Report: Enduro race Zadov

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 4.8.2014

Jak mnozí vědí, tak téměř celý červenec jsem strávil ve Francii a Itálii, kde jsem závodil na Megavalanche a pak na mě čekali další dva závody Maxiavalanche, jeden v Cervinii (report od Oskara bude již brzy) a druhý měl být pak z Orcieres. Vidina rychlého návratu, číselně vyjádřeno 1400 kilometrů, z Francie mě příliš nelákala a tak jsem závod v Orcieres vyměnil za českou Specialized Enduro sérii a její závod na šumavském Zadově.

Na místo jsem dorazil v pátek odpoledne, na místě již bylo mnoho především XC jezdců, kteří se připravovali na sobotní závod Kolo pro život. Zázemí jak na svěťáku, tady sprchy, tady dětský koutek, tady záchody, tady zóna pro bezpečné uschování kola…

Pár enduro závodníků již trénovalo, já to nechával na sobotní odpoledne, hlavní je třeba trénink neuspěchat.

V sobotu se počet XC závodníků zmnohonásobil a parkoviště na louce bylo kompletně plné. Večer po závodech se opět vyprázdnilo a i veškeré vybavení bylo odvezeno, žádné kadiboudy, prostě nic. Kdo se nevykadil do foroty, měl v neděli problém…

Po sobotním obědě vyrážím s Bolkem na trať, první RZ v lesní hrabance je pěkná, technická i když dost krátká. Začátek dobrý, kéž by i ostatní, byly jako tato první. Prozradím předem, nebyly. A to jsme ještě nevěděli, že délku první a třetí RZ pořadatelé natáhnou nesmyslným XC prodloužením z místa startu na stadionu.

Druhá a čtvrtá RZ se jedou na druhém kopci. Čeká na nás transfer po louce, krátký přejezd po silnici a stoupání ke startu u skokanského můstku po lesní cestě. První půlka druhé RZ je dobrá, sice schází flow, ale techniku pilotáže prověří dostatečně. Po půlce se trať změní na XC kritérium a šlapeš jak debil po lesní cestě mírně do kopce, následně palba po lesní cestě a opět mírně do kopce do cíle.

Následný transfer po silnici není můj šálek kávy, ale co naděláš. Však si zvykneš, pojedeš ho několikrát.

Třetí RZ startuje ze stejného místa jako první, opět nechybí XC začátek na stadionu a už se blížíme lesu. Kdo očekává změnu musí být zklamán jako já, XC pokračuje, jen se jede po stezce plné kořenů, kde to fakt nejede. Pak už palba po lesních cestách až do cíle.

Na čtyřku stejným transferem jako na dvojku, start opět u můstku, tentokrát nás čeká RZ téměř celá natažená na sjezdovce, odklopené zatáčky a sem tam výjezd do lesa – kdo si pamatuje původní sjezdovou trať ve Špindlu, ví přesně jak to vypadalo. Jen ta délka schází.

Pátou RZ jsem v rámci tréninku nejel, nechal jsem si ji na nedělní závod na oči. Abych se přiznal, byl jsem z trati, tak rozčarovaný, že jsem už neměl chuť ani další RZ ani trénovat. Podle mého názoru (názoru chytráka, který byl měsíc ve Francii a snědl moudrost světa), autor tratí zjevně nepochopil o čem enduro závodění je. O šlapání po rovinách a full speed palby po širokých cestách to není. Samozřejmě nebylo všechno špatně, byly i krásné úseky, jen jejich napojení vše zabilo. XC enduro – to je označení zadovské trati. Osobně tratě hodnotím tak, že bych je už znovu jet nechtěl, vyjma první RZ.

Nedělní závod začal překvapením, na stadionu vyrostla z dřevěných překážek trať úvodního prologu. Tato dráha se stala osudnou pro Kraba, který si zde rozštípal klíční kost. A třeba takový pan technik Jirka Fikejz se zde ve své závodní jízdě vyndal. Názory na prolog byly rozpačité, ale pár diváků se koukalo, tak proč ne.

Závod hodně ovlivnilo počasí, když jsem stál na startu třetí nejvíce XC erzety začalo hustě pršet, po chvíli přišly i kroupy a to v nevídané intenzitě. Během krátké chvíle bylo všude bílo jako v zimě. Viditelnost nebyla nejlepší a k tomu neustálé bouchání krup do helmy, rukou, ramen. To tě zocelí. Ne, nezocelí, po mém startu se závod na půl hodiny zastavil a nikdo nejel. Co časový limit, ten už neplatí? Jde přerušit enduro závod? Když prší, tak se na kole nejezdí? Není enduro i trochu o odolnosti? Na některé otázky nám třeba pořadatelé odpoví. Moje odpověď je, není špatné počasí, je jen špatné oblečení.
A to nebylo vše, přijíždím na start pětky a potkávám Pavla Čepa s umytým kolem, tý jo, jak jsi to stihl sjet, vyjet a ještě umýt kolo – jednoduše, pětka se totiž nejela, prý Horská služba odmítla v takovém marastu zachraňovat… Jezdci by chtěli, ale zrušeno a tečka.

Výsledky, které nejsou zcela rozhodující, najdete na webu enduroserie. Vítězem je každý kdo se popral s počasím a dojel do cíle.

Co pochválit, tak zcela určitě nasazení časoměřičů a traťových maršálů, v fakt odporném počasí zůstávali pozitivně naladěni a ještě zvládli i povzbuzovat – především týpek na transferu k druhé a čtvrté RZ se mocně snažil. Občerstvovačka – výborně zásobená.
Co zlepšit, zázemí pro enduro jezdce, chápu, že když přijede masa tisíce XC závodníků na maraton, zaslouží si sprchy a záchody. Pár enduro jezdců by si aspoň jednu toitoi budku zasloužilo, aby nemuselo chodit do lesa nebo za 5 Kč do restaurace.