Trail centrum Bike Arena Vsetín - potenciál veliký

Autor: Čert, Matěj Matoušek, vydáno: 7.5.2014

Byl první máj a kde koho zval k lásce hrdliččin hlas. Jelikož lidské city se ale redaktorů d:key nijak netýkají, mohli jsme v klidu vyrazit na otevření nových trailů na Vsetínsku, Bike Areny Vsetín.

Přestřihnout a jedeme

Nás ku bikování zval hlas Romana Kalabuse, muže jenž stojí mimo jiné za bikeparkem na Kyčerce a je duchovním otcem projektu Specialized Bike Resort Valašsko. A právě v rámci tohoto konceptu se mu podařilo vytvořit další velmi lákavou lokalitu určenou spíše trailovým jezdcům než milovníkům bikeparku. Inu početná delegace dolekop.com v počtu redaktor, fotograf, foťák a dvě kola vyrazila v brzkých ranních hodinách prvního květnového dne (už v 7 ráno) směrem na východ. Zde bych vyzdvihl první výhodu BAV (minimálně pro Brňáky), a to je její relativní dostupnost z Brna. Do Semetína, vsetínské části kde se celá otevírací paráda konala je to ze štatlu cca 130km, z toho velká část po relativně pěkné a prázdné dálnici směrem Zlín, ze Zlína do Vsetína se sice začne chvilku stoupat horekop.com ale i tak za dvě hodiny poklidného tempa už sedíte na kole pod kopcem.

Fullface helma je asi zbytečná, ale „safety first“ platí vždy

Semetín není zrovna centrum života, nicméně o to víc v něm vynikne nově vznikající základna trailů, situovaná do bývalého autocampu, kterému mimo vybetonovaného koupaliště dominuje i občerstvovací stavba s prý čerstvě vytvořenou terasou. V rámci otevření se ale v kempu objevila ještě větší dominanta a tou byl červenobílý stan Specialized, který nabízel k vypůjčení a hromady kol, včetně asi největší flotily S-WORKSových Endur, které kde lidské oko spatřilo.

Dřevěná lavice

My nebyli ve Vsetíně kvůli Mike Synardovi a jeho impériu, ale kvůli ježdění, takže po přípravě kol následovala drobná porada, zjištění že až do dvou hodin bude pendlovat MHD nahoru a dolu a v 11 je přestřižení pásky, jemuž bude předcházet nezbytné zviditelnění se všech papalášů, kteří této věci aspoň trochu pomohli. Ačkoli vývoz nahoru není moc #enduro specific, následujeme slepě dav a cpeme se do prvního shuttle busu nahorů. No, on to nebyl ani tak shuttle jako spíš autobus vsetínského MHD, který nebyl zrovna dvakrát uzpůsoben převozu lidí a kol. Nicméně lidská invence je nekonečná, obzvlášť když je motivovaná vidinou kopce, který by se jinak musel vyšlapat po vlastních, takže se všichni jakž takž naskládají a jede se hore. Autobus se asi 10 minut motá relativně úzkou asfaltovou cestou a po cestě potkáváme poctivé davy tlačících a jedoucích. Nahoře všichni ven, poslechnout hvězdná kola, které roztáčí dýdžej Rádia Čas a rozhýbává všem kostry, vyslechnout žochlání, vidět přestřižení pásky a teď dolů.

Tři, dva, jedna – stříháme

Momentálně jsou funkční tři traily, podle obtížnosti označené jako černý, modrý a červený. Odvahy plni vrháme se rovnou na nejtěžší trail, který bereme coby rozcvičku. Bohužel právě na něm, se nejvíce projevilo, že vzhledem k dešťům, které oblast v předcházejících dnech zasáhly, bylo pro udržení jakž takž stavu trailů nutné vysypat celý trail jemným štěrkem. Ten ale znamenal, že pokládání do klopek dnes na černé asi nebude. Ačkoli byl trail na oko moc pěkný, horní bikeparková pasáž po louce se zavřenýmá klopkama, za klopenkou posílák, boule, lavice, step up… kvůli štěrku, do kterého zajelo kolo až po ráfek, se nedalo na skoky úplně rozjet a všechny pokusy dopadaly spíše průjezdem než průskokem. Po louce následuje lesní část, relativně rovná a bohužel mokrá a navíc zaštěrkovaná, takže tady musel nastoupit teleskop nahoru, řetěz na vetší pastorek a poctivé dupáníčko. Následuje chvilka po asfaltovém výjezdu směrem dolů, po ní odbočka doprava dolů na spodní pasáž, tentokrát už skoro bez posypu, o něco rychlejší, v pár místech i kořenová a zakončená rychlým úsekem plným dvojáků, které jdou skákat jako boule. A jste dole. Suma sumárum, černá je trať s velkým potenciálem – bohužel natolik poznamenaná deštěm a následným posypem, že zatím nabízí spíš trápení než užívání, minimálně její horní pasáž je poněkud nudnější, právě kvůli nemožnosti naskákat skoky a brát klopky poctivě vnějškem.

