Report: SPDH Plejsy

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 13.9.2010

Předposlední kolo Sloveského poháru se přesunulo hodně na východ Slovenska, do kraje pod spišským hradem do Krompach, konktétně do střediska Plejsy. Na místní trati, pokud mě pamět nešálí se jede teprve potřetí, již od prvního ročníku se jednalo o velmi, ale opravdu velmi fyzicky náročnou trať. V minulém ročníku došlo k menším upravám a zmizel nejnáročnější úsek, výšlap do kopce cca 300 metrů před cílem. Ale ani tato změna trať příliš nezlehčila.

Předpověd počasí slibovala na víkend trochu srážek, na sobotu 6mm a na neděli ještě o trochu míň, takže žádná tragédie. Ale jak už to letos bývá, zase se závodilo na mokru. Již v pátek večer vydatně pršelo, na předzávodní párty probíhal kurz surfingu na vlnách a heslo pro tento víkend bylo zvoleno: „Hybaj na surf“, ty kokos, kdo neviděl instruktora Tomase Tótha a jeho žáka Joža Šišku při zdolávání vln na stole, přišel opravdu o silný sportovní zážitek.

Zdejší trať došla loni k již zmiňovaným loňským liftingem, ale pro nás, kteří jsme loňský ročník vynechali, byla hodně jiná. Na start se od horní stanice ultra pomalé lanovky (jak je na Slovensku zvykem s velmi „vstřícnou“ a „milou“ obsluhou) muselo ještě trochu vytlačit. A jsme na startu, spustíme to dolů kalupem k největšímu skoku, cca 12 metrů dlouhý dvoják, který dávalo jen málo jezdců, ti co nejsou ve vzduchu úplně doma o jeho skočení ani nepřemýšleli a rovnou volili objezd. Z těch co si myslí, že jsou ve vzduchu doma a vyskoušeli jej, odcházelo od skoku po svých v dost zabláceném oblečením. Odraz skoku byl totiž hodně měkký a skok házel na předek, někoho do dopadu, někoho do hrany a našli se i tací co skočili jen do díry mezi.

Po skoku následoval první lesík s technickým kamenitým výjezdem, kde se dalo dost ztratit rychlost a na následujícím přejezdu sjezdovky se již rychlost nenabrat nedala, protože povrch byl strašlivě rozmáčený, plný kolejí a vody, vůbec to zde nejelo, toto byl asi nejhorší úsek celé trati. Pokud jsme úspěšně zdolali přejezd dostaneme se do krátkého a strmého lesa, překonáme dropík na jeho výjezdu a najíždíme na skok s dost nepříjemným rozmoklým dopadem s mnoha kolejemi. Když jsme vše ustáli nemáme zdaleka vyhráno, na následující cestě na nás čeká ještě nenápadná past v podobě kaluže vody, do které kdo vjel většinou šel (nekontrolovaně na držku), kaluž byla totiž maskováním obrovské díry. V následujícím lese plném kamenů a kořenů, bylo důležité neztratit rychlost na vjezdu, protože mezi kameny nešlo již moc zrychlovat. Poté byl již jen přejezd do posledního zatáčkovitého lesa a dojezd do cíle, nejdřív to dost jelo díky sklonu svahu, sjedeme jeden prudký remízek a jsme u cílové rovinky, v Plejsech je to spíše rovina, protože má cca 300 metrů, na ní byly dva skoky, ale díky možnosti využít rychlejších objezdů je využilo jen minimum jezdců. A jsme na dohled cíle, ale i zde na rovině se dá spadnout, opět past v podobě hluboké kaluže, kde se kolo zastavilo a jezdec pokračovat v kotrmelcích dál.

I v neděli ráno před závodem drobně pršelo a vlhkost atakovala 100%, horní stanice lanovky i start byl v mlze za kterou by se nestyděl ani Rákosníček, a tak bylo jasné, že o nějakém vysychání trati nemůže být řeč.

Blížící se konec sezóny, únava materiálu, nedostatek financí, podzimní počasí nebo snad místo konání a jeho vzdálenost (např. my jsme to měli krásných 410km) ovlivnilo množství startujících, oproti jiných pohárovým závodům, zde bylo jezdců a jezdkyň méně. Hlavní favorité ve všech kategoriích až na vyjímky nechyběli.

Zmiňovat se detailně o výsledcích jako tradičně nebudeme, vše naleznete na http://www.vos-tpk.sk, zmiňme jen elitní kategorii, Martin Mikulenka (SK Grafobal) vyhrál s poměrně jasným náskokem jak semi, tak i finále, pro stříbrnou medaili se dojel Matúš Paulovič (SCK VELO SPRINT) a bronz po více jak půlminutovém zlepšení získal Lukáš Učeň (NOVATEC RT).

Poslední závod Slovenského poháru se uskuteční na tradiční lokalitě v Jasné již za čtrnáct dní, vzhledem k pozdnímu termínu a počasí letošního roku se možná dočkáme i sněhu. Nechme se překvapit.