Michal Prokop a Přemek Tejchman o EWS Samoens

Autor: Keli, vydáno: 21.7.2015

Jediní dva Češi, kteří měli koule vyrazit na závod Světové enduro série do Samoens (a samozřejmě měli i hodně štěstí při registraci) byli Michal Prokop a Přemek Tejchman. Jak prožili jeden z nejtěžších závodů, který se kdy v seriálu jel, čti níže.





Michal Prokop

Na EWS do Samoens jsem prostě chtěl! Francouzský formát endura se mi zamlouvá a kopce pod Mont Blancem zaručovaly kvalitu. Kopce velký, prudký, nekompromisní. Traily dlouhý, pekelný a jen jedna tréninková jízda pro každého, to byl program pro oba víkendové závodní dny. Vlastně ještě v pátek jsme měli možnost si projít erzetu číslo 3, pěšky! Jo pěšky, trénink na kole nebyl dovolen.

Přéma zůstal po Megavalanche ve Francii celý týden, takže jsem ho jen vyzvedl v hodně divný vesnici a mohli jsme se připravovat na závod.





V sobotu ráno trénink první erzety, což znamenalo daný čas startu tréninku a 10-ti vteřinové rozestupy jezdců na trailu. Erzeta příšerně přísná, pure DH s brutální šlapací sekcí uprostřed. Čas erzety kolem 16ti minut. No nic po tréninku bouřka jako k…, takže závod zastaven a po hodince jdem na to znova. Bahno tedy zaručeno. V závodě už byl rozestup mezi jezdci 15 vteřin, pecka. Takže, předjíždím Taliána přede mnou, dojedu k prvnímu výšlapu, vylítnu ho, abych spadnul před druhým výšlapem na kluzké lávce, kde chybělo pletivo! Žabožrouti! Když se asi 20 sekund máchám v bahně, řve na mě Ital ať uhnu. „Asi jak, ty vole,“ si říkám. No nic, nasedám na kolo, ale zlomenej a prošitej se pokouším vyběhnout brdek, abych tam gumovej nasedl na kolo a jel dalších 8 minut na autopilota DH do cíle. Jo první erzeta byla průser.

S chutí jdu na trénink dvojky. Dvojka se měla jet 2×, ale jelikož bouřka stopla závod, organizátoři se rozhodli, že jí pojedem jen jednou. Tímto bych chtěl poděkovat pánubohu, jelikož bych to regulérně nedal, fakt ne. Dvojka měla asi „jen“ 11 minut brutálním korytem s DH úseky jaký sem neviděl ani…, vlastně jaký sem nikde neviděl. No nic 3, 2, 1 letím závodní jízdu, když už mám Taliána na dohled, bourám hrudníkem do pařezu, ale cajk letím dál. Pak mě srazil ven z trati jeden switchback, mrcha. Trochu jsem se kutálel, ale letím dál, pak už jedno „uklouznutí“ a cíl. Další průser za mnou.





Výhoda v Samoens bylo depo, teda kdo měl tým a mechoše, mohl po každé jízdě kolo repasovat. Takže můj bike byl ve Specialized pravidelně. Přezouvání gum, výměna tlumičů, řetězu, hazky byla rutina.

Na třetí erzetu už zase ve 35st. C vedru jedem pěkně po svých. To je ta erzeta bez tréninku. 3, 2,1 letím, celkem bez chyb, teda nešel jsem k zemi a hned z toho byl 22. flek v cíli. První den za mnou. Utahaný balíme do hotelu, já vrážím kolo mechošům, ať je do rána jako nový.

Na druhý den jsou naplánovaný dvě erzety. Ráno v gondole s Přémou vypadáme, jak kdyby náš žvejkala celou noc v hubě kráva. Takže jedna tréninková jízda a hned závod. Lanovka nás vyvezla asi do 2200m. Už když jsme jeli nahoru si říkám, že je to nějaký prudký, a sakra zase bylo. Trail měl opět kolem 11 minut a těžší a rozbitější věc jsem na kole asi nejel. V půlce tréninku se modlím, ať už je konec. No nic 3, 2, 1 start a letím celkem závodní jízdu v pohodě, až jsem překvapenej a v tom narážím pedálem o šutr a ouha nemůžu nacvaknout. Paráda, půlku trailu jedu vykopnutej. Nasr… v cíli opravuju pedál a celou cestu na poslední erzetu nadávám na pana Shimano. Poslední transfer je taky fajn, tlačí se asi půl hoďky do kopce. Nahoře žďímu dres. Poslední erzeta je „napohodu“, 7 minut tvrdýho, prašnýho a ku… rychlýho DH. 3, 2, 1 no nic letím, předjíždím Anglána přede mnou a celkem držím. Jedna chybka byla, klasicky na tom nejblbějším místě, ale čas celkem oka, zas takovej průser to nebyl. Je to za mnou.

