SuperEnduro Sestri Levante - Přemek Tejchman šestnáctý

Autor: Čert, vydáno: 8.4.2014

Jak dopadlo první kolo špičkového italského enduro poháru SuperEnduro, kterého se účastnila velká část evropské enduro špičky? A jak to vše viděl nejlepší Čech? Odpoví celkově šestnáctý Přemek Tejchman exkluzivně pro dolekop.com

Pokud to myslíte s endurem opravdu vážně, tak nějaká česká série vám samozřejmě nemůže stačit a nejlepší místa, kde zkřížit kordy s opravdovou špičkou na tratích, které jsou na trochu jiném levelu je buď Enduro World Series, a nebo italské SuperEnduro (a také všechny závody ve Francii pozn. red.). A právě druhé zmiňované o posledním víkendu odstartovalo v Sestri Levante, na severozápadním pobřeží Itálie.

SuperEnduro je v podstatě taková „italská enduroserie“, nicméně náročnost závodu je podle zúčastněných „trochu“jinde. Tři první fleky italští top jezdci Marco Milivinti, Alex Lupato a třetí Manuel Ducci, ale pro české fanoušky endura je rozhodně dobrá zpráva 16. místo Přemka Tejchmana a 28. místo Pavla Čepa. Ačkoli fleky v druhé a třetí desítce nevypadají na první pohled jako kdovíjaký úspěch, vybojovat první třicítku mezi 325 dokončivšími závodníky, kdy z nich převážná většina má italské tratě značně najeté je dost značným odznáčkem toho, jak rychle dokáží Přéma a Čepér jezdit.

A pro úplné přiblížení italské situace připravil právě první jmenovaný Přemek Tejchman své postřehy.

U nás se strašně řeší, jak mají vypadat enduro tratě, tak nebylo nic jednoduššího než se sebrat a vyrazit na něco, co tu je dlouhá léta a tím je tradiční italské SuperEnduro… Ze srovnáni vychází hlavně to, že tratě v ČR jsou hodně slabé odvary toho, co se jezdí ve světě a jestli si někdo myslí něco jiného, není nic snazšího než se tam vydat a nehonit si triko tady v ČR ;)

Byl to pro mě první závod v zahraničí a rovnou na té nejvyšší úrovni co se vůbec může v Evropě jezdit. Takže sem byl už tak dost nervózní, o to víc po zjištění, že tam všichni trénovali mnoho dní dopředu. Já měl trénink jeden den a to ještě začalo pršet tak, že jsme to museli po projetí tří erzet zabalit. Naštěstí závod začínal až v sobotu odpoledne, tak jsme si stihli projet ještě jednu. Ale už v sobotu odpoledne nás čekaly hned dvě RZ, toho jedna městem. Věděl jsem, že jestli v některé můžu něco zalétnout, tak v té městské, protože tu jsme si všichni startující projeli jen jednou. Nakonec z toho bylo úžasné 3 místo o 0,35 s.

Po etapě jsem kolo odevzdal do hlídané zóny, aby nikdo nemohl nic extra změnit a čekal nás druhý den, který měl byl sakra fyzicky náročný. Třetí erzetu jsem vůbec nejel, jen jsem si ji byl projít, bohužel byla hodně úzká a blbě se předjíždělo. Teda blbě se předjíždělo na každé, ale na téhle obzvlášť. Takže když pravidelně předjíždíte 5 lidí na každé erzetě, není to pro váš čas zrovna ideální.

Všechny tratě byly nesmírně rychlé a technické, místy jsem se dost bál, když jsem netušil co za tou zatáčkou bude. Několikrát jsem měl štěstí a utekl hrobníkovi z lopaty, když se proti mně v cca padesátce objevil strom a vůbec všechny jiné nástrahy. Nicméně byla první SuperEnduro neskutečná zkušenost a neskutečné vydání svých sil až na úplné dno. Všechny tratě byli víc náročné než asi všechny DH tratě u nás. Tak doufám, že i u nás se bude závodění ubírat tímhle směrem.

Foto: Jan Láska, Pietro Baraggi