Report: Kraslice Illegal Enduro

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 10.5.2013

Když jsem dostal email od Roba Trnka s pozvánkou na jeho ilegální enduro v Kraslicích byl jsem šťastný. Nové lokality, nové traily, příjemná parta a poježdění okořeněné závodem, ideální plán na první květnový víkend. Místo konání, město Kraslice, sice leží až na samé hranici s Německem, z Brna to „co by jsi kamenem dohodil“ není, ale taková pozvánka se neodmítá.

Samotný koncept závodu byl klasický ilegál. Sobota je určena společné projížďce a neděle pak závodu samotnému, letošní ročník Kraslice Illegal Enduro byl navíc ozvláštněn sobotním nočním prologem.

Odjezd na hromadnou projížďku trati byl naplánován na sobotu v jedenáct na náměstí v Kraslicích. Odtud následoval přesun pod první trail, silnička se zvedá a startovní pole cca 35 lidí se trhá a natahuje. První náznak, že to dnes bude dlouhé. Po půlhodince dorážíme pod první trail s názvem 50–50, cesta na start je pouze jedna a to po trailu. Jedná se o prudkou odklopenou cestičku s množstvím oslizlých kořenů, klád a kamenů (tento popis bezesporu platí na všechny tratě kraslického endura). Chvíle čekání na zbytek pelotonu následovaná dvaceti minutami boje s kopcem a jsme nahoře. Nahoru to nebylo zadarmo, dolů to bude možná ještě těžší. Nicméně času na vydýchání je mnoho, zase se čeká na zbytek pole… Cestou dolů snad ani nezacvakávám pravé espédéčko, místy jedu koloběžku a místy dokonce kolo nesu – hrdý na to nejsem, ale chybí skill. Těsně před cílem dostávám od trailu facku za vycvaklou nohu, pařízek se mi podepisuje na holeň (v neděli to samé, druhý zářez těsně vedle prvního, pykám za to, že jsem se nepoučil).

Opět čekáme na zbytek pole, aspoň je čas sdělit si zážitky a to kde to bude těžké a kde ještě těžší. Čeká na nás přesun, podle účastníků z dřívějších ročníků, k neostřejšímu trailu co je zde je – osobně si to příliš představit nedovedu, už první trail mě přišel jako hodně ostrý. Samotný příjezd ke startu je dost fyzicky náročný, třicet minut stoupání do prudkého kopce (pro mnohé je zpráva o tom, že výjezd budeme muset opakovat třikrát zdrcující) a poté finále po podmáčené lesní cestě. Podle tvůrců je trail pojmenovaný SSD – „sedlo spíše dolů“, již po pár prvních metrech jej přejmenovávám na „sakra, sakra, do prdele“. Je hodně, ale vážně hodně zkopce, představte si to nejprudší, co jste kdy na kole jeli a vynásobte zhruba dvakrát a přibližujete se ke sklonu SSDéčka. Sklon, vlhko, všudy přítomné kořeny a nízká rychlost napovídají, že zde budou hrát prim trialisté. A především trialisté s velkou fyzičkou, protože v závodě cca v polovině trailu, na závodníky čeká nepříjemný prudký výjezd – Robovo překvapení na závod, v tréninkové projížďce o něm nebylo ani slovo. Psát o tom, že jsem opět na několika místech nesl asi raději nebudu.

Před třetím trailem nás čeká opět populární výjezd, druhý a třetí trail mají stejné místo startu, Baby trail je dle mého soudu nejhezčí ze všech závodních úseků, střídající se povrchy, technické úseky i rychlé průjezdy. I náročný výjezd nechybí, zde jsem nenesl, tady jsem v závodě pro jistotu běžel… A abych nezapomněl, při tréninku zase čekáme…

Vyjet na čtvrtou etapu, stejně jako na všechny ostatní, není zadarmo, odměnou za hodně prudký, nekončící výjezd je lahodná voda ze studánky. Kdo se domníval, že start bude zde se mýlil, původně nás čekal ještě jeden kopec, ale nespokojenost většiny startovního pole se částí etapy Roba donutila udělat změnu. Takže v neděli startujeme do Monkey Trailu odjinud, začíná se mocným XC šlapáním, které plynule přejde do technického „low speed“ trialu mixnutým rychlými přejezdy. Jelikož jsem druhou polovinu této RZ jel na oči, tak nebudu napínat, i zde jsem kolo nesl (a ne na jednom místě).

Už jen poslední kopec a dva, resp. po změně jeden trail. Pátý v pořadí LP trail, je klasickou skákavou DH tratí, přestože na oči žádná hitparáda, je to balzám na duši sjezdařovu (moji). Pozor, zde jsem netlačil, neběžel, nenesl, ano, celou trať jsem jsem na kole!

V původním rozpisu závodu byl ještě jeden trail, Reeha, ten byl po zvážení technické úrovně závodníků naštěstí vynechán – úroveň byla sice poměrně vysoká, ale tento trail je úplný vesmír, umístěný do prostředí jako z videa – v široce otevřeném údolí vede po extrémně prudkém svahu a nenabízí žádný prostor na chyby. S Filipem Matušem jsme vynechali při projížďce Monkey Trail, odpojili se od hlavního pole a vyrazili při společné projížďce sem. Občas se na kole bojím, ale tady jsem se bál hodně a skoro celou cestu dolů. Co myslíte, nesl jsem kolo i zde?

Samotnému nedělnímu závodu předcházel sobotní noční prolog na trati Easy trailu, kdo do něj nenastoupil (jako já), startoval v neděli s časem posledního a navíc 30 sekundovou penalizací. Pro nás co jsme nejeli na výsledek, to není problém. Ostatně jet na výsledek v konkurenci jaká se sešla v Kraslicích, to už musíš opravdu něco umět. Nabušená kraslicko-nejdecká skupina, trialový mág Pepa Dressler, sjezdová legendy Míra Křížek a Filip Matuš, hodně dobře technicky i fyzicky připravený „ejgeng rajdr“ Jiří Fikejz a nebo třeba pořadatel seriálu Kolo pro život Tomáš Hykl…

V neděli deset na Matyldě, penzionu kde byl start a cíl, probíhá registrace – startovné kilo a pivo. A to pivo nejen tak ledajaké, ale netradiční, které nekoupíte na každém rohu, s Heinekenem neuspějete a penalizaci neutečete. Poté se všichni společně přesuneme na start 50–50 a už to pípá. Oproti sobotě závod odsýpá poměrně rychle, během necelých čtyř hodin je všech pět etap za námi. Každý bojoval jak uměl, někteří jako já se prali s tratí více, jiní např. Pepa Dressler, který mě na SSD předjel rychlostí blesku, se s tratí ani moc nepral. Stejně jako vítěz, Jirka Fikejz, který uplatnil zkušenosti z trialu a k tomu skvělou fyzičku (ukrutné kraslické výjezdy absolvoval s jednopřevodníkem 36z a deseti plackou).

Ačkoliv kraslické traily nejsou zrovna můj šálek kávy (nějak musím okecat skutečnost, že prostě nejsem tak technicky zdatný), tak jim nelze upřít jejich krásu, navíc prostředí Krušných hor, mlh, lišejníků, kapradí je prostě úchvatné… Velký dík patří Robovi Trnkovi, za jeho entuziasmus, nadšení, nekompromisnost a hlavně chuť pořádat závody. Objet celé kraslické enduro vyžaduje výbornou fýzu, skvělý skill (především v malé rychlosti), pokud přijde pozvánka i příští rok, pokusím se zapracovat na obojím.

Foto: Rob Trnka, Bára Berdychová, Pan Antik