Report: Polski Solny Downhill

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 7.4.2009

Když před časem přišla zpráva z Polska o tom, že se bude konat sjezd Polski Solny Downhill v již nefunkčním solném dolu, bylo rozhodování o účasti na této akci velice jednoduché.

Tam musíme být, proto se část d:key redakce společně se závodníkem Ondřejem Bártou (jezdícím s novým sponzorem Manana Wear) a Kristýnou v pátek třetího dubna vypravila směrem na Krakov, konkrétně do města Bochnia.

Cesta ubíhala poměrně plynule, dálnice v Polsku jsou ve srovnání s českými minimálně o jeden level výš. S tím, že Polsko dokáže překvapit jsme počítali, ale i tak jsme byli poměrně zaskočeni. Kolik z vás vidělo panelák, který měl na střeše odhadem asi padesát komínů?

Na místo jsme dorazili lehce před desátou večer, registrace byla v plném proudu. Po zaregistrování nás čekala cesta do dolu, rychlovýtahem jsme se spustili do hloubky 250 metrů, kde bylo zázemí závodu. V podzemí na nás čekala dřevěná palubková podlaha, hospoda, dvě místnosti na spaní pro více jak 250 lidí a mraky opilých Poláků. Proběhlo dojemné setkání s zbytkem Čechů, dali jsme si pivko a šli spát, resp. šli si lehnout do postele, protože usnout za hlasitého hulákání ostatních ubytovaných byl nadlidský výkon.

Ráno jsme byli probuzeni v šest ráno a vyrazilo se na snídani, snídaňové menu by překvapilo nejednoho dietologa, dva hamburgy nevalné chuti nejsou uplně běžným jídlem po ránu.

Po snídani proběhla pěší prohlídka trati. Ta nebyla příliš atraktivní, část vedla i do mírného kopce, zbytek rovina až posledních cca stopadesát metrů vedlo z kopce po schodech s několika retardéry, po kterých následoval závěrečný skok do cíle. Suma sumárum, délka trati 800 metrů, převýšení nevelké, odhadem 50m. Povrch trati byl tvořen kamennými dlaždicemi, dřevěnými překážkami a schody.

První a jedinná tréninková jízda byla připravena na sobotní dopoledne, na start se postavila jedna ženská a tři mužské kategorie, hobby full, HT a poslední kategorie elita byla rozdělena zřejmě podle záhadného klíče, v podstatě Ondra Bárta jediný na fullu, zbytek na 4X speciálech.

Organizace závodu byla typicky polská, po odjetí tréninku následovala šesti, ano čteš to správně, šesti hodinová pauza, kde se nic nědělo. Na trať jezdci nesměli a tak se každý snažil zabít nudu jak jen se dalo.

Alchymií byla volba plášťů, kdo měl plášťě o šíři 2,1" a více anebo s pořádným vzorkem byl téměř bez šance. Ory nic nepodcenil, dozadu obul 2,1" plášť bez výztuhy a dopředu plášť do mokra s ořezanými špunty. Taktéž musel nastavit jeho glorynu tak, aby se z ní stala konkurence schopná mašina, takže útlum na max a předepnutí pružin taky. I Majkl Červenka přezouval, protože 2,5" gumy v měkké směsi nebyla ideální volba.

Přišel čas prvního měřeného kola, po jeho dojetí se Ory usadil na druhém fleku, ale po zásahu orgánizátorů přibyl do jeho kategorie jeden z jedců, který Oryho sesadil na třeí flek. V kategorii HT byl Majkl až čtvrtý, ale po výše zmíněném zásahu byl přesunut o jednu příčku výš.

Sobotní večer se odehrávál stejně jako večer předchozí, alkohol tekl proudem. Velká část polských jezdců objevila kouzlo bierbongu a ráno nevypadali věru dobře.

Nedělní finálová jízda byla naplánována na půl desátou, ale jsme v Polsku, takže se posunula o půl hodiny. Jezdci se snažili na rovinkách ze sebe vydat úplně vše, některým to vyšlo, jiným ne. Majkl Červenka zabojoval a zlepšil se na druhý flek, další účastník v HT kategorii znojemský Honza Antoš dojíždí na sedmém místě. V hobby full Česká republika zastoupení neměla. Na suveréně nejtěžším kole v nejprestižnější kategorii, v elitě, se Oran hecne a na pokraji infarktu dojíždí do cíle v neuvěřilném čase malinko nad minutu třicet. Ostatní z jezdců na tento atak nedokáží odpovědět a tak se vítězem druhého ročníku Polski Solny Downhill stává Ondra Bárta. Ondra po finálové jízdě řekl: „Po startu se mě zavírali oči, šlapal jsem v pedálech téměř poslepu, před posledními schody jsem si na chvíli sedl, oči otevřel a dojel.“

Na nejrychlejší čas dne, na vítěze HT Artura Simona, ztrácí Ory necelých 8 desetin sekundy. Druhý český eliťák Robert Matoušek dojíždí na jedenáctém místě.

Ženskou kategorii suveréně vyhrává sympatická Anna Sojka.

Celkové vyznění akce bylo, alespoň pro mě, hodně rozpačité. Akce byla v atraktivním prostředí, ale absolutně pořadatelsky nezvládnutá. Celý závod by se zvládl odjet během jednoho dne a nemusel být nesmyslně natahovám do tří dnů. Taktéž neustálé prostoje akci na atraktivitě nedodali. Pro diváky a doprovod byl určitě zajímavý přenos celé trati do místa cíle, kde byl promítán na velkoplošnou obrazovku.

Text: Keli
Foto: Elis (Manana Wear)