Report: Enduro kemp s Dušanem Michalečkem v Rychlebech

Autor: Martin Trčka, kategorie: Report, vydáno: 14.8.2014

Módní přežvýkávání slova enduro už nejednoho bajkera přivádí k nepříčetnosti, ale co je to vlastně enduro? Tak jako se hospodští přou o míře šnytu, bajkeři se nemůžou shodnout na enduru. Ale v obou případech jde o kvalitu zážitku, a na to se často zapomíná! A abych se již po několikáté dozvěděl, co je vlastně to enduro zač, vydal jsem se poprvé na Rychlebské stezky, kde jsem měl pod vedením Dušana Mihalečka zakusit školu endura. Našel jsem v bajkerském ráji to pravé enduro?

Možná je to divné, ale zatím jsem ještě neměl tu čest vyzkoušet všemi opěvované (popravdě neznám jediného nespokojeného bajkera-známého) Rychlebské stezky, jenže některým věcem se nedá odolávat do nekonečna. Proto když se ke mně dostala informace o pořádání enduro kempu přímo na těchto stezkách, začal jsem dost přemýšlet o své první návštěvě. Rozhodující bylo, že koučem nám na celý víkend měl být Dušan Mihalečko. Jestli vám toto jméno nic neříká, zkusím Dušana zběžně představit. Dušan je certifikovaný instruktor techniky jízdy z nejlepšího bikeparku na světě, kanadského Whistleru. Nepřesvědčilo vás to? Pak je tedy možné dodat, že kromě zdokonalování řad bajkerských, se živí i jako kameraman. A např. jeho dokument o Tomovi Procházkovi (Tom Pro) mně hodně bavil.

Jelikož nafta neteče z kohoutku zadarmo, dohodl jsem se s kamarády a vyrazili jsme vstříc novým enduro zážitkům. Plán kempu byl rozdělen na dva dny. Sobota měla být seznamující, naučit se či příp. zdokonalit v základech jízdy na horském kole, poté s výjezdem na trail a zkouškou v terénu. Neděle už byla pak řádně #endurospecific: skoky, dropy, otočky na předním kole a další potřebné dovednosti. To prostě člověk chce umět! Páteční příjezd byl ve znamení Holby, absintu a atmosféry bajkového ráje, kde snad úplně chybí jedinci, kteří koly nežijí. Taková atmosféra vyžaduje minimálně o jednu Holbu navíc, ne-li dvě… Vizitka Punkbike na baru pak potěší nejednoho brněnského.

Sobotní probuzení bez problémů z hříchů pátečního večera značí předzvěst skvělé soboty. Obloha vymetena, už od půl 8 ráno je na Základně živý ruch a člověk se nemůže dočkat, až usedne do sedla. Ovšem dnes jsme školáci, prvňáčci ve třídě enduro. Při placení kempu zjišťujeme, že ty kvanta lidí tady nejsou kvůli Dušanovi, i když více jedinců brázdicích místní traily by to potřebovala jako sůl. Pro sobotu budeme jezdit v pětičlenné skupině, kdy shodou náhod čtvrtým žákem je kamarád z města, které Brno považuje za hustě osídlenou zatáčku před Vídní.

Po seznámení s Dušanem a úvodním představení zjišťujeme, že dnešní den bude více projížďka v přátelském duchu, kdy nám zkušenější kamarád vysvětlí co a jak. Pro začátek začínáme v tzv. dovednostním centru, přejíždíme mini rock garden, lávky a lehký drop. Dostáváme první lekce a já už vím, že se nebudu nudit ani při výkladu pro začátečníky. Následuje pumpovací lekce na pumptracku, kde se sami na vlastní kůži přesvědčujeme o kladném účinku pumpování vzhledem k rychlosti na trati. To ještě netušíme, že pumpovat budeme celý víkend.

