Austria trip by Cyklo Klub Kučera

Autor: petiny, vydáno: 25.1.2010

Na přelomu července a srpna se vydala znojemská biková crew na více než týdenní trip do Rakouska. Čtyři auta a vlek až po strop narvaný kolama a jídlem vyrazily jednoho slunečného srpnového rána na přes 1000 kiláků dlouhej Austrian trip.

Sestava ve složení já (petiny), Harry alias Znojemská raketa, Antik, Zuhla, Brück, Tatarex, Lumčák, Bob, Hugo Maroši s bráchou Medvědem a jejich otcem, Brückův bratranec a Tonda Kotáb vyrazila v pátek ze Znojma na první zastávku, bikepark Semmering.

Semmering nabízí celkem čtyři sjezdovky, nejlehčí Family-Strecke (dá se sjet na terénních koloběžkách), Freeride-Strecke (která se rozděluje na dvě trasy) a nejtěžší level Downhill, kde se můžete vyblbnout na kořenech a šutrech. Tratě končí v „NS“ parku.

Semmering má tu výhodu, že je blízko. Za dvě hodiny se celá parta vysoukala z aut, začala stavět stany a montovat kola. Semmering je vcelku easy. Je to jeden z těch bikeparků, kam se dá zajet se starou a celou rodinou, půjčit si za ne zrovna zanedbatelnou částku z místního rent-a-bike Specialized fulla a drandit celej den. O to zákeřnější a bolestivější jsou pády, který jsou na místním šutrů-jak-nasráno dojezdu poměrně dost cítit.

Nejvíc se o tom přesvědčil chudák Zuhla, když se do nich po ne úplně povedeným doskoku položil tak, že ho musela přiletět posbírat místní horská služba s vrtulníkem. Po téhle příhodě se už nikomu na kopec moc nechtělo, vytáhl se gril a hodil společnej relax u pivka a dlabance. Druhý den pokračoval Semmering, něco málo se nafotilo a navštívili jsme Zuhlu v nemocnici, kde se mu sestřičky smály, že si holí ptáka a na cedulce měl místo „Ondřej“ „Andrej“. Pojištění pro extrémní sporty má, zdá-se, využití.

Neděle, 200 kiláků před sebou, teplota v autě 27°, venku 35°, směr Wagrain. Tenhle bikepark leží poměrně vysoko v horách u malebného horského městečka, které jsme nenavštívili a jeho jedinou nevýhodou je, že nenajdete místo, kde si zadarmo postavit stan. Po poradě s locals jsme se dozvěděli, že majitel místní půjčovny kol pronajímá místo za shopem, za 5E na hlavu/noc.

Wagrain patří k těm „dražším“ parkům, cena pro dospělýho se po smlouvání pohybuje kolem 27E na den. Většina tras je stavěná na pohodový poježdění a je vidět, že tu jde dost o požitek z jízdy. Spousty klopenek (i 8–9 po sobě), velký skočky, obrovský wallridy, široký cesty. Sjezd ve Wagrainu a jeho permanentně mokré kořeny patří k těm těžším také díky podivnému značení, kdy jedete po lávce a najednou zjistíte, že jste uprostřed nějakýho kapradí po náboje v bažině a lanovka ani nejde vidět. Cestu si musíte najít občas sami, nebo si zvolit vlastní:)

Všechny tratě se sbíhají do „NS“ parku, kde se dá slušně zaskákat. Dva dny ježdění ve Wagrainu si vybraly svou daň na Lumčákově koleni, kdy ho v přetočený klopence trošku potrápily vazy, ale večer byl OK. Pokud budete někdy ve Wagrainu, využijte možnosti vyjet druhou lanovkou až na vršek hory, naskytne se vám krásnej pohled.

