Report WBS: Otrokovické bikerallyové peklo

Autor: Tomáš Černý, David Kužela, kategorie: Report, vydáno: 7.5.2010

Vše klapalo podle plánu již od soboty, kdy se nad kynologickým centrem za hudebního doprovodu a krásného počasí pilně trénovalo až do pozdních nočních hodin. Fantastická nálada však doznala „trhlin“ při ranní registraci. To když nad hlavami účastníků visely hrozivé dešťové mraky. Mnozí se nechali odradit a svou účast odřekli. To byla ovšem škoda, neboť nedělní závody přinesly řadu nevšedních zážitků nejen pro samotné účastníky, ale především pro přítomné diváky. Jak tyto okolnosti nakonec zamíchaly s výsledky závodu?

Začínalo se s malým zpožděním, neboť organizátoři se rozhodli vyhovět některým závodníkům a registraci prodloužili asi o 30 minut. Na start se nakonec postavilo celkem 132 bikerů. První průjezdy se odehrály na velmi obtížném, mazlavém povrchu, a to natolik náročném, že rodiče v cíli pod pokrývkou bahna doslova nepoznávali své ratolesti. Ale již v druhé polovině závodu tratě rapidně osychaly a časy se začaly dramaticky zrychlovat. O drahocenné vteřiny se přetahovali nejen favorizovaní borci z čela startovní listiny, ale i nováčci. Ve skvělém světle se předvedli domácí Tomáš Polášek nebo junior Lubomír Černota.

Výsledky
V kategorii nejstarších (muži od 18 let) si vedení uhlídal loňský vítěz seriálu Pavel Čep. Se ztrátou 4,7 vteřiny jej stíhal Michal Červenka a s třetím místem se musel spokojit stájový kolega z Červenka Subform teamu David Pala.

Největší pozornost si zaslouží nejmladší borci v kategorii střelci (do 15 let). Fyzicky velmi náročným tratím se na start postavilo celkem 21 odvážných mladíků. Nejlépe si vedl čtrnáctiletý Dominik Lošák, který se v konečném pořadí umístil na nezanedbatelném 58. místě. S pětivteřinovou ztrátou jej následoval Adam Březík. Tomáš Zlámal dojel jako třetí. Velký obdiv k této kategorii lze spatřovat i v tom, že závodníci absolvovali všechny tratě v celé délce stejně jako muži, a přitom v nezměněné podobě, včetně krkolomných sjezdů ze skalek, a to zcela bez úrazů. Jeden z nejmladší sjezdařů Dan Kroupa (12 let) vybojoval 13. místo.

V Hardtailech se blýskl Fryštačan Lukáš Nášel, jehož výsledek se odrazil i v celkovém pořadí. S velkým odstupem skončil druhý Ondřej Žáček a bronzovou pozici si vyjel Tomáš Huňa. Výsledky v kategorii ženy se nesly ve stejném scénáři jako před třemi týdny v Lípě. První místo obsadila Míša Lípová a druhá skončila Aneta Sadílková. Juniory (15–18 let) naprosto ovládli borci z SBT Fryšták. První tři místa obsadili Zdeněk Bělák, Lubomír Černota a Daniel Krybus, kteří si odnesli zlaté převodníky s dřevěnými podstavami.

Učíme se dodržovat pravidla
V nedělním klání zbytečně doplatilo několik jezdců na nerespektování základních bezpečnostních pravidel. Z důvodů absence chráničů a ochranných rukavic museli být dva jezdci diskvalifikováni. Organizátoři doufají, že podobná situace se nebude v budoucnu opakovat.

Slovo závěrem
Jak bylo zmíněno v úvodu, za hladký průběh závodu a fantastickou atmosféru je potřeba poděkovat otrokovickým organizátorům v čele s Radimem Matyakem, kteří již po třetí pro diváky i jezdce připravili velmi příjemný zážitek. Nutno pochválit energický hudební i slovní doprovod a kvalitní zajištění občerstvení.

