GT Mountain Of Hell - zlatý hřeb Crankworx

Autor: Oskar Jančík, vydáno: 25.7.2012

Bikový festival Crankworx letos poprvé opustil zámoří a podíval se do Evropy, v Les 2 Alpes se kromě tradičních disciplín jako je sjezd, dual atp odehrál i třináctý ročník downhill maratonu GT Mountain Of Hell fueled by Kali. Na start se postavila trojice Čechů, přečtěte si jak letošní Mountain Of Hell viděl Oskar Jančík.

Hromadný start má své kouzlo, emancipace je ve Francii na vysoké úrovni, ženy startují s muži

Letošní třináctá edice měla velmi dobré načasování – víkend mezi Maxivalanche v Cervinii a Megavalanche v Alpe d´Huez. Jezdců, kteří si svoje letní dobrodružství naplánovali do těchto tří víkendů, nebylo málo. Já osobně jsem si musel z pracovních důvodů vystačit „jenom“ s Cervinií a Mountain of Hell.
Z Cervinie do Les Deux Alpes je to nějakých 300 km a Hujer je přes kopec 15 km.
Mt. of Hell se, jak všichni víte, jela jako závěrečný závod festivalu CRANKWORX, který letos přeskočil přes Atlantik. Prize money pro vítěze Mt. of Hell bylo solidních 6 000 eur. Dalším oceněním udělovaným v poslední den Crankworx byl titul King of Crankworx Les Deux Alpes, který si domů odvezl Bernard Kerr z UK.
Celý týden, kdy jeden gravity závod střídal druhý, tak završilo 20 km jednoho z nejtěžších downhill maratonů.

TRAŤ KVALIFIKACE
Na místě trénuji od čtvrtka, tři dny rekonvalescence po závodech v Cervinii se zdají dostatečné, a tak prvních pár jízd po bikeparku ani moc nebolí. Ve čtvrtek je ještě pro bikery zavřený výjezd nahoru na ledovec, a tak podle oranžových šipek „QUALIFICATION“ vyhledáváme start a spouštíme se po trati. Start je u prostřední stanice lanovky Jandri Express ve výšce 2 600 m. Část po startu vede mírně z kopce a pak se rychle točí doleva a padá do vyschlého koryta, jehož břehy dobře rozdělí závodníky. Pak průjezd tunelem a už se mírně stoupá po single tracku v suťovisku. Následuje pořádný výjezd, za který by se nestyděli ani na TdF, a po něm skok opět do sutě. Nejdříve vrstevnice a potom palba dolů po spádnici. V době startu kvalifikace se už stopa pořádně vyjede a je stabilnější, ale také rychlejší. Potom nahoru a dolů přes skalky a loučky.

Hladká a kluzká skála v polovině kvalifikace – jedno z míst která si každý z účastníků bude dobře pamatovat

Je potřeba neminout branky, dvě oranžové šipky, které vymezují trať. Tam, kde šipky nejsou, se dá trať zkracovat, jezdit vnitřní stopy a podobně. Minutí branky znamená časovou penalizaci, u každé branky stojí rozhodčí. Tady jim říkají „maréchal“. No zní to lépe, to jistě.

Při našem čtvrtečním tréninku ještě není doznačená celá trať, a tak intuitivně končíme u lanovky Thuit, kde se závodní trať spojila s modrou tratí La Fee. Říkáme si, že to bude v pohodě, délka kvaldy je podle nás tak 8 až 9 km, nezdá se tak náročná. Po kómatu, v jakém jsem dojel v Cervinii, mám i tak z trati respekt. A to netušíme, že bude hůř. Mt. of Hell je opravdu peklo a pořadatelé nedělají nic napůl.

