Report: Bluegrass Enduro Tour #2

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 18.5.2012

ikonaDruhé kolo seriálu enduro závodů Bluegrass Enduro Tour, organizovaných Jeromem Clemenzem, hostilo Ste Marie Aux Mines. Oskar Jančík byl na místě a závodem se pěkně protrápil. Více v reportu.

V den výročí ukončení války v Evropě se konal druhý závod této série. Celkem čtyři závody organizované Jeromem Clemenzem v Alsasku v pohoří Vogéz. Vogézy jsou takové francouzské Beskydy, nadmořská výška je podobná, jen údolí jsou tu prudší a hlubší. První závod série se jel ve Wissembourgu na apríla. Jen dvě etapy, technicky nepříliš náročné. Prostě závod na zahřátí. To jsem byl ale ještě v zajetí zimy. Třetí a čtvrtý závod se pojedou v září, aby nekolidovaly s jinými závody v Německu, Francii a Itálii.
Jerome jako organizátor nezávodí, prý by to nebylo fér, když jsou to jeho tréninkové tratě. Na rozdíl od italského endura se tady po francouzsku všechno jede „na oči“.




Jeden z mnoha výhledů do krajiny v okolí Ste Marie Aux Mines



Dopravu jezdců na start první etapy zajišťuje autobus a pro kola jsou to dodávky a pickupy s vlekem. Pro zahřátí je potřeba ještě 20 minut stoupat nějaké 3 km a 200 výškových metrů.
První SP1 je dlouhá 2,7 km, výškový rozdíl mezi startem a cílem je 350 metrů. Jízda zabere cca 5 až 7 minut. Mě trvala 07:09 minut. Start je na louce, výhled na nekonečné lesy jako někde na polské straně Beskyd, pak se vletí do borového lesa a v něm už se zůstane. Formát startu je zajímavý. Troj kros… tři jezdci startují ve stejný čas, startuje se podle čísel a pokud jde vše podle plánu, absolvujete celý den se stejnými závodníky. Výhoda je, že můžete celý závod objet s kamarády. Já jsem se přihlásil pozdě, a tak startuji o hodinu později než moji francouzští kolegové.
Nevyhrál jsem start, platformy versus spd a fakt, že jsem letos třetí den na biku, hovoří jasně.
Liason SP2 neboli cesta ke startu druhé etapy vede dost do kopce. Spojovačka je dlouhá 3,2 km, nastoupá se při ní 175 výškových metrů a na přesun je plánováno 40 minut.




Start troj krosu



Druhá etapa SP2 má být hodně kamenitá. Délka 2,2 km a převýšení 390 m hovoří jasně. Cikcak vracečky, polovina z nich hodně přes přední kolo, pak se to rozjede po lesní cestě s potokem. Všude v okolí je spousta dolů a starých lomů, jedním takovým se projíždí.
Ve sprintu hned po startu na lesní cestě jsem rozzávoděný a daří se mi zavřít konkurenta a druhého předjet, pak najednou jsem zase třetí. Kluci mají sílu. Zřejmě slušný oddíl, no. Pak se jeden válí a jsem znova na druhé pozici. Těsně před cílem zásah do šaltru a je to… přehazovačka je po smrti, napínáky do vrtule… asi jsem moc závodil. I tak mi trvá SP2 07:19 minut.




Pierre Charles Georges (nahoře)

Zahazuju na louce v afektu kolo. Kupodivu je v cíli druhé etapy mechanická podpora z místního bikeshopu. Odolávám nabídce koupit si devítkovou XT přehazovačku za 95 eur a jedu bez řetězu. Teda jedu, jdu. Zpočátku polojízda poloklus. Pak už to tak rychle nejde. Pro mechanický problém jsem si nemohl vybrat lepší místo. Tato spojovačka je nejdelší. Vzdálenost 7,5 km, na kterou je vyhrazena hodina a půl na kole, mi trvá o moc déle. Nastoupat se musí 410 výškových metrů. Překrásné výhledy, alsaský venkov poskytuje i fontánu s pitnou vodou… příroda to je chrám.
Když můj pochod trvá více než hodinu, dohání mě motorka, která zavírá trať.




