Report: NaKaKaT Illegal Enduro

Autor: Čert, kategorie: Report, vydáno: 26.4.2013

V životě každého muže dochází k mnoha situacím, kdy je nutné své mužství nějakým způsobem dokázat. Ať už se jedná o naučení „trefit se“ při čůrání, vzdát se dudlíku, ulovit lva případně jiné prudce nebezpečné zvíře, nahodit pojistky či poznat taje žen a dívek. Ačkoli mnohé bitvy už sem na tomto poli již vybojoval, stále mi pár „poprvé“ zbývá. A jedním velkým poprvé byl i můj první enduro závod. A tím se měl stát druhý ročník NaKaKat Illegal Endura, nyní už bez nadsázky kultovní brněnská akce, ačkoli jsou za námi zatím jen dva ročníky.

Jakožto člen d:key redakce a zároveň Maňana teamu, bylo takřka mou povinností se této akce zúčastnit. A vzhledem k tomu, co slibovalo počasí, nejenom že to bylo mou povinností, ale vypadnout ven na kolo s partou super lidí v super počasí, na super traily, „to prostě chceš!“.

Pavel Čep se letos bude soustředit pouze na enduro, na sjezdovém kole ho letos nepotkáme

Plán byl jasný, sobota od 11 hodin ofiko tréning, neděle od 11 natvrdo race. Vzhledem k tomu že akce byla naprosto ilegální, undergroundová a punková, nedala se domlouvat nikde jinde, než na fejsíčkové zdi této akce. A jelikož autor tohoto reportu je do sebe zahleděný sebeukáječ, ze všech příspěvků četl v podstatě jenom první větu. To o sobotním tréningu byla až třetí věta. Tu sem si přečetl v sobotu v 12:30, takže ono dilema jestli ctít tradici oldschool endura a jet „na voči“ a vejletově, nebo v total „racemodu“, naučit se každý kamen trati a nedarovat nikomu ani vteřinu, se vyřešilo samo. V neděli ráno sem svůj enduro speciál (Superior F30 se 130mm zdvihu na který jsem nacpal 760 řídítka, představec ze sjezďáku a v d:key shopu zcizený c-guide) naložil do mého sedmičkového BMW, které si celá redakce nakoupila za peníze, které nám vynesla podprahová reklama na AGang na začátku tohoto roku a zamířil směr start point.
Počasí se po dvou pročůraných dnech umoudřilo tak, že by se mohlo stát členem Mensy a Zákopčaník sliboval na celej den slunce nejen v duši. Start se konal v horní části brněnského Zamilce, ti co znají, tak „na parkáču u střelnice“, kde už v 10:15 produkční skupina Keli Family rozdávala lístečky a hlavní hvězdný účastník Pavel Čep ladil formu BigShockama. Za poměrně křesťansko-židovský obnos 50 korun jsem i já obdržel svůj lísteček s hrdým nápisem Čert, s 2 krát 4 políčky pro zápis času v jednotlivých eRZetách. Než se stačím rozkoukat a pochválit konkurenčnímu riderovi, že má sladěnej cyklokompjůter s barvou rámu, stojím na startu. Vypíchnout si zaslouží i startovací aplikace pro smartfouny která každých 30 vteřin odstartovala jezdce 5 pípnutími ne nepodobným těm ze světového poháru, takže worldkap fíling zaručen!

Funkce startéra byla svěřena nejzodpovědnějšímu účastníkovi tříčlenného realizačního týmu

První RZ je chvilka po rovině okolo koní a pak nová Komárka. Pro neznalé, chvilka dupání, pak ostrá pravá do odklopenky, kde samozřejmě špatně přehazuju a rozdupavám ve stoje, abych se nezastavil, pak už ale nálet do první klopky, tu střídá druhá, první výskok z klopky lehce nedoletěno, dva decentnější posíláky, za nima klopka, ve který se skoro vždycky vyndám, tak volím decentní průjezd „insajdem“, následuje moje srabáctví a objezd dvou skoků který mám blbě nalítaný, 90ka doprava, sestupák, brutální roleta před klopkou, pár klopenek, pár objezdů, a jsem na finálním dropu, tady na srabárnu prostor není, prostě musíš, jdu do něj a hrdě odjíždím celých těch masivních 120 cm hran hrana! Než se srovnám sem dole, bolí mě nohy a cítím krev na plicích, tahle zima byla sakra dlouhá. Traťový komisař, předjezdec, organizátor a mediální magnát v jedné osobě Keli, mi zapisuje čas, který si ani netroufám srovnávat s ostatními, přece jenom, můj cíl je nebýt poslední a případná demotivace hned ze startu by mi mou snahu mohla silně pokazit.