Odjezd z Wagrainu. ZR otevře auto. Z auta se vyvalí smrad. ZR hledá zdroj zápachu. Výmluvně pootevřená Zuhlova lednička do auta neomylně vede ZR k závěru: shnilý maso. Maso letí do kontejneru, ale s chladícím boxem to tak lehký není. Jelikož nikdo neměl žaludek na vymytí, dekl se přelepil izolepou a celá lednička se na konci tripu odevzdala Zuhlově mámě, ale to předbíhám.

Leogang, zatím největší bikepark, co naše crew navštívila. Zatímco v Semmeringu a hlavně ve Wagrainu jsme byli více-méně sami a potkat se s někým na sjezdovce chtělo jistou dávku štěstí a rychlosti, v Leogangu je to přesně naopak. Fronty na lístky (chválíme paním před náma kozy a pozadí, později zjišťujeme, že to jsou češky), fronty na záchod (od 8:00 do 18:00, zlo), prostě přelidněno!

Leogang na druhou stranu nabízí za 31E na den ve srovnání s předchozími dvěma bikeparky nesrovnatelně víc. Celkem deset (10!) různých tratí lemovaných dráty pod napětím kvůli dobytku, na jejichž zdolání už člověk musí mít určitý skillz.

Nejdelší trasa, která vede z úplného vrchu Leogangu, měří něco málo přes 5km. Zatímco je první půlka více-méně klasika, od poloviny výš (s převýšením 420m) můžete zažít to, co asi nikde jinde. Kličkování mezi volně se pasoucím dobytkem, ukrutnej sjezd v lese, kde vám přes cestu skáčou koně nebo prospektem pojmenovaná „Panorama Tour“, na který jsem se málem zabil. Od poloviny níž (Mittelstation ve 1320m.n.m.) jsou to ukrutný klopenky, ďábelský převýšení, série skoků, dropů, fotogenických wallridů a podobně.

V Leogangu je taky asi nejlepší NS/Freeride trať z výše jmenovaných bikeparaků, lávky, kořeny, vychytávky, kompletní bahno. Tratě se sbíhají do notoricky známého dirt parku, kde nás po příjezdu překvapili dva kluci, Schääng (13) a Lukas (11), kteří na dirtech lítali největší lajnu…

První společnej ride v Leogangu jsme si dali spolu a projeli nejlehčí trasu, kde se člověk v podstatě jen vezl, jen na jednom místě byla trochu víc utažená zatáčka s asi půl metru hlubokou, deštěm vymletou škarpou, která byla podél celý cesty. Ta se stala osudnou Lumčákovi, kterej se do ní smotal tak, že ho museli dva tahat ven. Lumčák tímto pádem poslal svoje koleno do věčných lovišť ( = na znojemskou ambulanci) a zbytek tripu strávil ve stanu.

Večer se nesl ve znamení alkoholu a nedobrovolného sbližování s „domorodcem“, který se silně pod vlivem domáhal v našem CZ „kempu“ taxíku. Jelikož se ZR dohromady německy umíme jen „Hned za rohem je hodinář“ a Tatarkovi po půlhodinovém dohadování pomalu ale jistě povolovaly nervy, zachránili situaci locals, kteří si s dědou už věděli rady.

Druhý den v Leogangu, sedmý den tripu, se celá parta probudila a jedinej, kdo měl ještě chuť jezdit, byli mlaďoši Brück s Bobem. Jet sedm dní v kuse pod plynem je už asi nad naše možnosti. Dopoledním ježděním jsme trip ukončili a kolem oběda se vydali na přes 500km dlouhou cestu domů.

Nezbývá, než doporučit i Vám ostatním, abyste se v létě s partou sbalili a vyrazili směr Rakousko, kde je ježdění radost a snad i národní relax. Celej trip vyšel na cca 5.000,– Kč na hlavu, tzn. permanentky, jídlo a nějaký piva, benzín zasponzoroval náš Cykloklub. Bylo to fajn :)

Kompletní fotogalerii najdete na http://www.flickr.com/…21746080943/

Za d:key už zbývá říct jen DÍKY za moc fajnový fotky a zlepšení nálady v této tuhé době!!!

Text a foto: petiny