Report: Maxi Cervinia pro Tracy Moseley

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 19.7.2012

První letošní zastávkou seriálu enduro downhillových závodů Maxiavalanche byl Vallnord v Andoře, tam byla zaznamenána nejvyšší účast na Maxi v tamní historii, při druhém závodě v italském středisku Cervinia byla účast o poznání slabší.

První zastávkou naší rodinné dovolené byla Cervinia, do střediska jsme přijeli v pátek v podvečer, přivítala nás ospalá atmosféra a mini depo, kde by jsi napočítal auta závodníků snad na prstech jedné ruky. Proběhlo přivítání se zbytkem české party, trocha grilování a hajdy na kutě.

Ráno se probouzíme a svět okolo nás se změnil. Parkoviště je plné lyžařů a snowboardistů! Cestou na luxusní turecký záchod předbíhám v tretrách lyžníka ve šponkách a přeskáčích. Cervinia je jedno z italských středisek, kde se dá na sněhu jezdit celoročně.

Samotná trať by se dala rozdělit na dvě části, horní sjezdovou s mnoha kameny, sněhem a brody a spodní část, vedoucí po celé délce cerviniiského bikeparku. Již při registraci byla na zákresu tratě do mapy naznačena i trať jiná, plán B, ten téměř nikdo netrénoval, my však jako správní závodníci po skončení kvaldy na tento plán B vyrazili i přestože na nás čekalo nekonečné stoupání z přestupní stanice, lanovka na vrchol na nás jaksi nepočkala. A jak se v neděli ukázalo, nebyla to marná práce.

Sobota je na Maxi tradičně vyhrazena kvalifikaci. Jelikož jsem páteční trénink nestihl (pomáhal jsem zachraňovat silničáře, kterému se splašil jeho stroj při sjezdu ze St. Bernard Pass a vyslal ho do svodidel, naštěstí to přežil, ale dobitý byl fest), tak tréninku nebylo mnoho. Už samotný příjezd na start byl zážitkem, čekala na nás buď dlouhatánská cesta rozbředlým sněhem nebo nepříjemné, cca tři čtvrtě hodiny dlouhé, stoupání. Fyzicky náročné bylo obojí. Výsledek z kvalifikace rozhoduje o umístění na startu, což je při hromadných startech dost podstatné a také o tom, v jakém závodě pojedete.

Já do kvaldy startuji – ani ne dobře, ani špatně – trumfy si nechávám až na prostřední část trati, cca po tři stech metrech trati cítím, že duše zadního kola již neoplývá množstvím vzduchu jako na startu a naopak začíná v ní být vzduchu akutní nedostatek. Je to tu, defekt, kvalda pro mě skončila, co se dá dělat – nepojedu hlavní závod Maxiavalanche Cervinia a budu muset mezi amatéry a „challengery“.

Měním duši, foukám ji, sundávám pumpičku a najednou lup a ventilek opouští místo jemu určené a duše se rázem stává nepoužitelnou. Další duši nemám, lepení také ne, takže jsem v p… v prachu u cesty a tlačím dolů. Záchranou se mi stává „kántrař“ a jeho plastová krytka na ventilek. Společně nafoukáme a zajistíme krytkou – tlak v duši je sice minimální, ale jet se na tom dá.

V neděli na nás čekala dvojice závodů, jak jsem již naznačil, závodní jízdy se jely na trati označené plán B – noční déšť a dvě stovky závodníků by s nově vytvořeným bikeparkem udělaly svoje a tak bylo toto rozhodnutí nasnadě. Většina jezdců jela trať víceméně na oči, ale popasovali se s ní velmi dobře.

Já, díky „fantastickému“ času z kvalifikace, startuji z úplně poslední řady, takže šance na dobré umístění jsou nulové, v první jízdě odstartuji hodně zvolna a je to chyba, již v prvním kopci cca 200 metrů od startu je zácpa a tlačí se, na kopci se na chvíli jede a pak zase tlačí. Předjíždět stojí strašně moc sil, jak fyzických, tak psychických. Do cíle to sklouzávám na 25. místě, po předjetí cca 50-ti lidí.

Do druhé jízdy dávám vše, start narvu a buď mě dojdou síly nebo to udržím pod plným plynem až do cíle. Za druhým kopce je přede mnou jen hrstka jezdců, říkám si, buď mě ujeli a nebo jsem fakt tak vepředu. Druhá možnost byla správně, jak zjišťuji v cíli. Sil pořád dost, tak ještě pár lidí předjedu, na posledním sjezdu jdu na držku a ohnuté páčky brzd mě nutí zastavit a narovnat je – tohoto využívají dva jezdci a na dohled cíle mě předjíždí – nas**nost je veliká, jednoho ve spurtu do cíle ještě říznu, ale druhý už byl na moje síly. Nakonec z toho bylo šesté místo, za což jsem velmi rád.

V hlavním závodě se jela ovšem jiná raketa, čest poznat jak jezdí špička endura měla z Čechů jen Znojemská raketa Richard Sýkora, který nakonec skončil v součtu obou jízd na solidním 53. místě. Třetí z Čechů Oskar Jančík dojíždí celkově osmý v kategorii Masters nad 30let. Na stupních vítězů měla převahu značka Kona, stříbro patřilo Karimu AMOURovi, bronz získal Alex STOCK, nejrychlejší ze všech Damien OTON však Konu nesedlal. V ženách nedala soupeřkám šanci Tracy MOSELEY a i přesto, že nejela kvaldu s přehledem vyhrála.

Ženy
1 MOSELEY Tracy T Mo RACING
2 HASSENFRATZ Claire CUBE FRANCE
3 KATZ Barbara RODEORIDERS

Muži
1 OTON Damien TRANSBIKING / ENGINE LAB
2 AMOUR Karim KONA WORLD
3 STOCK Alex KONA WORLD
…
52 SYKORA Richard MONGOOSE CKK ZNOJMO