1. RZ a zábavný trailík v Zamilci

Trať 1. RZ okořenilo několik menších skoků

Čekám než dojede víc lidí a jde se na přejezd, ke startu vydávají pokyn dvě běžící dívky v evidentně velmi pohodlných elastických úborech, volíme tedy decentní tempo a doufáme, že poběží až do Soběšic na start druhé etapy. Bohužel za chvilku tahle „mrkev na klacku“ odbočuje doleva a my pokračujeme rovně, morálka mužstva upadá, kopec se zvedá a dochází i na tlačbu. Naštěstí po dotlačení na první kopec jinak cesta příjemně odsýpá, takže po žlutý a růžových šipkách stojíme na startu erzety 2 než se nadějeme. O ní nevím zhola nic, jenom to že vyslechnu rozhovor ze kterého si zapamatuju „za kládama v půlce trati doprava“. Srdnatě se vrhám do závodu, první úsek je kousek klidné lesní pěšiny, stíhám se i smát do foťáku, pak následuje sjezd za nímž začíná něco co bych označil jako Minas Morgul. Mordor to ještě není, ale už je to dost blízko. Většina trailu je odklopená cestička po hraně svahu s mocným výhledem dolů. Morálově mi to moc nepřidá obzvlášť v kombinaci s mokrobaheným podkladem a pneu nafoukanými na 3,8 atm. Takže většinu trailu jedu turisticky s vnitřní nohou vycvaklou, po cestě mě dojíždí startující za mnou, tak sportovně pouštím, konečně jsem na cestě a hledám klády za kterejma to narvu doprava, ha klády, ha cesta dolů, vzdávám všechno a pouštím brzdy, čekám jak to skončí. Končí to mocným prudkým výšlapem, jenž mi můj aktuální převod prostě vyjet nedovolí, takže cyklokrosově hážu kolo na rameno a nesu do kopce. Když vylezu na horizont vidím ještě víc odklopeného bahna řádně okořeněného kořeny, takže kolo nechávám v ruce, nenacvaknu se ani na poslední sešup před „cílem“, potupně dojíždím po zadku a sem rád, že je druhá etapa za mnou. Tahle mě ale dost mrzí, rozhodně bych se na ni rád vrátil až bude sucho a já budu mít rozumně nafoukáno, trail to totiž byl pekelně úzkej a a pekelně floučkovej!

Na startu 2. RZ byla tlačenice; vpravo poslední úsek této etapy vítali všichni s nadšením

Další přejezd jsme na startu třetí etapy, ta se jede hecovacím systémem, kdy startují dva závodníci zároveň, do cíle však dojíždí jen jeden. No dobře, dojíždí oba, ale i tak! Jelikož jsem nebyl mezi těmi šťastnými na které se nedostala skvostná dopingová rybízová buchta, trošku zaspávám na startu a trvá mi než si nacvaknu, ale jinak spolujezdce dojíždím a strategicky se mu držím za patama a kopíruju každej cenťák trati. Trail prosvištěl a zjistil jsem, že si z něj pamatuju jenom to, že byl velmi krátký a že Květák v každý zatáčce vyhazuje vnitřní nohu. Za dvě a půl minuty je po všem, následuje poslední přejezd. No spíš přetlak, protože po ujetí 30 metrů se zvedá strmý kopec a celé osazenstvo závodu seskakuje a hrdě tlačí vstříc poslední erzetě. Po několika dlouhých proslovech, které se ve vybrané společnosti nesluší reprodukovat, jsme všichni nahoře, na startu poslední výzvy dne (pokud se nepočítají piva v hospodě při počítání výsledků).

Třetí RZ byla soubojem muže proti muži

Síly docházejí, celé startovní pole si pomáhá drogami dle chuti, počínaje energy drinkama, přes banány až po „karbonšnek od Jardy Kulhavýho!“. Jelikož ani tenhle úsek samozřejmě neznám a vím kolik lidí mě v předchozím etapách předjelo, naprosto už vzdávám závodní snahu a jedu komplet turisticky, užívám si každou zatáčku a vlnu. A že jich je. Většinu času jedu po parádní vrstevnici zařízlé v hraně svahu, všude se to okolo zelená, občas přejezd pár kamenů, pak sjezdík dolů, vzorně připravený most a dupačka do cíle. NaKaKat 2013 je za mnou a pocit je to super! Pak už jenom přesun do obřanské Obecní hospody, vyhlášení vítězů a soucit s poraženými, první flek si podle očekávání mnohých urval přespolní Pavel Čep, druhá je pořád stejně pekelně rychlá Znojemská raketa Ríša Sýkora a bednu doplňuje Tomáš Marčík.

Nejrychlejší jezdci NaKaKaT Illegal Enduro #2 – Pavel Čep a Richard Sýkora

Já byl na hrdém 23. místě ze všech 26 startujících, mám ze sebe radost, byl to super den, super traily, super počasí, super nálada a příprava byla zvládnutá naprosto precizně. Takže ještě jednou a naposled děkuju za všechny zúčastněné Kelimu a těším se na další ročník.

Foto: Choze Spáčil, Jan Pavlas, Petra Bárová, Marian