EWS v Samoens bylo drsný, ale ku… dobrý. Špička letí neskutečně, top 3ka má na kontě 14 titulů MS v DH, to je prostě fakt. Pádu bylo až moc, ale zkušenost k nezaplacení. Vím, kde zamakat, až se to rozleží, budu chtít zpět.







Přemek Tejchman

Neuplynul ani týden po závodu Megavalanche, kdy jsem si říkal, že jsem jel tu nejtěžší a nejšílenější věc. Letos můj první závod světové série ve francouzském Samoens mi hned ukázal, že i tato hranice jde velice snadno posunout. Závod se jel podle francouzských pravidel a ty jsou, že si trať jednou projedete a jdete rovnou na věc.

Tratě bych obtížností přirovnal k francouzskému DH, takže střemhlav dolu a samá těžká technika v neskutečnejch stráních. Moc fajn nebyl ten liják, co se spustil po mé tréninkové jizdě, když jsem měl jít na lanovku. Naštěstí pro mě, lanovky tam nesmí jezdit za bouřky a tak jsem si v klidu stihl vše připravit na déšť. Všichni jsme uvítali, když po pul hodině déšť vystřídalo slunce.





První RZ měřila kolem 16 min. Díky dešti byla hodně kluzká a já bohužel 2× spadl a musel předjíždět dost lidí na trati. První část byl těžký technický trail, který se změnil v horské prémie a poté pokračoval čistým dh až do cíle. Dvojka nám hodně prověřila brzdy. Trošku smůlu jsem měl, když mi praskl při tréninku rychloupínák v zadním kole a já to pomalu plužil dolu, takže z tréninku nic moc. V jízdě se mi jelo celkem dobře, ale nevyhl jsem se většímu pádu. Už v tuhle chvilku jsem prohrával 3:0. Trojka byla jedna z kratších, měla jen necelé 4 minuty a úplně mi nevyšla podle představ. Neskutečné vedro a náročnost tratí mě vysála všechnu energii a já jsem rád, že si můžu na hotel lehnout.





Světová série je většinou rozdělená na dva dny a bylo tomu i tady. Druhý den na nás čekaly jen 2 rz, ale za to náročně jako v ČR závodění za celý rok. Cestou lanovkou nahoru s Michalem ani nemluvíme, jsme jako by nás trefil kamion. Výhled na Mont Blanc mě moc neuklidňoval a nervozita stoupala. No už mě volaj a hurá na to! Snažím se to držet co to jde, ale občas si přijdu jako by to byl boj o přežití. Bohužel v první půlce dojíždím jezdce přede mnou, který mě tak půl tratě nechce pustit. V cíli jsem pěkně nasranej. Rychle se ale uklidňuju, když tlačím kolo půl hodiny na další RZ, která měří jen něco kolem 7 minut a vesměs to je DH z tvrdým podkladem a hodně kluzká trať. Lehce za půlkou opět bohužel dojíždím jezdce přede mnou, chvilku se za ním táhnu, než mi padá řetěz z kazety a malý kopec běžím. Rychlé nahození a plnej dál, kousek před cílem ho opět dojíždím a hádejte zas mě nechce pustit. V cíli mě mrzí ztracený čas za tímhle debilem.





Celkově beru 48. flek, který není to, co jsem od sebe čekal, ale i tak jsem spokojen. Díky mnoha chybám a pádům v takové konkurenci holt nejde myslet na lepší umístění. Musím uznat, že špička jede fakt rychle a já mám ještě velké rezervy. Můj celkový čas byl 52:11.

A splňme i zpravodajskou povinnost, v Samoens zajeli nejlépe v mužské elitě Richie Rude, když po pěti RZ a více jak 48 minutách závodění měl před druhým Nico Vouillozem náskok pouhých 6 sekund. Fabien Barel, který pokazil první RZ, kde nabral ztrátu a ani poslední tři vyhrané rychlostky mu nestačili nestačili na lepší než třetí flek. V ženách po odstoupení Anne-Caro měl cestu k vítězství výrazně usnadněnou Trace Moseley. Kompletní výsledky na enduroworldse­ries.com.

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí