Galerie: Vienna Air King 2010

Autor: Josef Mrázek, Navy, vydáno: 13.4.2010

Po včerejším reportu z Vienna Air King následuje již tradičně fotogalerie. Stejně jako loni jel do Vídně Josef Mrázek aka Nitro, který opět pořídil luskusní fotky. Téměř sedmdesát fotek včetně komentářů najdete v této galerii…

Díky Nitro!

Začneme klasicky fotkami českých bikerů. V konečném hodnocení se nejlépe z Čechů (a potažmo i Poláků) umístil Tomáš „Leader“ Zejda. Na fotce vlevo s úsměvem čeká na hodnocení svojí první finálové jízdy. Vpravo je pak protáhnutý tailwhip, na který se vyptával i Darren Berrecloth…

Kuba Vencl byl jediným riderem, který v kvalifikaci otočil frontflip. I díky němu byl v kvalifikaci z čechů nejlepší. Škoda, že mu ve finále ani jedna jízda nevyšla…

Smůlu si tentokrát vybral Loleq. I přes plno povedených jízd v tréninku mu kvalifikace díky větru nevyšla a zůstal tak za branami finále. Škoda tý rychlosti na druhým skoku, tam kdyby padnul ten superman, bylo to bez řečí…

Česko-polská integrace je momentálně velký pojem. Tyhle dvě partičky spolu kamarádí čím dál víc, navzájem se podporují, jezdí spolu na závody, kalí spolu, bydlí spolu, pomáhají si a tak. Osudy poláků jsme tak sledovali stejně bedlivě jako výkony čechů. Tohle byl navíc první velký závod, který nová generace polských riderů navštívila. Bylo celkem vtipné pozorovat, jak se tihle kluci seznamují s ostatními ridery ze zahraničí.

Szaman dával backflipy jako jeden z mála na druhém dirtu. Ve finále pak zajel dvě parádní jízdy, ovšem vždy s pádem na třetím skoku, kde chtěl dát superflip. Ve třetí finálové jízdě si pak dojel jenom pro něj a všem dokázal, že tenhle trik bez problémů ovládá.

Marek Łebek (vlevo) se předvedl v tom nejlepším světle. Roztrhaný kalhoty, omlácená helma, polystyren v ní úplně na kaši, spaní místo v hotelu v autě, první velkej mezinárodní závod a hned finále vedle největších hvězd. Klobouk dolu, kámo…

Bartek Obukowicz jakoby s novou generací riderů zase chytil slinu a začalo ho ježdění znova bavit.

Maďar Gábor Lentár je sportovec. Jezdí v dresu a všechno bere hrozně vážně. Jeho styl je hodně křečovitý a triky v reálu nevypadají vůbec tak, jako na těhle fotkách. Nicméně i tak mu patří respekt!

Studie na téme superman…

Blake Samson je taky jeden z těch, kteří museli projít předkvalifikací. A ejhle, nakonec z toho bylo šesté místo!

Dalším, kdo se z předkvalifikace dokázal dostat dokonce až na bednu byl John Alm Högman ze švédské Uppsaly. Ten skončil nakonec třetí, hned za svým krajanem Martinem Söderströmem, se kterým tráví evidentně hodně času…

Naopak dalším smolařem v řadě byl Grant Fielder. Ten nedojel ani jednu kvalifikační jíz­du…

Tenhle rider měl hodně našlápnuto, dával barrel rolly, frontflipy a další psí kusy, ale v kvalifikaci neměl (stejně jako mnoho dalších riderů) štěstí na vítr a do finále se tak nedostal.

Rideři ze zámoří jsou na závodech mnohem víc v klidu, než vyhrocení rideři z Evropy. Jamie Goldman se celou dobu smál a měl dobrou náladu a to je mnohem příjemnější, než vystresované pohledy některých evropských hvězd, které jezdí na závody pouze vyhrávat.

I Darren Berrecloth si závod užíval. Když ve svojí první finálové jízdě spadnul, nic si z toho nedělal a v klidu ze závodu odstoupil. Už jenom z chování riderů z USA a Kanady je vidět, že žijou život tak nějak víc v klidu, daleko víc než my tady v Evropě…

Absolutním opakem klidu byl ve finále Amir Kabbani. Ten měl určitě hodně natrénováno a o jeho skills nemůže být pochyb, ale díky přemotivovanosti a stresu ve finále neudržel nervy na uzdě a díky tomu nedojel ani jednu jízdu do konce. Sám se navíc vyhrotil dlouhým čekáním na slabší vítr na startu. Lézt mu po finále do cesty nebyl vůbec dobrý nápad…

Andi Witmann to ve finále taky hodně hrotil, ale na poslední jízdu se dokázal uklidnit a zajel alespoň osmé místo.

Benny Korthaus (vlevo) v klidu taky moc nebyl. Ostatně jemu vůbec finálová atmosféra většiny závodů nesedí. Za to Andi Brewi (vpravo) dokázal vyhrocené situace využít. Povedla se mu sice jen první finálová jízda, ale ta mu bohatě stačila na páté místo. Další dvě finálové jízdy skákal rovně a mával na lidi.

Tady ještě něco málo fotek, které se nám nehodí k zařazení:

Všimněte si, že když je třeba vzít do ruky lopatu, chopí se jí jen ti nejlepší, tedy Amir Kabbani a Darren Berecloth…

Martin Söderström je pod velkým tlakem médií a sponzorů a hlavně pod velkým tlakem sebe sama. Z něj je prostě cítit, že musí být nejlepší za každou cenu. To je jeho jediná slabina. Co se týče ježdění je Martin bezesporu jedna z největších mašin na triky.

Oproti tomu Sam Pilgrim jezdí o poznání víc v klidu a přirozeně. Z něj je zase cítit obrovský přirozený talent. Během jeho jízd člověk musí nevěřícně kroutit hlavou, co tenhle neustále vysmátej týpek dělá za věci.

Sam Pilgrim si vítězství určitě právem zaslouží, o tom není pochyb…

A na závěr ještě několik detailů prvního letošního velkého dirtového contestu očima Nitra:

Foto: Josef „Nitro“ Mrázek (JosefMrázek.com)
Komentáře: Navy