Velkou část kvalifikace tvořil úzký singletrack, kde se předjíždělo jen velmi obtížně

Ve čtvrtek večer začíná registrace. Pracovat v bike industry má svoje výhody, takže fasuji číslo po zraněném Benu Cruzovi (Cannondale Overmountain). Registrace je otevřená v GT teamovém stanu po celý pátek i v sobotu ráno. Sedm set závodníků má tak dost času na to si vyzvednout číslo, čip, vouchery na občerstvení a tričko na památku.

Ve čtvrtek večer tak ještě na parkovišti teamů vedle unikátního busu Dirt Norco a dodávek MTB Cut grilujeme a pijeme tak, jak se na Čechy sluší. V následujících večerech už bude jenom jídlo a relax. Místní „discothèque“ Avalanche otevírá až po půlnoci. Drink zdarma oželíme, spánek je potřeba.

Závěrečné stoupání do cíle kvaldy

Zbývá nám celý pátek, abychom najeli kvaldu a závodní trať. Cca 50 km déhá s nějakým tím stoupáním. Při páteční první jízdě zjišťujeme, že kvalifikační trať vede mnohem dál, než jsme doufali, a klesá do vesničky Mont De Lans ve výšce 1 200 m. V půlce se doslova dělí zrno od plev, klouzavá skála s dvojitým točením zakončená potokem, bahnem a velkými volnými kameny. Kdyby tohle bylo jenom na jedné trati v Čechách, bude z toho asi taková legenda jako z libereckého „Muddy Wall“. Zde jenom jedna část trati, která vám zůstane v paměti. V tréninku najíždíme v klidu, ale i tak na hraně a bez jistoty. Uvidíme, jak to bude vypadat pod časomírou. Následují podmáčené louky s mírným uphillem. Pak opravdové déhá s vysokou rychlostí. V tréninku stojí za to si zastavit a pokochat se panoramaty. Po pravé straně výhled na Pic Blanc, kde budou Bolek s Ríšou bojovat za týden na Megavalanche (sněhu mají hodně). Pak následuje několik ostrých točení a výška se tu ztrácí rychle, i tak je cíl pořád daleko. Suťovisko s cedulkami „DANGER“ jasně říkají, že tady padat nesmím. Sem tam plůtek, který by mě určitě nezachytil, dřevěný odpal, který se po průjezdu několika startovních vln změní v docela slušnou past. To jsou jenom fragmenty vzpomínek. Následují odkloněné zatáčky a přestože v sobotu na kvaldu zaprší, bude se tu prášit. Čerstvá stopa a těžké zatáčky v hrabance jako ze slovenského poháru končí na asfaltu. Mírný uphill do cíle, který pojedete několik minut, z vás vymáčkne poslední síly.

Pomalou lanovkou z Mons de Lans nahoru do Les Deux Alpes, rychle něco sníst a najet trať závodní.

TRAŤ ZÁVODU
Ta je označená fialovými šipkami „FINAL“. Na start Mt. of Hell pojedeme od lanovky v neděli ráno ještě funikulárkou, ta je otevřená bikerům jen v závodní den. A tak je nám trénink na sněhu odepřen. Dopoledne a brzy ráno bývá na lanovce nával kvůli lyžařům, spousta týmů i z Itálie zde pořádá tréninkové campy. Z horní stanice lanovky Jandri Express se dá snadno napojit na trať.

Horní část závodní trati je po skále a člověk musí dobře volit stopu, aby ho něco nepřekvapilo. Mega je v takovýchto místech značená lépe. To ale vadí jen při tréninku, v závodě je naprosto jasné, kudy trať vede. Až na pár překvapení kopíruje trať několik bikeparkových tratí, sem tam skok. Před největším výjezdem ještě dobrodružný sjezd suťovým polem jako na prvních filmech Kranked.

Výjezd k začátku Air DH stojí za to. Je nekonečný.