Dost bylo tréninku na cvičišti, zvedáme kotvy do boje. Trail Dr. Wiessnera mi ukazuje, že i nahoru se dá stoupat a bavit. Ale kemp je spíše o jízdě dolekop.com, takže se pokoušíme rychle dostat do míst, kde si nahodíme chrániče a pošle se sedlo proklatě nízko. První ostrý test probíhá na Tajemném, někteří už trail znají, já ho jedu na oči, snažím se uplatňovat poznatky z dopoledne. Tak jako během celého víkendu se zastavujeme na zajímavých místech, kde dostáváme výklad o výběru správné stopy, základních chybách a sami zkoušíme vícekrát dokola, co jsme zrovna slyšeli. Tajemného využíváme jako transportní trail k Velrybě, kde již přichází ke slovu trochu záživnější kameny pod naše kola. Zase něco málo poslechneme, vyzkoušíme a vydáváme se na všemi očekávaný SuperFlow trail (dále SFT). Svou délkou a rozmanitostí je tento trail nejvíce vhodný pro výuku, jelikož zde jezdí i nejvíce lidí ze všech trailů, není nouze o praktické ukázky špatných průjezdů trailem. Občas člověka zamrazí, když vidí řítícího se jedince bez helmy na kole, jenž technologicky pamatuje ještě zlatou slávu V brzd.

Nikomu se nic nestalo, my se poučili z chyb ostatních a sjetím celého SFT ještě nechtěli končit. Základna se nám stává prostředkem pro doplnění energie, jelikož na začátku SFT na nás čekal ještě Lukáš přímo z Rychlebských stezek, rozhodujeme se po jeho navnadění na projetí Černého potoka a pak jako bonus jeden nový zatím neotevřený trail, což je vlastně pumptrack v lese, který řádně prověří vaší fyzičku. Cestou zpátky probíráme možnosti rozvoje, Lukáš mi říká, co vše je ještě v plánu a já se jen těším, že až zase někdy dojedu, bude už něco z těchto plánu uskutečněno. A protože v lese vidíme už nově vykopané traily, vím, že nejsem daleko od pravdy. Po vyčerpávajících 50 km v rychlebském terénu dojíždíme slušně znaveni zpátky na Základnu. Zde si jen vystát frontu na sprchu a hurá na škopek, večer je plánovaná video produkce z dílny samotného Dušana, Holba opět chutná, jen únava zmáhá četné diváctvo dřív než je na některé zvykem. Já se toho nebojím, sice slibuji, že v 7 ráno si dám ještě starter v podobě SFT, jenže únavou zmožené tělo odmítá vstát tak brzo.

Na neděli nám hlásili trochu horší počasí, ale nebudu napínat, že po ranním mírném zamračení se den opět vymalovat do modra, mraky aby člověk pohledal a alkohol se díky tomu dostával rychleji z těla. Druhý den se k nám přidala ještě parta našich tří kamarádu a mohli jsme vyrazit na stezky. Wiessner bolí, ale bez něj to nahoru nejde. Po včerejším úvodu se dnes těšíme na více té enduro akce. Začínáme opět na Tajemném hledáním co nejpřímější stopy, létáme přes šutry, stopy dříve zcela neviditelné, se nyní stávají jasnou volbou, záživnější a rychlejší.

Sobotní lekce začínají dávat více smysl, přichází neskutečný požitek z jízdy. Velryba se již zdá čistou zábavou, kde si trénujeme jen jeden malý kamenný schod. Ten má být jen takovou zkouškou na trochu větší kameny, které nás čekají o chvíli později. Dušan nás dovede na trasu jedné z loňských RZ rychlebského enduro závodu. Hlavní dominantou je zde trojice kamenných zábavných elementů. Při prvním zhlédnutí si moc nevěřím, ale jsem na kempu, abych se tu něco naučil a i s vidinou pádu přistupuji k testu na vlastní kola. Po sjetí těchto krásných kamenů se dostavuje radost ze života a jízdy na kole. To co bych v pátek jistě nesjel, jsem v neděli odpoledne dal víc než na jistotu. A to si myslím, že je účel kempu.

Co je to přesně to enduro jsem nezjistil, ale enduro kemp na Rychlebských stezkách pod vedením Dušana Mihalečka jsem si velice užil, hodně se naučil, poznal nové lidi a finančně podpořil skvělý projekt stezek pro cyklisty vyznávající různé odvětví horské cyklistiky.

Pokud vás kemp zaujal, stačí sledovat stránky Rychlebských stezek, kde budou data dalších kempů zveřejněna. Rychleby ovšem stojí za návštěvu a podporu, jelikož se tady schází početná mezinárodní komunita a člověk se tu cítí výborně. Mnohé nás překvapilo, jak se bajkování rozšířilo i do řad něžného pohlaví, takže kromě skvělých trailů vám budou vaše výlety zpříjemňovat i slečny, které se do toho nebojí šlápnout. A některé s vámi půjdou hledat třeba i hřiby po lesích.

Za fotky díky Dušanovi a Vočkovi!