Report: Ischgl Overmountain Challenge

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 19.9.2013

ikonaIschgl je rakouské lyžařské středisko nedaleko švýcarských hranic, přestože zde nejsou ty nejlepší terény na lyžování je v zimě považováno za TOP středisko. První poznávací znamení, že jste v TOP středisku je cena za permici, denní permice 35 Euro a to rozhodně není z nejnižších. Stejně jako třeba náš Špindl, do Ischglu velká část zimních návštěvníků nejezdí kvůli lyžování, smetánka tam jezdí pařit. Ve vyhlášené diskotéce Pascha, kterou znají i čeští dealeři Cannondale z loňského testování kol, se pravidelně vyskytují rakouské, německé i světové celebrity.




Každé ráno jsme se probouzeli do deště



A jelikož je to zde v létě dost mrtvé a byznys se musí točit, uspořádal Ischgl ve spolupráci s Trail Solution o minulém víkendu závody. A když chcete udělat něco co je trendy, musí to v současné době mít v názvu enduro. Bohužel, enduro je stále ne zcela přesně definováno, a tak, alespoň z našeho pohledu, byl Ischgl Overmountain Challenge spíše mixem mezi pěší expedicí se sjezdovýma vložkama a cyklokrosem. Cyklokrosem, voe? Jo, cyklokrosem!

Závod měl původně mít celkem pět RZ a měl navštívil i sousední středisko na švýcarské straně Samnaun. Bohužel v týdnu před závodem nasněžilo. Nakydalo sice jen pár centimetrů, ale všichni přece víme jaké problémy udělá pět cm sněhu v Praze – a stejně tak i zde, riziko něčeho neidentifikova­telného je OBROVSKÉ, výsledkem bylo, že pořadatelé trať strouhli na jen 4 etapy. A do Švajcu se nejede!




Vrcholky hor byly pocukrovány sněhem.



Sobota byla určena tréninku a v podvečer prologu v centru města. Na start první RZ se stoupalo cca půl hodiny po šotolinové cestě, v půli kopce najednou narazíte na startovní domeček, z něj se ještě malý kousek stoupalo a poté zatočilo na turistický chodník s mnoha neuvěřitelně uzavřenými zatáčkami a množstvím slizkých kamenů i kořenů. Naštěstí toto zlo na brzdách skončilo po necelých dvou minutách. Oskar Jančík na dotaz svého z této RZ nadšeného německého kolegy z práce popsat dráhu jako 4F – F***ing far from fun.




Parádní single trail na druhé RZ



Se značně kyselými ksichty se přesouváme na lano a jedeme lanovkou Silvrettabahn na start druhé RZ, začíná se po úzkém trailíku, na které jsme se těšili, jedeš a užíváš si, přejedeš potok a najednou se to začíná zvedat, už nejde jet. Už nejde téměř ani tlačit. Někdo bere kolo na záda a stoupá. A to jsme teprve na začátku! Čeká na nás převýšení 80 metrů asi tak na dvou stech metrech. V závodě toto bude zcela jistě naprosto zásadní část celého závodu, být cyklokrosař má zde velkou výhodu. Nakonec jsme to zdolali, dáváme Berg heil a pokračujeme opět po singletrailu až do cíle. Fyzická náročnost do endura rozhodně patří, ale kopec, který nejde vyjet je trochu mimo.

Třetí RZ je kousek od cíle dvojky a je hodně podobná první etapě, naštěstí je ale mnohem zábavnější a člověk nemusí tolik viset na brzdách.





Z cíle trojky jedeme hroznou kudlu po asfaltu do mezistanice Silvrettabahn, do které vás se špinavým kolem nepustí a tak se od kabinky vracíme k hadicím a umýváme. Ordnung muss sein. Již s čistými koly vyjíždíme do 2321 metrů nad mořem a čeká na nás tři čtvrtě hodinové stoupání do sedla k Zollwachhütte v nadmořské výšce 2590 m.n.m. k naprosto nejlepšímu trailu, který jsme v Ischglu měli možnost vyzkoušet. Velké převýšení, technický, ale i rychlý, dostatečně dlouhý, fyzicky náročný a zábavný trail – tak by se dala shrnout poslední erzeta. Toto je enduro.




V prologu jste měli soupeře na dosah ruky



Samotný závod jak ji bylo zmíněno výše začal v sobotu v podvečer městským prologem, na krátkém okruhu s jedním nepříjemným výjezdem na jezdce čekalo několik menších překážek a poměrně macatý wallride. Nejrychlejší jezdci objeli kolečko za minutu…




Jeden z pomalejších jezdců na wallride



Kdo očekával, že výsledky z prologu nějak promluví do startovního pořadí musel být zklamán. Do nedělního závodu se podle čísel, na toto doplatil například náš Milan Čižinský, který do první RZ vyrazil sice s minutovým rozestupem od předním jedoucí závodnice. Nestačilo to, dojel ji asi ve třetí zatáčce…





Kdo jak zajel se dozvíte ve výsledcích, v mužích potvrdil svoji letošní formu celkový vítěz Světové enduro serie Jerome Clementz, v ženách Ines Thomas vyhrála prolog a tři ze čtyř RZ a mezi jezdci na 35 let rozšířil svoji sbírku trofejí, holandská legenda Wilfred van de Haterd. Nejlepšího výsledku z českých jezdců dosáhl Oskar Jančík, který se umístil na kvalitním 13. místě, hned v závěsu za ním Milan Čižinský!




Vítězové dostali krásnou trofej – meč



Okolní terén nabízí spoustu možnosti pro natažení kvalitní enduro trati, která by byla jenom pro závod, bohužel tento potenciál zůstal nevyužit. Navíc příští rok by se zde v Ischglu na stejné trati mělo odehrávat Mistrovství Evropy v enduru, doufejme, že vynechají pasáž s výběhem…



Foto: Christoph Bayer

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


anonymní uživatel Lol 19.9.2013 v 8:32

"přestože zde nejsou ty nejlepší terény na lyžování je v zimě považováno za TOP středisko" Co já vím, tak Ischgl je na lyžování super...

Přepnout barvu pozadí