mě překřtili na Irího, nehádám se a jdu jezdit. Dávám ještě 2 tréninkový jízdy a od 11h. začíná nějaká Eliminace. Nahoře se dozvídám že postupuje do finále prvních 25 – hezký. Druhý nic moc zjištění bylo to, že jedu mezi 150 hobíkama.

Začíná start, přichází starší paní která polsky hlásí, že nemá startovky, tak že se bude startovat podle čísel. Koukám na svoje a ocitám se v mdlobách, číslo 293 dávalo tušit řádnou čekací dobu. Nahoře čekám asi 3 hodiny a čas trávím všelijak. Asi 100m od sluníčka mám během chvíle spálenou makovici na uhel. Koukám kdo jede přede mnou a kdo za mnou. Nacházím jezdce za mnou, hrozivě vypadající polák na Giantu DH Team, povzdychnu si. Nacházím i jezdce předemnou, silnější týpek s Konou a měl u sebe hodně dobře vypadající čicinku ve Fox dresu. Po asi týdnu čekání na start hlásí paní 5 čísel včetně mého abychom se připravili na start. Padá mi brada, tu Konu bere do ruky ta čičinka a jde si stoupnout na start přede mně. Nevěřícně na to koukám a snažím se jí doptat jak je to možné, když mají ženy svoji kategorii. Čicinka startuje, jdu na start a přemýšlím kde jí dojedu.

Odpočet a odpaluju to. Zatáčky nahoře ne nejrychlejš, ale v klidu, vlítám v kulích do lesa, dupu, driftem oblítávám první paleťák, letím po rozsekaný trati k přescesťáku, tek beru okolo a vlítávám na muldy, kde se k mé smůle nacházela i čičinka. Chvíli jí nechávám jet a zkouším najít lepší místo na předjetí. Nejde to, trať je úzká. Začínám na ní hystericky řvát, nic. předjíždím jí na poslední odkloněnej před cílem. Bere pravou stopu na malej posílák, na mě zbyla skalka a obrovskej posílák. Dvakrát prošlápnu, přivírám oči a posílám. Letím, letím, ale nedolítávám. Mrda celkem velká, ale ustávám. Najednou kupuju ránu z boku od čičinky a její pedál prochází mým předním kolem. Najednou se zastavuju, přední kolo neproléza vidlí, takže ještě kousek dodupávám do cíle. Holka se omlouvá, ve mě to vaří, stejně jako v brzdách, kterýma jsem za ní 3/4 tratě musel brzdit. Táhnu kolo po zadním do auta, všichni na to nevěřícně koukaj.

Balím, jdu vrátit permici a koukám na zbytek závodů. Musim říct, že v elitě samej střelec. Koukám a najednou přicházejí s výsledkama. Ze 150 lidí jsem zajel 104, což mě sralo, protože to mohlo bejt daleko daleko lepší. Jdu do auta a odjíždíme na 8hodin dlouho cestu domů. Cestou probíram s Vénou celý závody. Domů jsem dorazil živej a zdravej někdy po půlnoci.

Sečteno podrtženo: Polsko zajímavá země. Kvalita, sklon, obtížnost tratě nesrovnatelná z Čechama. Byl jsem z toho nadšenej, pro kolo jsem tam víc nadšený než u nás, celkově přes 350 závodníků hodně ostřílenejch na úplně jinejch vyvonenějch mašinách. Lanovky, jídlo, pití, benzín levnější než u nás, ale strašná doprava a strašný silnice. Jediný co mě na závodech trošku mrzelo byla slabší organizace, ale když to srovnám s Čechama, tak to bylo v normě. Přivezl jsem si super zážitky, poznatky a zkušenosti do ježdění. Polsko se mi celkově velmi líbilo a určitě si tam ještě vyrazím zazávodit.

Červ

Keli: Díky za super report, respect za to, že jsi vyjel tak daleko a nakonec to skončilo s takovým koncem.