Report: Giromagny Enduro

Autor: Oskar Jančík, Benoît Grébaux, kategorie: Report, vydáno: 20.9.2012

Prázdniny jsou pryč a mě chytá panika, že jsem letos nic nenajezdil. Ještě nás sice čekají dva závody Elsass Enduro Tour pořádané Jeromem Clementzem, ale co s volným víkendem po návratu z Eurobiku? Buďto spálit hodně nafty a jet se podívat na mistrovství světa nebo závodit někde ve Francii. Jednou z výhod Francie je, že je tu vždycky kam jet na závody.

Vogézy jsou hory, které mi připomínají Beskydy, a to nejen přírodou. MX stroje na vlečkách aut a spousta cyklistů všeho druhu. Opouštíme Alsasko a překračujeme hranici regionu Franche Comtee, stejného regionu do nějž patří i Metabief.
Giromagny leží asi 14 km na sever od francouzského Belfortu, nebo 50 km na západ od Mulhouse.
Z Basileje necelá stovka.

Propršená sobota a ne příliš optimistická předpověď na neděli. Na Rue de Casserne v Giromagny jsme krátce po osmé, závod startuje v 9 hodin. Vzhledem k tomu, že v minulosti francouzská východní hranice byla o něco dále od Rýna, jsme v místech, kde po několik staletí sídlily silné posádky francouzské armády.

Dnes bývalá kasárna využívá obec, některé budovy jsou vzorně opravené, jiné připomínají spíše „tragédii v JRD Čifáre“. Po registraci se hromadně jede na start. Průjezd celou vesnicí k pevnosti. První výjezd nám zabere cca 20 minut. Projíždíme kolem pevnosti a shromažďujeme se ke startu na parkovišti pro čtyřkolkáře. Pod pevností je areál pro 4×4 trial.

Obrněné vozidlo francouzské armády zde již parkuje nějaký ten pátek

Start SS 1 je v 9 hodin. Rychlá prohlídka prvních pár desítek metrů trati. Startuje se přesně a vše odsýpá jako na slovenském poháru. První vyráží Remy Absalon, za ním Nicolas Lau. Když vidím jejich starty, přemýšlím, jestli kluci taky trénují gates jako Datel. No vypadá to tak. Vyfasoval jsem protekční číslo 17, a tak mám strach, aby mě někdo nedojel. Po startu několik klopenek, mlíka je dost, takže člověk nemá problém se zorientovat. Pak následuje traverz s mírným uphillem, stopa se skoro ztrácí, a tak si nejsem jist, jestli jsem se neztratil taky, pár ostrých zatáček a jsem v cíli první etapy, nebo chcete-li Special Stage. Funím jako lokomotiva, po čtyřech minutách sprintu nemůžu popadnout dech a uvědomuji si, že dnes to bude bolet, vždyť tohle nic nebylo.

Lokty ven!

Na přesun k SS 2 je 50 minut. Takže to bude pořádná projížďka krajinou. Dostáváme se do Massif de la Planche des Belles Filles. Po široké lesní cestě nekonečně stoupáme hlubokými lesy.

SS 2 je pojmenovaná Les Hauts Pres (= horské louky) a měla by trvat kolem 5 minut. Je zde několik možností jet rychlejší vnitřní stopy – něco se podaří, něco ne. Bolístka ze sjezdování minulý víkend se ozývá.

Přesun od druhé ke třetí etapě je naplánován na 35 minut. U kašny ve vesnici je možné doplnit vodu

Na přejezdu někdo jede, jiný tlačí

Třetí etapa SS 3 La Gonfle (= výbuch) by měla trvat tak 3 minuty. Start v lese na měkkém podkladě s mechem a čerstvým borůvčím, pak najednou tma jako v tunelu a jede se potokem, zákeřný uphillek, zapomněl jsem řadit.
Mám půjčené kolo, jeden by řekl jekyll jako jekyll, ale není to úplně tak. Chybí mi napínák, několikrát mi plandá řetěz a nemůžu otočit pedály. No aspoň jsem přezul na Maxxis s butylem.
Dojezd a cíl etapy je u mlýna s pilou. Nádhera.

Na čtvrtou spojku pořadatelé vyhradili 45 minut. Příjemné je občerstvení před finálním výjezdem. Vafle, ovoce, peppermintová limo s barvou a vůní absintu.

Jeden z favoritů Nico Lau potvrdil papírové předpoklady a vyhrál

SS 4 les Belles files (= hezké holky) je na šest minut a nejvíce technická. Konečně jsem se rozjel, a tak se aspoň cítím tak, jak bych si představoval. Pomalé starty mě ale vyvádějí z omylu. Prudké točení na kořenech, na konci traverz a palba po trávě, potom zase mezi stromy, sem tam škrtnu řidítky.

Spojka ke startu poslední páté etapy vede povětšinou po stejné cestě jako ke startu čtvrté, a to znamená druhou zastávku u občerstvení. Hurá! Pak se ale radost vytrácí, stoupáme a stoupáme, mám pocit, že se závodí i ve výjezdu. Nevím proč, ale přistoupil jsem na tuhle hru. Místy je výhled na Ballon d´Alsace – nejvyšší kopec v této části Vogéz.

Autor reportu Oskar Jančík na jednom z měřených úseků

SS 5 se jmenuje Les Sombres (= tma). Měla by trvat pět a půl minuty. Rovně z kopce a hodně rychle, několikrát se křižuje výjezdová cesta, pak se sklon tratě trochu zklidní a napojí se na le singletrack Vosgien par excellence. Finální část je opravdu skvělá, bohužel můj řetěz už zase plandá, chybělo mi tak desetkrát otočit klikami.

Pak následuje asi 5 km spojka do prostoru kasáren, kde se podává oběd. Celý závod byl hotov chvíli před druhou hodinou.

Statistika – záznam z GPS zde:
vzdálenost 27km
převýšení 1250 metrů
minimální nadmořská výška 450m
maximální nadmořská výška 950m

Vítěz Nicolas Lau a bronzový Fabien Canal, druhý Remy Absalon brečí v zákulisí

Oproti mému očekávání Remy Absalon (Commencal) je druhý, vítězí Nicolas Lau (Cube) a třetím je Fabien Canal (GT Skoda Chamonix). Já jsem celkově dvaačtyřicátý a se startovním číslem 17 ve veteránech sedmnáctý. No, na to jak se ve Francii jezdí rychle, je to vlastně velký úspěch.

Giromagny enduro je krásným příkladem toho, jak málo stačí k uspořádání enduro závodů, pokud je k dispozici kvalitní terén. Žádné nafukovadlo, ani les posetý bannery, startér přijíždí na start na krosce nebo v gazíku, startuje se podle kuchyňských hodin jako při punkbike dh, koordinace přes dvě tři vysílačky. Sanitka byla v cíli každé etapy nebo někde blízko tratě, naštěstí ji nikdo nepotřeboval.

Nezbytná je velká dávka nadšení jak v teamu organizátorů, tak i ze strany pořadatelské obce. Za osmnáct eur startovného spousta zábavy a občerstvení jako někde na maratonu.

Tak snad i u nás přibude v roce 2013 pár enduro závodů tohoto charakteru.

Foto: Benoît Grébaux – celá galerie