Možnost doplnit vodu potěšila



Jsem pořád jenom na cestě na start. Pochod smrti je nekonečný, sběračům značení se mě zželelo a chvíli mě tlačí, když to není do kopce.
Na startu SP3 jsem mezi posledními a docela na dně.
Přece jen jsem tlačil kolo, co nejsvižněji to šlo, celých 7,5 km. Rychle se občerstvím a rozbíhám se na startu SS3, který je mírně do kopce. No, chce to motivaci, pak už ale držím flow a se střídavou kolobrndou se to dá. Uzavírací moto stále za mnou. Na rovince a mírně do kopce se držím motorkáře za rameno a zlepšuji si rychlostní průměr… Francouzi jsou vděční fanoušci, a tak mě podporují. Stará paní volá bravo s krásným „er“ jako z pohádky „O princezně, která ráčkovala“. SP3 měla 3,7 km a 440 metrů z kopce. Měla by trvat mezi 9 až 11 minutami, mě časomíra v cíli kvůli pozdnímu startu ukáže něco přes 26 minut.
Pochodem smrti, a protože jedu zpět do města opravit kolo, jsem nestihl start SP4. SP4 má 4,5 km a 460 metrů převýšení, trvat by měla tak 8 až 10 minut.
Následuje oběd a po něm SP5 po trati ostatním již známé z SP4, ale s dojezdem do centra města.
Na poslední SP5 je i jiný formát startu, PURSUIT. Tentokrát se startuje po čtyřech, ale řazení není po číslech, ale podle výsledků prvních čtyř etap. Já mám po SP3 čas 26:34 minut a na SS4 DNS, přesto mě neřadí úplně dozadu. Asi ty první dva časy nebyly tak zlé.




Přestože se startuje intervalově o podobné souboje nebyla na trati nouze



Aby to na závěr mělo grády, začíná pršet. Les ale nestihne propršet a déšť s tratí, aspoň dokud jsem na ní byl já, nic neudělal. Protože jsem nejel SP4, bojuju. Předjíždím a řvu na jezdce jako na Mega. Tady jsou všichni mnohem ohleduplnější. Vlastně stačí se přiblížit, zakřičet a trochu se nacpat. Trať SP4/5 je lesní single track, nepříliš prudký, musí se dupat, aby to letělo. Tohle by bez řetězu hodně bolelo. Jsem trochu v závodním transu. Myslím si, že předjíždím čtyři jezdce, pak mi ale ve městě dojde a z ničeho nic mě někdo předjede. Není kde brát, tohle už nepřespurtuju. Pár zatáček mezi domečky, uličky, ne moc místa na řídítka, mokrý asfalt, schody, dropík ze zídky a je to…



Remy Absalon (nahoře) a jeho jmenovec Thirion (dole)



Podle výsledků jsem startoval jako 184. a dokončil jako 177., takže jsem asi předjel ještě někoho. Kupodivu se ve formátu PURSUIT neuvádí čas, je uveden pouze rozdíl času od příjezdu prvního závodníka do cíle. Pro mě novinka, ale tady se všichni tváří, že je to naprosto běžná věc. „eee pursuiii…“

Radost v cíli jako vždy, poplácání s kamarády, historky o strašlivých chybách, které znamenaly zastavit až do nuly, tradiční závodní řeči stejné všude na světě.




Ben Cruz (nahoře), Nicolas Lau (dole)



Celkem startovalo 276 závodníků. Zvítězil Nicolas Lau (Cube), na druhém místě dojíždí Remy Absalon na letos zářivě žlutém Commencalu. Návštěva ze zámoří mladý Američan Ben Cruz (Cannondale) dojíždí na šestém místě.

Další závod alsaské Bluegrass Enduro Tour bude až 9. září v Dabo nedaleko Strasbourgu.



Foto: Jeromem Clemenz

Diskuze

  • anonymní uživatel maloun (petrmaloun [zavinac] volny.cz) 18.5.2012 v 20:16

    pecka :)

  • anonymní uživatel lucky bastard 18.5.2012 v 21:40

    jen se chci zeptat. na enduro zavodech je integralka povinna?

  • anonymní uživatel smaho 21.5.2012 v 11:45

    myslim, ze by dost ludi v SR aj CR uvitlo seriu zavodou v endure ako dalsiu disciplinu...

  • profilová fotka Keli (keli [zavinac] dolekop.com) 21.5.2012 v 12:47

    lucky bastard: zalezi jak na kterem zavode. Napriklad v italskem Superenduru musis mit helmu na hlave po celou dobu zavodu, takze na prejezd si vezes lehkou XC helmu a na merene useky davas integralku.

    smaho: s tim se da jen souhlasit, nejblizsi enduro zavody resp. serie je v Polsku...

  • anonymní uživatel Oskar (autor [zavinac] autor.ch) 21.5.2012 v 22:08

    I zde na bluegrass enduro tour je helma povinna po celou dobu zavodu,takze xc helma s sebou. Chranice se kontroluji, povinne: kolena, lokty, paterak ( akceptuje se i batoh s ochranou patere).

  • anonymní uživatel hoffman 22.5.2012 v 10:01

    Enduro tu chýba jak soľ..

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí