Retro listování #1 - rok 1992 a 1993

Autor: Bolek Krutor, vydáno: 23.12.2014

Vzpomenete si ještě na své začátky? Na své první kolo, na to kdy jste poprvé zaznamenali existenci sjezdových disciplín, tedy downhillu?

Vznik vlny MTB za velkou louží, patří k obecně známé a dobře popsané historii. Ale co u nás, jak to celé začalo v naší české kotlině? Bolek Krutor se vydává zpět k začátkům downhillu v Čechách a na Moravě.

Jako „nepaměťník“, si tuto otázku kladu už dlouho. A protože dostupná média, jsou na informace tohoto typu skoupá, nezbývá, než se vydat do časů, kdy ti šťastnější z nás, se kolem paneláku proháněli na BMX20. Méně majetní, či bez potřebných známostí ve „značkové“ prodejně Velamos na SOBI20. A mít kolo s „cvrkem“, tedy RMX, též zvaný „cyklotrial“, bylo snem každého kluka.

Odlišit se od běžně dostupné kolekce se dalo jen v případě, že otec kutil, tomu svýmu klukovi něco svařil… Zlaté České ručičky. Dnes se nám s tímto souslovím vybaví spíše „šikovný český podnikatel“, který krade tak umně, že jsou na něj zákony krátké,. Ale ne vždy tomu bylo tak.

Zlaté české ručičky jsou totiž s počátky downhillu u nás neodmyslitelně spojeny. A troufám si tvrdit, že to byl jakýsi „lokální“ fenomén, nemaje ve světě obdoby.

Dle dostupných informací, měla česká cyklistická veřejnost jakési povědomí o existenci MTB už před rokem 1989. A dokonce už v roce 90 se na našem území, konal první MTB závod v „Mecce“, tedy ve Špindlerové mlýně.

Sjezd, jak jej vnímáme dnes, se dá u nás datovat zhruba od roku 1995. Pravda v kalendáři závodů se ty s přídomkem „S“ tedy sjezd, dají nalézt již v roce 1993. Nutno však dodat, že to byla spíš vložená disciplína ke klasickým XC závodům, kdy „kántraři“ bez jediné úpravy na kole a mnohdy i na ochraně těla, vyrazili vstříc gravitaci.

Opravdovou specializaci, lze vysledovat právě až v roce 1995.

Cantileverové brzdy „kanťáky“, sedlo proklatě vysoko, představec atakující hodnotu dvaceti centimetrů…Z dneš­ního pohledu úsměvná pošetilost, spojovat tyto kola se sjezdem. Nicméně bylo to něco nového, bylo to horské kolo a jako takové skýtalo zcela nové možnosti, včetně rychlé jízdy z kopce dolů…

Ano, byly tu už cyklistické disciplíny, mající příchuť adrenalinu. BMX a cyklotrial, ty se však separovaly na omezenou plochu speciálních drah. Až „horák“ dal, „adrenalinu“ prostorovou svobodu.

Přesto, nebo právě proto, těmto odvětvím vděčíme za opravdové průkopníky českého sjezdu. Kluci se dík reprezentaci, měli možnost podívat za hranice, do těch „správných“ lokalit a objevit tak zcela novou disciplínu. Po roce 89 už sice nebyl problém vyrazit škůdkou do Jugošky, ale kolik z vás tam narazilo na sjezdové kolo…

Dodnes nejvýraznější osobnosti. Průkopníci, legendy rekrutující se ze zmíněných odnoží, jsou za BMX Michal „Marošák“ Maroši (dobově Marzoši-Rychlé džípy). A za trial Vlasta „Vlastík“ Hynčica.

Těm dříve narozeným, teď možná vstávají vlasy na hlavě, že jsem na někoho zapomněl. Na člověka, bez kterého by naše DH scéna, hlavně v začátcích vypadala nejspíš jinak. Mnoho z nás začínala de fakto na „jeho“ kolech. A byl to právě on, kdo už od prvopočátků ukazoval krásu tohoto sportu. Tedy, že nezáleží na materiálu, ale na tom, kolik tomu dáš…Tankistická helma a vaťák. I takhle bylo možné spatřit Frantu na stupních vítězů. František „Frančézo“ Mrázek. Bohužel jsem začínal až moc pozdě, tedy s tímto PÁNEM jsem se na závodech potkal jen párkrát. Ale vidět Frantu, jak školí na dnes už zapomenuté fourcrossce ve Špindlu soupeře, to se nezapomíná…

Tak tomuto odstavci už bude rok. Rok, co mě zamrzelo, že po zadání jména „František Mrázek“ do vyhledávače, jsem se dozvěděl, že šlo o zavražděného kontroverzního podnikatele.

Rok, co jsem se rozhodl něco s tím udělat. To nejzajímavější, radosti, strasti, historky z počátků sjezdu u nás, se šíří „ústní slovesností“. Bohužel pamětníci mizí ze scény a s nimi i kousek té historie. Oslovil jsem tedy pár fundovaných lidí, kteří by k tématu měli co říci. Bohužel však s nulovou odezvou.

Nezbývá tedy, než se obrátit na osvědčená média, přesněji periodika. A ze střípků se pokusit poskládat a uchovat to nejzajímavější.

Počet „skládačů“ a skládanek, ze kterých se dá čerpat je neomezený. Cokoli k tématu se cení…

Z historek lidí, mapující onu dobu, se tak alespoň pro tentokrát stává „RETRO LISTOVÁNÍ“.

Na co zajímavého narazíme při listování Bike Peloton Bulletinem či dobovými katalogy? Roky 1992–93.

Rok 1992 s malým zdvihem lze i takto „ultimátně“ vysoký čep zadní stavby. Jestli i tento stroj kdy brázdil naše sjezdová kolbiště těžko říci.

O rok později, již ve skoťáckém katalogu narážím na raketu s označením „DH“. Nenechte se mýlit, přední vidlice je odpružená, i když tak na první pohled nevypadá.

I takto „prďácká“ značka, musela nějak začít…

A na některé „legendy“, dnes člověk sotva vzpomene.

Snít tehdy o nějakém kole, bude to tohle…

Elegantní nové řešení… bylo jich ve světě cyklistiky už hodně. Těch co přežily je mnohem méně, než těch, dávno zapomenutých.

Splněný sen po domácku. V těch dobách nijak výjimečný jev a to ani ve sjezdu, kdy mnohé konstrukce byly přinejmenším odvážné. Ale o tom později, podrobněji…

Některé nové věci jsou překvapivě staré. Rok 1993.

Sjezdová novinka, je krom možnosti seřízení útlumu, výjimečná především neuvěřitelným zdvihem 14cm na zadní stavbě. Tuším uběhlo ještě pár sezon, než se tomuto zdvihu přiblížily i ostatní sjezdové kola.

Tak nevím, dál snít o DBR, nebo o tomhle mazlíkovi, který počtem nesmyslných děr, hravě konkuruje dnešním nicolayům?

Jak vidno, zatím jsme se z dochovaných periodik o českém sjezdu mnoho nedozvěděli. Třeba o tom, jaké to bylo řešit jestli mokrý, nebo suchý. Nikoliv však gumy, protože tam na výběr moc nebylo, ale brzdové špalíky. Tuším šedé cool-stop byly na mokro dobré. Nebo o tom, koho jako prvního napadlo dát si na sjezd sedlo dolů…

Máš k tématu co říci? Sem s tím! Do komentářů, nebo na bolek@dolekop.com