Jen pro upřesnění. Zatímco Air DH ve Whistleru sjedete i na trojkolce, protože vede hlavně po A line, Air DH v Les Deux Alpes je „iné kafé“. Report od Matěje Charváta jste už určitě viděli. Desáté místo je krásná vizitka pro nejrychlejšího Čecha. Skoky mx rozměrů, převýšení 700 m na 2,5 km. Jediným rozdílem je to, že my ty největší skoky přejíždíme. No ale třeba Filip Polc je vysílá všechny i na „malém kole“.

Po prověrce svalů a dh skills na Air DH následuje relativní odpočinek, průjezd městem, včetně průjezdu diskotékou a posledních 600 výškových metrů padáte do Venosc po turistické značce. Že se do Venosc dá sjet po celkem pěkné trati? To by bylo moc jednoduché, tohle je přece [montin of elle]*.

Francouzům nejde tahle důležitá hláska vyslovit, "frenglish" má prostě svá specifika stejně jako "czenglish".

Hned na začátku schody dvakrát zalomené. Na videích je vidět naprasklé prkno v zábradlí. To by nás neudrželo. Pak spousta schodů a schodů, sem tam toboganek pěkných zatáček. Kdyby mě tolik nebolely ruce, byla by to i zábava. Turistická stezka do Venosc je pro trénink nepřístupná a otevře se až na závod. Francouzské enduro se přece jezdí na oči… že zrovna na posledních kilometrech z celkem 20 je dobré znát stopu? Je potřeba něco dodávat, tohle je přece [montin of elle]. Na úplně poslední dva tři kilometry se jedním kratším stoupáním napojíte do Venosc trailu. Po asfaltovém uphillu v závěru kvalifikace bych čekal ještě nějakou projížďku po vsi s výjezdem, ale asi i pořadatelé toho mají dost, a tak je cíl u lanovky.

KVALIFIKACE
Na startu kvalifikace jsem nervózní jako prvorodička. Číslo po Benu Cruzovi znamená nejlepší společnost v první řadě, tzn. Rene Wildhaber, Dan Atherton…znám své místo v potravním řetězci a stoupám si do pomyslné druhé řady hned za Rendu. Start mi vychází skvěle a do prvního uphillu jsem v docela pěkném úniku. Můj italský kolega mě předjíždí a mizí vpředu. Po pár minutách ho vidím na kraji tratě s defektem. Kvůli omezenému počtu startujících na 700 je výsledek kvalifikace rozhodující pouze pro startovní pozici v neděli ráno na ledovci. Na klouzavé skále volím cyklokrosovou jistotu a o správnosti mého rozhodnutí mě ujistí pád závodníka přede mnou do pořádných šutrů. Dojezd do cíle po asfaltu je dlouhý, někdo mě dojíždí a předjíždí, jsou dva, jdu do háku a vyčkávám na druhé pozici. Těsně před cílovou čárou spurt jako od Sagana a předjíždím svého soupeře. Je z toho 52. pozice ve vlně, která měla 100 závodníků.

Start kvalifikace u přestupní stanice Jandri Expressu v 2600 m.n.m.

První v následující vlně přijíždějí Filip Polc a Remy Absalon. Filipko drží basu s Remym, nepředjíždí ho a jedou spolu do cíle, protože Remy má pomalý defekt. Časomíra je přesnější, a tak je Filip vítězem.

Keli přijíždí ve stejné vlně na velice pěkné 25. pozici. Karim Amour přijíždí po defektu hodně pozdě, to pro něj znamená nedělní start ze zadních řad (sledujte Karimovu jízdu na videu z Dirtu, předjel 600 lidí!).

Celkové výsledky kvalifikace budou večer. Není čas ztrácet čas, musíme najet závodní trať, na ní jsme byli jen jednou.

Krátce po sedmé ráno se i v červenci tlačíte na lanovce s lyžaři

ZÁVOD
Nejdříve stojíte frontu na lanovku spolu s lyžaři. Z lanovky se pak přestupuje na funikulárku. Ta vás vyveze na ledovec do 3 400 m. Nahoře je –6 °C! Přestože dodržujeme boarding time, je to trochu o fous a tak tak stíháme start. Jeden z regulovčíků mě nejdřív nechce pustit do mé startovní řady, že jdu pozdě. Když pochopí, že nerozumím ani hlasité francouzštině, domlouváme se na tom, že za to nemůžu a není vlastně tak pozdě. Je 15 minut do startu.