Matěj Matoušek letící

A když jste dole, musí se nahoru. A protože se nám nechce čekat na autobus, jedeme po svých. Na start trailů vede cca kilometr asfaltové cesty. Její sklon není kdovíjak pekelný, nohy o něm sice ví, nicméně za nějakých 10 až 15 minut jste nahoře. V BAV se sice mluví o tom, že vznikne uphill trail po vzoru doktora Weissera v Rychlebách, nicméně za mě musím říct, že mi přijde snesitelnější vydržet 15 minut po asfaltu rovnou nahoru než kroutit stejnou cestu půl hodiny, jenom aby to nebylo po asfaltu nebo moc prudko hore. Ale zpátky k trailům, jako druhá nás po krátkém výběru čeká nejlehčí, modrá trať. Ta začíná příjemným sešupem, nicméně po deseti vteřinách se objeví asi minutový stoupák, který překvapí nejen kvůli mokrému brzdícímu štěrku, ale taky kvůli tomu, co mám po předchozím sjezdu přehozeno. Pak už ale vede modrá poměrně z kopce, nicméně spíš mírně, musím se přiznat že mi v hlavě nijak zásadně neuvízla. Rozhodně se jedná o jednoduchý trail který lze sjet bez větších obtíží, ovšem i bez větších sjezdových zážitků. Takže zase nahoru, pokus o autobus, ale když vidíme frontu čítající cca 50 lidí a stejně tak kol – víme, že jedeme po svých.

Čert nízko letící, neznámý pumpující

Rádio čas pořád tepe Míšu Davida a Péťu Kotvalda a nám zbývá červený trail. Ten začíná kousek pod modrým a naprosto stejně, nejdřív dolů, potom nahoru, ale po úvodním výjezdu je vše jinak. Nádherné klopky, navíc relativně držící a s mnohem menší vrstvou štěrku, rychlé pasáže se střídají s ještě rychlejšími a občas boule, skok, dokonce i jeden drop (asi metrový a nádherně na placku) a ve spodní pasáži dvě velké dřevěné lavice o délce cca 4 metry, dva dvojáky a jste dole. A ani nevíte jak a už šlapete nahoru, abyste jeli červenou znova. Červená nás prostě nadchla, rychlá, zábavná a relativně dlouhá, to je kombinace která si nás rozhodně získala. Červenou jsme si zbrousili ještě párkrát, fotili a najížděli ji víc a víc. Až do té doby než přišla druhá hodina, kdy se nás ujal sám hlavní trailbuilder, výše zmiňovaný Roman Kalabus. Ten nám při poutavé komentované prohlídko-jízdě předvedl všechny místa, kde se plánují další a další traily, protože číslo 3 rozhodně není konečné. Trasy zatím nejsou pevně dané, ale můžu říct, že krásný sjezd bukovým lesem plným skalek a kamenů, dlouhá hřebenovka plná kořenů a kamenů a hustý lesík plný kořenů a skalek a kamenů, to je něco na co se rozhodně těším. Navíc má výstavba další etapy BAV začít už letos o prázdninách, takže se povozíme snad už letos. A pak už zpět do kempu, pivo, guláš a celkově naprosto antienduro pochutiny, debata s místními, ještě jedna cesta nahoru, protože červenou jsme si fakt zamilovali, a pak už jenom cesta domů. Ve spojení s naprosto parádním počasím bylo otevření nové trailové oblasti dnem na který se nezapomíná, a kdo nebyl je pukavec.

Duchovní otec Bike Resortu Valašsko Roman Kalabus

Závěrem. Nová lokalita je fajn, zatím může nabídnout pouze tři traily, z toho jeden opravdu jednoduchý, díky snesitelné cestě nahoru, ale není problém absolvovat BAV i na sjezďáku, nebo 4× pevňáku, protože případná tlačba nebude trvat déle než 20 minut a dolů je to dost žúžo. Ostatně ani na otevření DH kola nechyběly. Rozhodně nečekejte žádný brutál, nejvíce se zatím co do obtížnosti Vsetínská aréna blíží Singltreku pod Smrkem, jenom víc z kopce.

d:key děkuje celému teamu z Bike Resortu Valašsko za jejich práci a doufá, že bude moct co nejdřív přinést další zprávy o nových trailech.

Matěj klopící