Report: Myšák DH cup

Autor: Bedrun, kategorie: Report, vydáno: 3.9.2014

V sobotu 23. 8. 2014 se v Karlově pod Pradědem uskutečnil již 6. ročník závodu Myšák DH cup (dříve Freeride Dub cup) pořádaný Romanem Hájkem ve skiareálu Myšák. Lukáš Bedrunka vyrazil na místo a střihnul si zde svůj první sjezdový závod. A jaké byly jeho pocity ze závodní premiéry čti níže.

Vstávám kolem sedmé hodiny ráno, takže na kafe, snídani a nachystání všeho potřebného mám dost času a před devátou už čekám příjezd cyklobusu. Po pár minutách už vyrážíme vstříc Jeseníkům  na mé první závody. Půl hodiny na to se už valím zaregistrovat u příjemných (i na pohled, hehe) členek organizačního  týmu. Vytáhnout ze šrajtofle dva Karly taky žíly netrhá, zvlášť když je v ceně jídlo, pití a lanovka na celý den.

Dostávám startovní číslo 38, hodím se do dresu a rychle na trať.
Dvousedačková lanovka si to šine nahoru celkem svižně, tak se ani nedělá moc velká fronta, jediné co bych malinko vytknul byla absence držáku kola na každý sedačce – to je ale maličkost. Konečně vidím startovní pásku, první metry dupačka po sjezdovce, kde se kolo drží schopně, jen občas jde lehce do smyku, poslat dřevěný skok, poslední zatáčka a další drop už mně posílá do lesa. Páteční déšť udělal z lesní části čistokrevnej motokros plnej bláta, kluzkých kořenů, na kterých moje pláště Continental Gravity vůbec nedržely a do toho hromada otevřených zatáček. Tady ochutnal místní bláto snad každý rider. Celá část ještě okořeněná o dva prudší sjezdy a hned do zatáčky, tady je to na brzdy a hodně se kontrolovat, vlastně les byl celý v tomto duchu, zkrátka nonstop drift. Poslední drop nás vrací zpět na pevnou sjedovku, jenž už je připravená na Dual slalom pro dvě HTčka a 10 fullů, proletím zatáčky, dva cílové skoky,  z nichž poslední zbaběle objíždím, dupnout do pedálu a jsem v cíli, kde je docela málo místa na dobrždění, ale co ono se to dá dojet až na parkoviště takže klid, hehe.

O půl druhé už se řadí 39 jezdců na startu, my s pevnými rámy startujeme první. Tady je menší problém, když místní atrakce jménem Petr Haničák na lanovce zjišťuje, že má jet první a číslo i helmu zapomněl dole :D, hlavně že „máš vaťák na sobě,“ utahujem si z něj. Po zapůjčení helmy jsme ready, hecování a lehká nervozita je na místě, tedy alespoň u mne. Diváci se taky schází podél trati (především v lese, jelikož tam se bude hodně padat), první tři jezdci to mají za sebou a já na startu přemýšlím do čeho jsem se nechal uvrtat. Kontroluji pásek helmy i chrániče, přivírám oči a v duchu si projedu celou trať naposled, už ať to mám za sebou, říkám si pro sebe. To už slyším pokyny z vysílačky, cítím ruku startujícího na rameni POZOR! STARTUJ! zaberu do pedálů a začínám žít, diváci povzbuzují, je to úžasnej pocit.

V lese dělám chyby i tak si užívám atmosféru, na druhém sešupu volím špatnou stopu a sakra – ujíždí přední kolo a jdu přes klacky. Rychle zpátky, přes adrenalin ani necítím bolest, rozmotat řídítka –  první jízda mi vůbec nesedí, v lese dělám čím dál víc chyb. Jsem naštvaný sám na sebe, snaha dohnat to na sjezdovce a výsledný čas 2:35, ale když už jsem tady, tak neodstoupím, říkám si.

Před druhou jízdou nervozitu posílí ještě zásah horské služby na trati, kdy sedíme a nevíme, co se děje a jak na tom vlastně jezdec je. Po době, která mi přišla nekonečná stojím na startu znovu. Už vím, že opatrnost musí jít stranou, chci jen zajet bez pádu a zlepšit čas. To se mi nakonec podaří, 2 minuty 28 vteřin. Co už, říkám si. Byli to první závody  a stejně jsem nečekal zázraky. Dávám si zasloužený škopek, po závodu chutná i pivo nějak líp. Zbytek jezdců je na startu, když začnou padat z nebe neskutečný věci, to jim nezávidím.

Výsledkově to dopadlo takhle:
Pevné rámy:
1. Petr Haničák  VAŤÁK TEAM 2. Tomáš Lysý REPRESENT PROSTĚJOV 3. Jarmo Pospíšil BIO PLANTS

Celobrka:
1. Roman Hájek FDF COMMENCAL 2. Miroslav Bureš ČOV EXPERT DH RACING 3. Aleš Kratochvíl EP RACING

Nejdelší polet:
1. Aleš Kratochvíl EP RACING 2. Bednařík Martin DŘEVOHOSTICE 3.  Miroslav Bureš ČOV EXPERT DH RACING

Tímto gratuluji vítězům a uvidíme se zase příští rok.

Závěrem bych rád poděkoval celému organizačnímu týmu za super závod, jezdcům za účast, divákům za atmosféru, kterou vytvořili. A taky vám čtenářům pokud jste se mnou měli tu trpělivost a dočetli jste se až sem.

Bedrun