Mrazivý start v –6 st °C

Když jsem stál poprvé na startu Mega, netušil jsem, že je ještě něco víc. Na obou závodech jste vysoko v horách, nad hlavou vrtulník, tep co by ho Polar nezměřil… Ze startovní čáry Mt. of Hell vám bude Megavalanche připadat jako nedělní vyjížďka.

Nico Vouilloz a jeho maximálka na ledovci

Vrtulník, AC DC-highway to hell…minuta do startu, rozběh, naskočit na kolo… Rychlost po urolbované sjezdovce je vysoká, nikdy jsem tak rychle na kole nejel a nejsem sám. Nico V. padá v rychlosti 94 km/h, někomu naměřili rekord 99.9 km/h. Sem tam srážka, smrad ze spáleného obložení brzd. Už na konci ledovce mám zadní brzdu až na řídítkách. Přes ledovcové jezírko vedou dvě lávky. V závodě volím objezd, bez stresu a v relativní rychlosti se dá ušetřit pozornost jinam, mezi velké kameny nebo do Air DH.

Výběr dobré stopy je základem úspěchu

Někde na Diable vidím na skále Joosta Wichmana s defektem. Těch bezejmenných defektářů je spousta. Výjezd je vražedný, musím na chvíli slézt, ale po 50 metrech radši zase šlapu. Air DH je můj! Předjel jsem pár lidí na výjezdu do kopce a v odkloněných zatáčkách se cítím silně. Pád jezdce přede mnou mezi dřevěný odraz a dopad klidní moje vášně. V nejprudší pasáži odháním křikem Sarah Barnes, aby mi nevstupovala do trasy. Poladěný hlavový úhel je znát. Na většině videí to nejhezčí z Air DH chybí, Jen Karim Amour a jeho „Anger meter“ mohou přiblížit o co jde. Celkově se ale jezdci na tomhle závodě více respektují. Na Mega nebo Maxi pořád křičím a snažím se předjet, tady mají všichni dost práce sami se sebou. Pak už se jen vezu za sjezdařem, se kterým jsme si dvakrát vyměnili pozice.

Joost Wichman krátce před defektem

Průjezd Les Deux Alpes a závěrečné peklo do Venosc, několik vypjatých okamžiků a nakonec radost, že jsem kompletní a bez pádu v cíli – 185. místo, 55minut a 15 sekund, 49. v Masters. Keli mi nadělil deset minut, Jerome dvacet. Lépe to dnes nešlo.
Filip Polc je šestý, Kamil Tatarkovič dvaapadesátý, Filip Švrček šestasedmdesátý.

V národním mistráku končím třetí. Ještě v předvečer závodu jsem se snažil Kamila handicapovat předstíranou opravou jeho teleskopické sedlovky. Až sem pojedete, prověřte si tenhle důležitý komponent!

Vtipná je pro mě představa, že výprava českých sjezdařů opustila tenhle ráj, aby se mohli účastnit víkendových závodů v Karlovicích. S touhle dedikací ještě dlouho neklesne počet startujících v ČP DH pod stovku.

Mt. of Hell stojí za to. Pokud bude termín příští rok stejný jako letos, není nic lepšího, než si ji spojit s Mega a užít si to nejlepší ze sjezdařova léta právě tady. V klasickém déha nemusíte nikdy řešit tolik kritických situací v jedné jízdě, jízda na oči má svoje kouzlo a masový start je prostě něco, co se musí zkusit. Tady vás jedno zmáčknutí brzdy neodsune o deset míst dozadu jako v Karlovicích a výsledková listina je jenom jedním z parametrů týdne plného nejlepšího mtb.