Komentář Dominik Lošák – vítěz kategorie Střelci „Tratě byly velice zajímavé. Hodně kamení a kořenů. Jelikož v neděli nám zapršelo, tak tratě byly velice podmáčené, takže to klouzalo. Tak do třetího průjezdu jsem jel pohodově, ale pak až do konce závodu byl velice velký boj s kluky. Začínali mně dohánět. Myslím si, že každý jel naplno. Ale také bych ještě našel úseky, ve kterých bych mohl víc šlápnout. S mým výsledkem jsem byl naprosto spokojený, víc jsem si nemohl přát.“ Popsal průběh závodu čtrnáctiletý biker. „Organizace byla, si myslím, 100%. Nestěžoval bych si na nic, co se týče organizace. Kluci odvedli velký kus práce a za to jim děkuji. Zbytek seriálu WBS určitě pojedu celý. Už se těším na další závody.“ Dodal Dominik, jezdící za Internova DH racing team.

Komentář Zdeněk Bělák – vítěz kategorie Junioři
„Nejlíp mi sedla trať B, byla nejvíce rallyová, to je bez klopenek, kde se dají zatáčky jezdit smykem. Mám to rád na bahně, vedl jsem od začátku do konce. Celý závod mě ale dotahoval domácí Luboš Černota, který ztratil při pádu hned v prvním průjezdu. Diváci kolem trati povzbuzovali neskutečným způsobem a nebylo jednoduché soustředit se na vlastní tempo a nenechat se vyhecovat. Vítězství mi ulehčila i absence slovenských jezdců. Závod se mi líbil i proto, že se šesti průjezdy nejvíce blížil bikové rallye, i když tři průjezdy na jedné trati už se mi zdají dost.“ Bezprostředně okomentoval juniorský vítěz.

Co se týká rostoucího úspěchu jezdců SBT Fryšták, jedná se spíše o paradox. Podmínky k trénování ve Fryštáku nejsou zrovna ideální. A to jen díky nepochopení místních vlastníků lesů, kteří dávají přednost klidu pro lov zvěře. Je trochu ostuda, když se pátý podnik seriálu WBS pod taktovkou Fryštačanů koná v Trnavě a nejbližší tolerovaná lokalita pro trénink se nachází v sousedním Lukově na stezkách pod Hradem. I přes tento drobný handicap si SBT udržuje stabilní členskou základnu s bezmála pětadvaceti členy.

Komentář Pavel Čep – vítěz kategorie Muži
Na prvním závodu v Lípě mohli diváci Pavla vidět jen v civilním úboru. „Neměl jsem ještě kolo a bylo hnusně, ale na WBS jsem nezanevřel, i když moje další účast v tomto seriálu je kvůli kolizím se světovým a evropským pohárem nejistá.“ Pochlubil se celkový vítěz závodu olomoucký Pavel Čep. „Dneska to bylo perfektní, ráno to bylo oslizlé. Přesto jsem nechal zadek suchý a nechtělo se mi přezouvat na mokrý bezdušový plášť. Hodně jsem nahnal na trati B, vyhrál jsem tři z šesti průjezdů. Beru to jako trénink na příští týden. To se jede moravsko-slovenský pohár ve Velkých Karlovicích. A pak se blíží světové podniky ve slovinském Mariboru a ve Skotsku. Zatím se umísťuji kolem stovky, ale letos bych chtěl projít kvalifikací nejlepších osmdesáti jezdců. Světové závody se z pochopitelných důvodů liší od WBS třeba způsobem tréninku. Ve čtvrtek probíhá registrace a v pátek má člověk čtyři hodiny na načtení tratě. Nejde o to natrénovat, ale ukázat, co v sobě jezdec má, neboť tratě měří i 3 km a výjimkou nejsou ani úseky, kde se chodí s kolem pěšky.“ Vysvětluje trpělivě ve svém depu ostřílený harcovník. Nezbývá než popřát hodně zdaru a více štěstí na začínající sjezdaře se zájmem o tento sport, aby bylo komu tak bohaté zkušenosti předávat. Olomouc se na rozdíl od Zlína zatím nemůže pochlubit tak silným jezdeckým podhoubím. I proto máme tady na Valašsku být na co hrdí.