Retro listování #2 - rok 1994

Autor: Bolek Krutor, vydáno: 19.1.2015

Dnes se podíváme do roku 1994. Kromě toho, že v tomto roce začala vysílat „naše, vaše televize“, se konečně začínáme dozvídat i něco málo o sjezdu v tištěných médiích. Být v té době „sjezdař, znamená být rebel. Alespoň tak, na čtenáře působí článek s názvem "Rocker nebo motorkář? Biker!“.

Článek opepřují fotky tetování předních světových sjezdařů. Opiercingované Missy Giove, aktuální mistryně světa s vysvětlením, co to vlastně piercing je. Neb je to módní vlna, stará teprve pár měsíců… Ke všemu nevídané kreace na přilbách závodníků a první zmínka o kultu jménem Troy Lee.

Grundig Downhill World Cup 1994. Ve francouzském Cap d'Ail máme tři želízka v ohni, bratry Hynčice a Linharta. „Ovšem pády a defekty zabránily proniknutí českých jmen až na pětatřicetičlenný seznam odpolední finálové jízdy“. Nejlíp Petr Hynčica na 69. fleku se ztrátou 3 minuty. Pozoruhodný je počet startujících přesahující číslovku 400. Ve Francii holt jsou a byli vždycky trochu napřed…

Následují zastávky v Hindelangu, Mont Saint Anne a v Mammoth. Z pochopitelných důvodů nalézáme česká jména ve výsledkovce pouze v německém Hindelangu. Na rozbahněné trati se daří Petru Hynčicovi urvat první světové body 27 časem. Zajímavé je, že i tehdy se vedou spory o relevantnosti časomíry a nelítají vteřiny, ale rovnou minuty…

Novodobí rytíři. Správný muž, nevyjíždí bez ochrany. Kompletní ochrana, života záchrana… Článek hned z následujícího čísla BPB, trochu v kontrastu s předchozím o sjezdařích, rebelech. „Integrální helmy, mají mnohem větší ochranné schopnosti, díky chráničům na čelist a větší pevnosti. Nejsou tak těžké a nepohodlné, jak by se možná mohl někdo domnívat. Jako u většiny protektorů, je zvyk jen otázkou zvyku.“ Specializaci na DH lze vysledovat snad jen u italského Limaru, jinak se používá vše, co se použít dá. Lyžařská přilba s obličejovou maskou a hlavně MX vybavení, na všechny způsoby.

Doslova bombou, přesně zapadající do naší rubriky, je článek nesoucí název: „Nejrychlejší sjezdový speciál u nás“. Pravda, nadpis příliš nekoresponduje s vyobrazeným strojem, ale byla jiná doba…

HOT ROCK S.A.S.   „Rám ďábelských tvarů s odpruženou přední i zadní vidlicí je zavěšen na elastomerových pásech, které zajišťují pružení i tlumení zároveň“. Jeho tvůrci pocházejí z motocyklové branže, konkrétně ze stáje Kawasaki. Na tu dobu nevídaný zdvih 4,5" vpředu a 3" palce vzadu. Z článku je patrné, že kolo je považováno za určitý milník a v záplavě superlativů lze vyčíst, že jde o koncept budoucnosti.

„Výsledky hovoří za vše. Koutský (novopečený majitel stroje), který do té doby ve sjezdu příliš neuspěl, zajel vždy absolutně nejrychlejší čas a Netík skončil na šampionátu druhý. Náhodnost těchto úspěchů vylučují výsledky kanadského mistrovství, kde systém S.A.S., tady pod značkou Creston, dovezl ve sjezdu tři závodníky do první desítky.“

Tuhle helmu jsem kdysi měl v ruce, krom neuvěřitelné váhy byla i neuvěřitelně měkká. V podstatě univerzální velikost. Čím větší hlava, tím víc napružíš.

Teleskop není zase tak převratná novinka, jak by se dnes mohlo zdát…

Nebudeme…

Tak prosadí, nebo neprosadí?

Nebyly by lepší tyhle kanťáky s ABS?

Že cestou ze slepé uličky čtyřhranných os byl až Octalink?

Vidlice se liší hlavně označením, zdvihem a vlastnostmi minimálně.

Některé osobnosti známe…

A o některých si už můžeme jenom přečíst…

Inu horská cyklistika je pořádná divočina. Jestli tehdy Vilda odjel do Pekelce nad Dubem, těžko říci.

A nezapomeň:
Máš k tématu co říci? Sem s tím! Do komentářů, nebo na  bolek@dolekop.com