Report: Bikemagazin.sk Summer Camp

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 3.7.2009

S letošním ročníkem Bikemagazin.sk Summer Campu to bylo celkem nahnuté, v jeho tradiční lokalitě byla plánována výstavba zasněžování a lanovky a tak neměla být v provozu žádná z bikových tratí.

Nicméně stavby se letos realizovat nebudou a tak byl otevřen park a tím pádem se mohl uskutečnit i kemp. Bohužel díky nejasnostem ohledně realizací staveb se produkce kempu trochu z komplikovala a letos se poprvé nepodařilo naplnit celou kapacitu kempu, ale i tak 45 účastníků je solidní počet.

Giant bikepark Jasná Nízké Tatry vstupuje letos do své již čtvrté sezóny a nabízí tři skutečné trati a jednu „trať netrať“ pro koloběžky. Klasikou je downhillová trať vedoucí pod lanovkou, letos byla lehce faceliftovaná, došlo je jejímu zlehčení, ale i přesto je velice náročná.
Do repertoáru tratí se po loňské odmlce vrací trať zvaná jeleňák, název je příhodný, je to skákavá trať, člověk si na ní zaskáče jako postřelený jelen, na trati je neurekom dřevěných překážek od malých až po velké.
Další tratí je turistická vedoucí po stejnojmenné sjezdovce, v loňském roce zde byly velice pěkné lesíky, prostě kanada jak vyšitá, pro letošní rok po zásahu lesníků je s nimi útrum. V propagačním materiálech je tato dráha popisována tak, že ji zvládně i méně zdatný jezdec, ale dle mého názoru je díky své délce a hodně rozbitému povrchu srovnatelná s sjezdovou. Chtělo by trať upravit, uhladit, aby tolik „nedrncalo“. Taktéž by bylo vhodné potáhnout dřevěné překážky drátěnou sítí, za vlhkého počasí jsou poměrně šmýklavé, ale toto se snad bude v nejbližší době realizovat na všech tratích.

A místní vlekaři – to je kapitola sama pro sebe. Zde neplatí heslo: „náš zákazník, náš pán“, v Jasné vládnou vlekaři, jejich neochota, naprosto nulová vstřícnost a způsob komunikace s návštěvníky je snad největší výtkou pro středisko.

Ale vraťme se ke kempu, jako obvykle bylo osazenstvo rozděleno podle výkonnosti do skupin, každá ze skupin měla svého instruktora. Letos pětici instruktorů tvořili tito: Roman Zemánek, Matúš Korytko, Michal Wiesenganger, Peter Nováčik a Andrej Slivka. Tuto pětici doplnil Majkl Mároši v funkci maskota kempu, Michal rotoval mezi skupinami, tak aby se s nim mohli pomazlit všichni účastníci.

Na poslední den kempu byl nachystán jednokolový závod na sjezdové trati, jak se s ní kdo popasoval se dozvíte ve výsledcích. Po dojetí následovalo vyhlášení a neuvěřitelně a možná až nesmyslně bohatá tombola.

I letos mě na mysli vytanula otázka, co se může jezdec naučit během kempu trvajícího v podstatě dva dny, protože nedělní program je především o závodě. Na tuto otázku si sám dokáži odpovědět, ale spíš by bylo lépe kdyby na ni odpověděl některý ze zúčastněných, například zde v komentářích.

Organizátorům bych doporučil kemp prodloužit, rozšířit program po ježdění (možností je mnoho, od nastavení kola přes techniku jízdy až po první pomoc). Ale i pokud zůstane kemp v formátu v jakém byl doposavad, tak je určitě přínosný. Držíme palce organizátorům v čele s Medveděm do dalších ročníků.